Zatímco spoření na důchod mají dvě třetiny Čechů, peníze na zajištění péče ve stáří má vyčleněné jen zhruba čtvrtina, vyplývá z průzkumu agentury Ipsos pro společnost ESG Senior Care. Ztráty soběstačnosti se přitom obávají téměř tři čtvrtiny lidí. Většina ale nemá jasno v tom, kdo se o ně v takovém případě postará. Počet lidí, kteří budou dlouhodobou péči potřebovat, podle odhadů výrazně vzroste. Už teď v domovech pro seniory chybí tisíce míst.
„Je potřeba to koordinovat, aby to dělala města, obce i soukromý sektor a ostatní. Je potřeba počet lůžek navýšit o nějakých třicet až třicet pět tisíc v příštích deseti letech. To je významný úkol. Já osobně si myslím, že se to nepodaří, že budeme rádi, když dosáhneme nějakých dvaceti tisíc,“ uvedl prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS) Jiří Horecký.
Počet lidí, kteří budou potřebovat dlouhodobou zdravotní a sociální péči, bude podle Horeckého v nadcházejících letech v souvislosti se stárnutím populace významně růst. Zatímco nyní nějakou formu péče potřebuje zhruba půl milionu lidí, do deseti let se jejich počet zvýší na osm set tisíc, upozornil.
Během zhruba deseti let totiž začne do důchodu odcházet silná generace Husákových dětí, což přinese výraznou demografickou proměnu. „Populace bude opravdu výrazně jiná, bude významně starší a bude u ní zapotřebí klást mnohem větší důraz na zajištění ošetřovatelské péče, zdravotní péče, dlouhodobé péče,“ řekl už v lednu ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek.
Podle studie by do dlouhodobé péče o seniory bylo potřeba investovat desítky miliard
V červenci letošního roku představila APSS studii, kterou pro ni zpracovala poradenská společnost Deloitte. „V roce 2050 budou ve věkové kategorii 65+ téměř tři z deseti obyvatel České republiky a ve věkové kategorii 80+ to bude každý jedenáctý obyvatel,“ uvedli autoři studie, podle kterých je navíc růst počtu osob ve vysokém věku přímo provázán se zvyšující se četností neurodegenerativních onemocnění.
Ze studie také vyplynulo, že do dlouhodobé péče o seniory by bylo kvůli stárnutí populace potřeba investovat sedmdesát miliard korun. Vzniklo by 35 tisíc nových lůžek a roční reálné náklady systému by při posílení služeb podle přibývání lidí nad 65 let vzrostly z osmdesáti na 137 miliard korun. Ani tak by se ale poptávka po zařízeních i podpoře v domácím prostředí plně nepokryla.
I proto může v budoucnu hrát roli, zda si lidé budou na péči spořit. Například Seznam Zprávy už v červenci napsaly, že kvůli stárnutí populace a nízkým kapacitám v domovech pro seniory je podle APSS nevyhnutelné, aby se na nákladech na pobyt a stravné seniorů podíleli sami senioři či jejich rodiny.
Průzkum agentury Ipsos, který se uskutečnil v říjnu na reprezentativním vzorku 1050 lidí, ukázal, že peníze speciálně na zajištění péče ve stáří si odkládá 27 procent Čechů. Podíl se přitom nemění ani při vyšších příjmech domácnosti. Ředitele ESG Senior Care Zdeňka Fialu prý ale výsledky průzkumu pozitivně překvapily. „Čekal jsem, že bude daleko menší skupina obyvatel, která by na stáří myslela a odkládala si v mladším věku,“ sdělil.
Průzkum také ukázal, že šedesát procent respondentů nemá představu o tom, kolik stojí profesionální péče o seniory, kteří se o sebe nedokážou postarat. „Když to vezmeme podle vyhlášky, tak na dotovaná lůžka je doplatek kolem dvaceti tisíc korun. Samozřejmě na velkou část toho se použije důchod, který už v dnešní době tuto částku přesahuje. U soukromých zařízení vidíme, že ceny se pohybují od třiceti do čtyřiceti tisíc korun, kdy samozřejmě vyšší částky jsou v lokalitách, kde i mzdové náklady jsou vyšší,“ popsal Fiala.
Řada lidí spoléhá na pomoc rodiny
Průzkum dále ukázal, že osmdesát procent lidí o své představě péče ve stáří vůbec nemluvilo s rodinou. „Lidé nechtějí myslet na dobu, kdy nebudou soběstační, ale většina z nás se tomu bohužel nevyhne,“ podotkl finanční ředitel ESG Senior Care Martin Sankot. „Proto je dobré mít plán a začít s ním co nejdřív. Situace není neřešitelná, ale může se jí stát, pokud ji začneme řešit až ve chvíli, kdy už rodina péči sama nezvládá,“ doplnil.
Právě na péči rodiny řada lidí spoléhá. Z průzkumu podle Fialy vyšlo, že taková očekávání má 45 procent obyvatel, přičemž ale pouze čtvrtina mladších rodinných příslušníků vyjádřila ochotu se o své rodiče a prarodiče starat.
„Pořád je tady taková premisa, že mnoho lidí očekává, že se postará rodina, a automaticky s tím počítají. Ale my provozujeme domovy seniorů zejména se zvláštním režimem, kde se staráme i o osoby s nějakou formou demence i s Alzheimerovou nemocí. A tam vidíte, že rodina opravdu není schopná se v pozdější fázi o toho rodinného příslušníka postarat,“ řekl Fiala.
Situace může mít dopady na trh práce
O své rodiče se přitom osobně stará téměř polovina ze zhruba 1,7 milionu Čechů ve věku 35 až 64 let, kteří mají zároveň nezaopatřené děti a alespoň jednoho rodiče v důchodovém věku. V průměru jim věnuje osmnáct hodin měsíčně a dvě třetiny pečujících přispívají rodičům i finančně, vyplývá z on-line průzkumu, který provedla počátkem září agentura Response Now.
Každému třetímu pečujícímu o rodiče situace zasahuje do kariéry, častěji ženám než mužům. Kvůli péči o rodiče si berou dovolenou nebo neplacené volno, případně přichází o část příjmu. Ještě častěji se péče projevuje v osobním životě. Negativní dopad uvedla více než polovina pečujících o vlastní rodiče.
Situace proto do budoucna může stále více ovlivňovat i pracovní trh. Horecký upozornil, že pokud by se část lidí kvůli potřebě pečovat o své blízké stáhla z trhu práce, mělo by to významný negativní dopad na českou ekonomiku.
To částečně vyplývá i z analýzy ministerstva práce a sociálních věcí o motivacích pro předčasný odchod seniorů z trhu práce. Podle autorů totiž studie Evropské komise a OECD ukazují, že neformální péče, zejména u starších žen, snižuje pracovní participaci a zvyšuje riziko částečného či úplného odchodu z trhu práce. Že část zaměstnanců starších padesáti let kvůli péči o blízké zcela odchází z pracovního trhu, ukázala i analýza Centra ekonomických a tržních analýz pro projekt Neviditelní.
„Celkově lze konstatovat, že stárnutí populace není izolovaným fenoménem, ale systémovou změnou, která se promítá do všech oblastí společenského fungování – od ekonomiky a trhu práce přes zdravotnictví a sociální služby až po bydlení, vzdělávání a podporu soběstačnosti. Úspěšná adaptace na tyto změny bude záviset na schopnosti státu a samospráv dlouhodobě plánovat, koordinovat politiky napříč resorty a investovat do prevence, dostupné péče i technologií podporujících kvalitu života seniorů,“ napsali autoři studie, kterou pro APSS zpracovala společnost Deloitte.