Když se dnes Markéta Burešová ohlíží zpátky za koupí jejich sicilského domku, říká, že všechno do sebe zapadlo až podezřele snadno. „Že je to domeček pro nás jsme poznali podle pocitu – vejdete dovnitř a okamžitě na vás dýchne pozitivní energie. Prostě se tam hned cítíte doma,“ vzpomíná. Stejně silně si ale pamatuje i to, jak hladce celý proces proběhl. „Neměli jsme žádné překážky, všechno šlo lehce a bez problémů. A to se podle mě děje vždycky, když je něco opravdu správně,“ usmívá se.
Markéta pracuje jako učitelka, její manžel podniká. Mají dvě děti ve věku jedenáct a devět let. Jejich vysněný dům stojí na severu Sicílie, asi půl hodiny od turisticky známého Cefalù a jen deset minut autem od moře, v malé horské vesničce. Třípatrový domek se sklepem byl přitom první a zároveň poslední nemovitostí, kterou si na ostrově prohlédli. „Žádných dvacet prohlídek. Přišli jsme do prvního domu a hned jsme věděli, že je náš.“
Související
Sicílii rodina poprvé navštívila před třemi lety – a ostrov je okamžitě okouzlil. „Historické památky, nádherná příroda, moře. Prostě všechno,“ říká Markéta. Od té doby se sem s manželem a dětmi vraceli. Teď sem jezdí několikrát ročně – prakticky pokaždé, když mají prázdniny.
Sen o domě u moře přitom měli už dlouho. Jen si nebyli jistí, kde přesně by měl stát. „Přemýšleli jsme i o Tenerife nebo jiných místech. Ale když jsme přijeli sem, měli jsme okamžitě pocit, že to je ono. Že právě tady chceme jednou trávit volný čas, možná i důchod.“
Domy s podmínkami
Nejprve manželé zvažovali známý sicilský projekt domů za jedno euro, kterým se některá opuštěná městečka snaží přilákat nové obyvatele a zachránit chátrající zástavbu. Romantická představa ale rychle narazila na realitu. „Bylo tam strašně moc podmínek. Musíte mít trvalý pobyt, využít místní firmy, složit zálohu a nemovitost opravit do určité doby. To jsme nemohli splnit.“
Nakonec se navíc ukázalo, že jiný dům může vyjít i levněji než „jednoeurová“ varianta. Nemovitost, do které přišli Burešovi na prohlídku, byla totiž téměř obyvatelná – žádná ruina bez střechy. A jak Markéta říká, za cenu garáže v severních Čechách.
Související
Překvapivě jednoduchá byla i samotná byrokracie. „Nenaráželi jsme na žádné zásadní problémy. Všichni byli neuvěřitelně ochotní – úředníci, sousedi i známí. Až nám to bylo podezřelé,“ směje se Markéta.
Jedinou komplikací byla jazyková bariéra. Ani ona, ani její manžel tehdy italsky neuměli. „Manžel mluví perfektně anglicky a naštěstí se i druhá strana anglicky domluvila. Všechno nám překládali, takže jsme z koupě vůbec neměli strach.“
Přijali nás jako vlastní
Dům vlastní rok a většinu úprav si dělají svépomocí. Velké rekonstrukce ale nebyly potřeba – elektřina, voda i koupelna fungovaly. V horším stavu byla jen jedna místnost. „Léta tam zatékalo přes balkon, takže voda poškodila zdivo. Postupně jsme samozřejmě objevili další věci, ale celkově byl dům použitelný hned.“
Díky letním prázdninám a flexibilní práci jejího manžela mohou na Sicílii trávit delší období, někdy i celé léto. Část vybavení si navíc vozí z Česka vlastní dodávkou. „Na Sicílii všechno funguje piano piano – pomalu. Třeba kuchyň nebo gauč by tam doručovali strašně dlouho. A s jazykovou bariérou je to ještě složitější. Takže jsme si hodně věcí přivezli z Česka,“ popisuje Markéta, která o celé cestě také zveřejňuje videa na kanále Náš sicilský domeček.
Největším překvapením celé sicilské zkušenosti se pro ně ale stali místní lidé. „Přijali nás jako vlastní. Zvou nás na večeře a barbecue, nosí nám zeleninu, ovoce nebo dřevo na topení.“
Markéta se mezitím začala učit italsky, aby nebyli odkázaní na pomoc ostatních. „Teď už jsem schopná většinu věcí vyřídit sama. A místní to strašně oceňují, protože oni anglicky většinou nemluví.“ Vztahy v malé horské vesnici podle ní fungují úplně jinak než v turistických letoviscích. „V Česku žijeme roky v satelitu a sousedy skoro neznáme. Tam jsme chvíli a máme pocit, jako bychom tam patřili odjakživa.“
Všímá si i jiného životního tempa. „V Česku máme pocit, že pořád někam běžíme. Všechno je rychlé. Na Sicílii si lidé umějí užívat život. I když mají starosti, nepoznáte to na nich.“ Silně na ni zapůsobila také soudržnost rodin. „Tam je rodina úplně vším. Drží při sobě mnohem víc než u nás v Čechách.“
Zatím tráví Burešovi na Sicílii hlavně dovolené a delší prázdninové pobyty. O definitivním stěhování zatím neuvažují – především kvůli dětem. „Kdyby byly menší, asi bychom o stěhování přemýšleli vážněji. Ale mají tady školu, kamarády a svůj život.“ Přesto Markéta připouští, že jednou může být všechno jinak. „Až děti odrostou, vůbec bych se nebránila tomu žít tam třeba mnohem dřív než až v důchodu,“ směje se.
Zdroj: autorský text
