Zatmění Slunce lidstvo fascinuje odjakživa. V dávných dobách se jej obávali a vnímali jej jako boží znamení, ať už věřili v jakéhokoliv boha, v pozdějších dobách posloužilo i k vědeckým objevům.
Bitva, která skončila svatbou
Na břehu řeky Halys, v dnešní turecké Anatolii, se v 6. století před naším letopočtem válčilo ostošest. Médové a Lýďané spolu bojovali už řadu let, když krvavá válka ze dne na den skončila.
Bylo 28. května 585 př. n. l., když z oblohy začalo mizet Slunce. Vojáci i jejich velitelé si to vyložili jako příkaz shůry, že jejich bohové už si další krveprolití nepřejí, a konec války je nakonec zpečetěn svatbou.
Dcera lydského krále se provdala za syna médského panovníka a řeka Halys vytvořila přirozenou hranici mezi oběma národy.
„V šestém roce se konala bitva, v níž se přihodilo, že se den proměnil v noc. Tuto proměnu dne předpověděl Thalés z Milétu Iónským, přičemž stanovil jako hranici právě tento rok, v kterém se bitva odehrála.
Vida Médové a Lýdové, že se den změnil v noc, zastavili boj a oba národy dychtily po vzájemném míru,“ popsal bitvu dějepisec Hérodotos.
Jak se rok zatmění podařil Thalétovi spočítat, nikdo neví, předpověď ale potvrzuje několik svědectví. Sci-fi spisovatel Isaac Asimov kvůli tomu dokonce označil 28. květen 585 př. n. l. za den, kdy se zrodila věda.
Díky zatmění se bitva u řeky Halys navíc zapsala jako nejstarší událost, u níž známe přesné datum, protože jej díky vědě umíme dopočítat.
Helium, prvek Slunce
Víte, co je spektrometr? To je zařízení, které rozloží světlo na různé barvy a seřadí je podle vlnových délek. 18. srpna 1868, v den zatmění Slunce nad Indií, byl tento přístroj stále novinkou.
Francouz Pierre Jules Janssen ho s sebou ve východní Indii při pozorování měl – a během sledování korony při zatmění uviděl žluté proužky, které dosud nikdo nespatřil, a vyvodil z toho, že by se mohlo jednat o nový prvek.
O objevu sepsal podrobnou zprávu a poslal ji k tehdejší nejvyšší autoritě, do Francouzské akademie věd, jenže pošta tehdy nebyla zrovna nejrychlejší a doručení do Paříže trvalo dva měsíce.
To by samo o sobě nebyl až takový problém, kdyby stejnou žlutou čárku nenašel na svém spektrometru v říjnu stejného roku i bez zatmění britský astronom Norman Lockyer.
Ten si byl objevem nového prvku ihned jistý a rovnou jej pojmenoval helium po řeckém bohu Slunce Héliovi. Shodou okolností však oba dopisy do akademie věd přišly ve stejný den.
Ostatní astronomové byli k závěrům zdrženliví a objev nového prvku prohlásili za falešný. Janssen a Lockyer se rozhodli nevzdat a dokázat existenci helia při dalším zatmění, které mělo proběhnout v prosinci 1870 nad Středozemním mořem.
Janssen kvůli tomu uprchnul z Bismarckem obležené Paříže balonem, aby se včas dostal do Alžíru, Lockyer jej chtěl pozorovat ze Sicílie a oběma nakonec pozorování překazilo počasí: bylo zataženo.
Helium na Zemi izoloval až v roce 1895 William Ramsay a dnes si jej do balonků můžete napustit i doma. Jedno mu ale zůstalo: je jediným prvkem, který byl objeven ve vesmíru dříve než na Zemi.
Zatmění, které dalo za pravdu Einsteinovi
Když Einstein v roce 1915 přišel s obecnou teorií relativity, tedy myšlenkou, že hmota zakřivuje prostor a čas kolem sebe, málokdo mu věřil.
Obecná vs. speciální teorie relativity
Speciální teorie relativity (STR) byla publikována v roce 1905. Podle ní je rychlost světla stále stejná, ať už se pozorovatel hýbe jakkoliv rychle. Důsledek mimo jiné je, že čím rychleji se něco pohybuje, tím pomaleji tomu běží čas (tzv. dilatace času) a zdánlivé zkracování objektů ve směru, kterým se pohybují (kontrakce délky).
Patří sem i slavné E = mc^2, tedy že hmota a energie jsou dvě podoby téhož. I malý kousek hmoty v sobě skrývá ohromné množství energie, praktické využití je dnes např. v jaderných elektrárnách, Einstein možný důkaz v radioaktivních prvcích však v roce 1905 pouze předpokládal.
Obecná teorie relativity (OTR) byla publikována v roce 1915. Podle ní gravitace není jen síla, ale zakřivení prostoru a času způsobené hmotou, tedy že gravitace zpomaluje čas a světlo v ní mění směr.
V praxi to totiž má znamenat, že i světlo, které nemá žádnou hmotnost, se musí kolem těžkého tělesa zakřivit. Když paprsek vzdálené hvězdy proletí těsně kolem Slunce, jeho dráha se maličko ohne a hvězda se na obloze zdánlivě posune z místa, kde ve skutečnosti je.
Do té doby světu vládla Newtonova fyzika, která rovněž předpovídala malé ohnutí, ale Einstein tvrdil, že bude přesně dvakrát větší. Rozdíl mezi oběma teoriemi se dal změřit, jen bylo potřeba vyfotit hvězdy těsně vedle slunečního kotouče.
Jak správně tušíte, to za běžných podmínek nejde, protože Slunce všechno přezáří, a bylo tedy potřeba počkat si na sluneční zatmění.
Navzdory světové válce britský Stálý výbor pro sluneční zatmění v listopadu 1917 rozhodl vyslat expedice do pásu totality dlouhého zatmění Slunce 29. května 1919.
Během zatmění vyfotili hvězdy kolem zatmělého Slunce, které pak porovnali se snímky pořízenými v noci později, kdy už Slunce bylo na obloze jinde.
Zjištění bylo bombastické: hvězdy byly opravdu nepatrně jinde a odchylka posunu seděla na Einsteinovy propočty a z Einsteina i vědecké expedice se přes noc staly celebrity.
A pokud vám to přijde jako nepodstatné, protože co s tím má společného obyčejný smrtelník, tak věřte, že v dnešní době všechno: díky obecné teorii relativity totiž funguje třeba GPS. Tak až příště zapnete v autě navigaci, vzpomeňte na Einsteina a zatmění Slunce, které změnilo svět.
Video: Einsteinova obecná teorie relativity předpověděla černé díry
Zdroj: Česká televize, vici.org, Science History, ČT24
