Od našeho zpravodaje v Rumunsku – Devatenáctimilionové Rumunsko se během posledních let proměnilo v jednu z nejdůležitějších zemí východního křídla NATO. Zatímco svět občas s napětím sleduje dění v Lotyšsku či Estonsku, sdílejícími hranici s Ruskem, Rumuni mají zhruba 600 kilometrů dlouhou hranici s Ukrajinou.
Ruská agrese proti Ukrajině se tak Rumunska blízce dotýká a v zemi stále častěji padají drony, které nedávno musela tamní armáda dokonce sestřelovat. Zároveň nyní Bukurešť prochází hlubokými politickými, ekonomickými i společenskými změnami.
Země se po turbulentních prezidentských volbách z let 2024 a 2025, které provázela obvinění z ruského vměšování, dezinformačních kampaní i následné zrušení prvního kola hlasování, a také po květnovém pádu vlády potýká s rostoucí nedůvěrou vůči tradičním politickým stranám, vzestupem krajní pravice a přetrvávajícími sociálními problémy.
Podle bývalého poradce rumunského prezidenta pro národní bezpečnost Iuliana Chifua ovšem není nebezpečí z Moskvy tady na jihovýchodě Evropy ničím novým.
Rusové chtějí teplé moře
„Historické ambice Ruska se vždy soustředily na přístup k teplým mořím a ovládnutí strategických úžin. Všechny kinetické pohyby se odehrály na jihu – Gruzie, Krym, Černé moře, Azov,“ vysvětluje. Připomíná, že pro Rusko představuje kontrola námořních tras a průlivů dlouhodobou geopolitickou prioritu, kterou sledovalo už jeho sovětské vedení.
Právě proto podle něj získává Rumunsko v posledních letech na významu. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 se země stala jedním z hlavních opěrných bodů NATO v regionu. Na jeho území se nachází například protiraketový systém Aegis Ashore v Deveselu a modernizují se letecké základny.
Chifu navíc upozorňuje, že v rámci aliance probíhá postupná redistribuce vojenských kapacit z tradičních základen v západní Evropě směrem k východnímu křídlu. „Probíhá přesun sil z Aviana a Ramsteinu směrem do Polska a Rumunska,“ popisuje.
Proamerická společnost
Podle Chifua je navíc rumunská společnost výrazně proamerická, což má historické kořeny. „Naši dědové a pradědové čekali na Američany během půl století komunismu. Teď, když tu jsou, si každý uvědomuje ten rozdíl,“ vysvětluje.
Tato orientace se podle něj promítá i do konkrétních politických rozhodnutí. Rumunsko například patřilo mezi státy, které byly ochotné poskytnout své základny a vzdušný prostor pro americké operace na Blízkém východě, čímž se zavděčilo americké administrativě Donalda Trumpa.
Bezpečnostní význam země v posledních letech dále posílily i opakované incidenty s ruskými drony, jejichž trosky dopadaly na rumunské území v blízkosti hranic s Ukrajinou. Rumunské letectvo kvůli tomu muselo opakovaně vyhlašovat poplachy a monitorovat narušení vzdušného prostoru.
Výrazné otřesy a politická krize
Zatímco bezpečnostní politika působí relativně stabilně, domácí politická scéna zažila v posledních letech výrazné otřesy. Rok 2024 byl v Rumunsku označován za volební superrok. Voliči postupně vybírali své zástupce do Evropského parlamentu, parlamentu i prezidentského úřadu. Průběh kampaní ale poznamenaly spory o zahraniční vliv, dezinformace i rostoucí polarizace společnosti.
Analytička Klára Vedlichová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která situaci v Rumunskou dlouhodobě sleduje, připomíná především kauzu prezidentského kandidáta Călina Georgescua. Jeho jméno bylo spojováno s podezřeními na koordinované dezinformační kampaně a vliv ruských sítí na sociálních médiích, zejména na TikToku.
Následné kontroverze kolem jeho kandidatury vyvolaly protesty zejména mezi mladými lidmi a studenty v Bukurešti i dalších univerzitních městech.
Nespokojenosti veřejnosti pak využilo nacionalistické hnutí AUR, které se během několika let stalo jednou z nejvýraznějších politických sil v zemi.
Podle Vedlichové se mu podařilo oslovit především voliče zklamané z dlouholetého střídání sociálních demokratů z PSD a národních liberálů z PNL. Obě strany navíc v posledních letech spolupracovaly v takzvané rotační vládní koalici, což podle kritiků ještě více rozmazalo rozdíly mezi vládou a opozicí.
Bez unie ani ránu
Na ztrátu důvěry mezi občany a politickými elitami upozorňuje také Dan Carbunaru, bývalý mluvčí rumunské vlády a odborník na strategickou komunikaci. „Největší výzvou, které musíme čelit, je znovu propojit lídry s občany,“ říká. Podle něj je právě krize důvěry jedním z hlavních problémů současného Rumunska.
Krajní pravice přitom podle analytiků neusiluje otevřeně o vystoupení země z Evropské unie, jako je tomu v jiných evropských zemích. Vedlichová upozorňuje, že i nacionalističtí politici si uvědomují význam evropských fondů pro rozvoj infrastruktury a regionů. Jejich kritika se proto soustředí spíše na údajný přehnaný vliv Bruselu, otázky národní identity nebo představy o „Velkém Rumunsku“.
Tygr je bez drápů
Na první pohled vypadají ekonomická data povzbudivě. Rumunsko patřilo v posledních letech mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky Evropské unie a jeho HDP na obyvatele se výrazně přiblížil evropskému průměru.
Ovšem podle Adriana Codîrlașua, předsedy asociace finančních analytiků CFA Romania, je současná situace výrazně složitější. „Ekonomická situace není zrovna skvělá. Ten spektakulární růst byl ve velké míře poháněn dluhem,“ vysvětluje.
Zatímco při vstupu Rumunska do Evropské unie v roce 2007 představoval jeho veřejný dluh přibližně 12 procent HDP, dnes přesahuje 60 procent. Podle Codîrlașua se země dostala do bodu, kdy dosavadní model hospodářského růstu naráží na své limity.
Varovným signálem jsou podle něj vysoké rozpočtové schodky. V roce 2024 dosáhl deficit 9,3 procenta HDP navzdory slabému růstu ekonomiky, loni činil 7,7 procenta. Letos analytici očekávají hospodářský růst kolem nuly. A někteří jsou ještě skeptičtější. „Můj názor je, že už se nacházíme v recesi,“ poznamenává Codîrlașu.
Velkou roli v rumunské ekonomice hrají evropské fondy, bez nichž by řada infrastrukturních a energetických projektů vůbec nevznikla. Právě zde však podle ekonomů naráží země na problém neochoty nebo neschopnosti provádět slíbené reformy. Rumunsku hrozí, že přijde o část prostředků z evropských fondů určených na obnovu a modernizaci ekonomiky, pokud nesplní podmínky dohodnuté s Bruselem.
Dalším problémem jsou vysoké ceny energií. Přestože Rumunsko disponuje významnými kapacitami obnovitelných zdrojů, vodních elektráren i jaderné energetiky, podle Codîrlașua selhalo v budování skladovacích kapacit.
Výsledkem je paradoxní situace, kdy země během dne vyváží levnou elektřinu do sousedních států, ale večer ji musí nakupovat zpět za výrazně vyšší ceny. „Máme velmi dobrý energetický mix, ale velmi špatně řídíme výrobu,“ shrnuje.
Významnou roli hraje také automobilový průmysl. Rumunsko je domovem továren automobilek Ford a Renault a zároveň důležitou součástí dodavatelských řetězců německého průmyslu. Současné problémy evropských automobilek proto dopadají i na rumunskou ekonomiku. „Když mají problémy němečtí výrobci, přestanou odebírat součástky a problémy máme i my,“ vysvětluje ekonom.
Podle Kláry Vedlichové se však pozitivní statistiky předchozího růstu často rozcházely s realitou běžných lidí. „Z pohledu obyčejného člověka ten růst probíhá hlavně na papíře,“ říká. Mnozí Rumuni podle ní pociťují vysoké životní náklady, rostoucí ceny bydlení a nejistotu spojenou s ekonomickými reformami.
Informační válka
Vedle „klasických“ bezpečnostních hrozeb čelí Rumunsko také intenzivnímu působení dezinformačních kampaní. Podle Carbunara se nicméně informační válka od roku 2014 výrazně proměnila. „Dnes už se těm dezinformacím nesmějeme. Jejich přesnost a dopad na společnost jsou jako u balistických raket,“ varuje.
Jedním z nejtěžších politických úkolů je tak podle něj vysvětlovat veřejnosti význam obranných investic a bezpečnostních opatření – a to zejména v době, kdy část společnosti vnímá podobné kroky jako zbytečné provokace.
