Rodák z Dobrovic u Mladé Boleslavi původně studoval na vršovickém gymnáziu, maturoval ale na smíchovské průmyslovce. Divadlu se Adamíra věnoval už za okupace, v 50. a 60. letech minulého století prošel angažmá ve Zlíně a Ostravě, než v roce 1962 nastoupil na skoro tři dekády k „realistům“. Za téměř 50 let na divadelních prknech vytvořil desítky rolí, například Hamleta, Richarda III., Osbornova Komika či Lízala v Maryše.
Nejvýraznější filmové role pak Adamíra dostal ve snímcích …a pátý jezdec je strach Zbyňka Brynycha (1964), ve kterém hrál židovského lékaře za protektorátu, v Krejčíkově Božské Emě (1979) či v Konci starých časů Jiřího Menzela (1989). Nezapomenutelné jsou i jeho televizní kreace v hrách Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1965), Radúz a Mahulena (1971) nebo seriálech Byl jednou jeden dům (1974) a Panoptikum města pražského (1987).
Jako lékař se mihl v populárních Chalupářích (1975) a nevyhnul se ani účinkování v dobově poplatných dílech jako 30 případů majora Zemana (roli opata měl v epizodě Rubínové kříže z roku 1975 a agentem Albertem Mestreyem byl v Poselství z neznámé země v roce 1978). Zahrál si i v Inženýrské odyssee či v seriálu Dnes v jednom domě (1980).
Adamíra byl laureátem státní ceny a v roce 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem. Měl kultivovaný hlas, který využil při umělecké recitaci, v rozhlase a dabingu.
„Uměl udělat takový hlas, že ženy omdlévaly. Té intonační vlně se říkalo adamírovská,“ vzpomínala na herce rozhlasová režisérka Hana Kofránková v pořadu Příběhy slavných.
Několik let byl také pedagogem na DAMU. Poslední Adamírovou životní partnerkou byla herečka Hana Maciuchová, která ho charakterizovala následovně: „Duše a běsi. Nedá se říct, že by měl jednu výraznou osobní vlastnost. Byla to zajímavá paleta kladů, záporů, vytříbené duchovnosti a zároveň zvláštního humoru a temperamentu. Byl dobře namíchaný.“
Jiří Adamíra, který byl dvakrát ženatý a měl dvě děti, zemřel 14. srpna 1993 ve věku 67 let.
