Tato zvířata jsou schopna ve vodě vyvinout rychlost až osm kilometrů za hodinu a na souši dokonce 30 kilometrů za hodinu, napsala agentura AP.
„Ti hroši jsou opravdu noční můra,“ řekl o těchto tlustokožcích rybář Wilinton Sánchez. „Byli jsme venku v sobotu, když jeden z nich vyrazil. Vztyčil se a široce otevřel čelisti. Pokud vás někdy jeden z nich dostane, roztrhá vás na kusy,“ dodal. Mohutná zvířata však v lidech také budí fascinaci.
Několik dní v týdnu do těchto míst připlouvají lodě plné kolumbijských a zahraničních turistů, kteří u pobřeží čekají na známky pohybu ve vodě. I při těchto výletech za pozorováním hrochů se však často ozývají zděšené výkřiky, když se tato zvířata přiblíží děsivou rychlostí. Lokální komunitě však atrakce přináší důležité finanční příjmy.
Místní hroši, kteří jsou v Kolumbii invazivním druhem, jsou součástí populace čítající přibližně 200 jedinců, jejíž počet se ale nekontrolovatelně zvětšuje. Jsou to potomci zvířat, která do země nelegálně dovezl v 80. letech minulého století zesnulý narkobaron Pablo Escobar pro svou soukromou zoo v Hacienda Nápoles – rozlehlém panství v údolí, které disponovalo soukromou přistávací dráhou a sloužilo mu jako odlehlá pevnost.
Vláda chce hrochy utratit
Někteří lidé však poukazují na to, že rostoucí hroší populace může být pro Kolumbii problém. Kolumbijské ministerstvo životního prostředí varovalo, že bez kontrolovaného zásahu překročí počet hrochů v zemi do roku 2030 počet 500 kusů. Aby se tomu zabránilo, schválili úředníci nedávno plán, který počítá s utracením přibližně 80 hrochů. Plán má být zahájen ve druhé polovině tohoto roku.
Opatření však vyvolalo v zemi bouřlivou debatu. Vědci, kteří s věcí souhlasí, čelí výhrůžkám smrtí, zatímco aktivisté za práva zvířat plán odsuzují jako vraždu. Mezitím se mnoho obyvatel města Puerto Triunfo, ležícího 200 kilometrů od hlavního města Bogoty, obává, že ztráta zvířat zničí turistický ruch, který živí jejich komunitu.
„Nechceme vidět mrtvé hrochy. Už to nejsou Afričané, jsou to Kolumbijci, kteří se zde narodili a žijí zde přes 30 let,“ řekla majitelka restaurace v Puerto Triunfo Diana Hincapiéová s tím, že je připravena vyjít na protest proti vládnímu plánu do ulic. Její restauraci, která leží na jednom z přítoků řeky Magdalena, navštíví měsíčně téměř 200 turistů. Většina z nich přijíždí právě kvůli hrochům a Hincapiéová se obává, že vládní opatření by mohlo regionální turistický ruch poškodit.
Hroši, kteří patří mezi největší suchozemské savce na světě, se podle odhadů ministerstva rozšířili na území o přibližné rozloze 43 tisíc kilometrů čtverečních. Bez přirozených predátorů a díky stabilnímu klimatu bez období sucha, kterým čelí hroši v Africe, našla zvířata na jednom z říčních ostrovů porostlém vegetací své útočiště, které je srdcem jejich hroší kolonie.
Ochromili rybářský průmysl
Álvaro Molina, který žije na břehu řeky naproti tomuto ostrovu, vzpomíná, že první pár zvířat tam dorazil zhruba před 11 lety. Od té doby populace prudce rostla. „Jednou v noci jsem jich viděl 12 najednou,“ řekl jednašedesátiletý rybář.
S hrochy se na řece setkává tak často, že je bere jako samozřejmost pokaždé, když jde rybařit, a to zejména za soumraku. Před několika lety plula jeho loď přímo nad dvěma hrochy, kteří se vylekali a plavidlo i s rybářem převrhli. Molinovi se však podařilo doplavat k jiné bárce bez zranění. „Ať už budou zabiti, nebo převezeni na jiné místo, bude to pro nás dobré,“ řekl Molina a poznamenal, že hroši ochromili místní rybářský průmysl, protože mnoho rybářů své řemeslo ze strachu z hrochů opustilo.
Vládní regulační plán počítá s odchytem hrochů a jejich přesunem do mezinárodních rezervací nebo zoologických zahrad a v krajním případě, když se nesmrtící alternativy ukážou jako neproveditelné, také s eutanazií. „V Africe mohou tito velcí býložravci, kteří se neustále pohybují mezi vodou a pevninou, významně ovlivnit strukturu ekosystémů,“ uvedl děkan přírodovědecké fakulty Univerzity v Andách Daniel Cadena, který se zasazuje za zavedení smíšené kontrolní strategie – včetně eutanazie.
Eutanázie však nemusí být snadným řešením. Podle oficiálního protokolu mohou zvířata dostat smrtící injekci poté, co jsou nalákána potravou do ohrady a znehybněna. Alternativně mohou být zastřelena loveckými puškami s dlouhým dostřelem, ale zbraně musí být velmi výkonné, protože kůže hrocha je známá svou tloušťkou a obtížnou průrazností. Senátorka Andrea Padillaová vyzvala vládu, aby upřednostnila přemístění před zabíjením.
„Je to vyhlazování. Je to masakr 80 jedinců,“ řekla Padillaová. „Toto je dědictví, které nám zanechal zastřelený drogový dealer. Jak můžeme tu kapitolu uzavírat přesně stejným způsobem – zastřelením hrochů?“ dodala.
Přemístění zvířat do jiných zemí se však neujalo. Navzdory počátečnímu zájmu ministerstvo životního prostředí uvedlo, že se k přesunu nezavázala žádná země. Potenciální hostitelské země odradily buď vysoké náklady na přijetí těchto obrovských savců, nebo národní legislativa o dovozu invazivních druhů.
