Macronův politický soumrak má podle médií několik příčin. Tou nejviditelnější je ztráta důvěry veřejnosti. Podle listopadového průzkumu agentury Elabe mu důvěřuje pouhých 13 procent Francouzů.
To je nejhorší výsledek, jaký kdy institut ve svém pravidelném barometru u francouzského prezidenta naměřil. Nedůvěru k prezidentovi naopak vyjádřilo 82 procent respondentů. Macron se tak dostal pod dosavadní minimum svého předchůdce Françoise Hollanda, jemuž v listopadu 2016 důvěřovalo 14 procent Francouzů.
Ještě výraznější je ale problém v samotném politickém táboře prezidenta. Macronovi spojenci se začínají připravovat na svou vlastní politickou kariérní budoucnost a někteří z jeho někdejších blízkých spolupracovníků se od něj veřejně distancují, uvádí francouzský list Le Figaro.
Ukřižování Macrona
Deník v reportáži nazvané „Je to ukřižování“ popisuje, jak poslanci, ministři i poradci hledají nové pozice a snaží se zajistit si další kariéru po Macronovi.
Atmosféra konce vlády je podle deníku patrná i v ministerských kabinetech. Část prezidentových příznivců se ho přitom stále drží – mimo jiné v naději, že jim ještě pomůže získat důležité funkce, v nichž by mohli zůstat i po roce 2027.
Za zásadní zlom pro Macronovu politickou moc se považuje jeho rozhodnutí z června 2024 rozpustit Národní shromáždění a vypsat předčasné parlamentní volby. Prezident tehdy reagoval na porážku svého tábora ve volbách do Evropského parlamentu.
Místo očekávaného posílení pozice ale volby přinesly rozdělený parlament, v němž žádný politický blok nemá většinu a je obtížné v něm prosadit jakýkoli zákon. Touha po reflexi tehdejší politické situace tak nakonec přerostla v naprostý politický chaos.
Pomalá agónie
Agentura Reuters v říjnu popsala Macronovy poslední měsíce ve funkci jako „pomalou agónii“. Prezident podle ní čelí kombinaci vyčerpaných veřejných financí, rozděleného parlamentu a slábnoucí politické autority.
Na rozdíl od protestů žlutých vest v letech 2018 a 2019 má navíc jen omezené možnosti, jak sociální nespokojenost uklidnit dalšími finančními ústupky — paradoxně právě proto, že je nelze v roztříštěném parlamentu prosadit.
Macron přesto nechce z politiky odejít bez pokusu ovlivnit, kdo po něm převezme moc. Podle listu Le Figara přišel s představou široké koalice, která by měla zabránit druhému kolu prezidentských voleb, v němž by Francouzi rozhodovali mezi krajně pravicovou Marine Le Penovou a krajně levicovým Jeanem-Lucem Mélenchonem. Návrh však v Macronově vlastním táboře přivítali spíše rozpačitě. Podle deníku vyvolal jen pokrčení rameny.
Co bude s „Macronovým projektem“ po Macronovi?
Nejistá je i budoucnost jednoho z jeho velkých evropských projektů – Evropského politického společenství (EPC). Macron s jeho návrhem přišel v roce 2022 a platforma měla umožnit pravidelná setkávání evropských zemí, a to nejen členů Evropské unie.
První summit se uskutečnil v říjnu téhož roku v Praze za českého předsednictví v Radě EU. Záměrem bylo vytvořit prostor pro politický dialog a spolupráci v otázkách bezpečnosti, energetiky, migrace či podpory Ukrajiny.
Formát měl od počátku ambiciózní záběr. K jednomu stolu přivádí země EU i státy mimo unii, včetně Británie, Ukrajiny či zemí západního Balkánu. Zastánci EPC zdůrazňují, že neformální setkávání umožňuje udržovat kontakt i mezi zeměmi, které nejsou členy EU nebo mají odlišné zájmy. Právě tato šíře projektu ale podle kritiků představuje zároveň i jeho slabinu.
Agentura AP připomíná, že někteří kritici považují EPC za pouhou diskusní platformu bez skutečné politické síly. Její setkání totiž nepřijímají závazná rozhodnutí ani nevydávají společná formální prohlášení. Jiní v ní od počátku viděli způsob, jak zpomalit rozšiřování Evropské unie – zemím, které o členství usilují, nabízí místo u evropského stolu, ale bez výhod, jež přináší skutečné členství v EU.
Podle bruselského serveru Politico není EPC mezi evropskými zasvěcenci příliš oblíbené. Někteří z nich prý dokonce údajně doufají, že s Macronovým odchodem z prezidentského úřadu skončí i celý projekt. Právě francouzský prezident totiž patří k jeho hlavním politickým zastáncům.