Praha – Kvůli neadekvátnímu zákroku jednotek Sboru národní bezpečnosti proti studentům na Národní třídě v Praze 17. listopadu 1989 se zlomil strach společnosti z komunistického režimu. Zásah proti bezbranným mladým lidem, kteří byli v podstatě ještě dětmi, vyvolal vlnu odporu. Pak už stačilo málo, aby se všeobecná nespokojenost změnila v hnutí, které již režim nebyl schopný zastavit. ČTK to řekl historik Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Podle něj se komunistům ani přes čistky, sledování politickou policií a rozvědkou Státní bezpečností (StB) a politické procesy vysokoškolské studenty nikdy nepodařilo plně ovládnout.

StB se podle Bárty do československé společnosti snažila v období normalizace zasít průběžný a trvalý strach. „To se jí dařilo díky vytvoření dojmu své všudypřítomnosti podpořené vzpomínkami obyvatel na potlačení událostí ze srpna 1969 i přítomností sovětské armády. K tomu hojně prezentovala v médiích své zásahy proti opozici, například signatářům Charty 77, aby od podobných snah odradila další občany,“ řekl Bárta.

Podle něj se StB sice ve společnosti strach vzbudit podařilo, generační obměny ale postupně vedly spíše k oslabení vlivu tajné policie. Generace mladých lidí, která nastoupila na vysoké školy v 60. letech, využila určitého uvolnění a začala požadovat reformy. „V srpnu 1969 byla sice tvrdě potlačena, ale nástup další generace studentů v 80. letech přinesl novou aktivizaci jejich úsilí o změny režimu,“ popsal situaci historik.

Studenti se v Československu podle Bárty politicky angažovali již od skončení druhé světové války, kdy všechny politické strany měly mezi vysokoškoláky své vlastní politické organizace. Ke střetům pak docházelo především mezi národními socialisty a komunisty.

Podle historika vnímali komunisté studentská hnutí svých oponentů jako značné nebezpečí, a pečlivě je proto sledovalo nejen komunistické zpravodajství, ale komunisté rovněž do jejich řad nasadili tajné spolupracovníky. „V únoru 1948 se nekomunističtí studenti postavili za demokracii a vyrazili podpořit prezidenta Edvarda Beneše. Následovaly čistky na školách a perzekuce nekomunistických studentů,“ poznamenal Bárta.

Vysokoškolští studenti podle něj zůstávali pod kontrolou StB i v 50. letech. „Vysoké školy byly ‚očištěné‘ a studovat měli jen komunisté. Mezi nepřátele režimu se primárně zařazovali studenti vyloučení z politických důvodů. Kontrolu na školách zajišťovaly komunistické buňky i StB. Vnitřní zpravodajství operovalo nejen na centrále, ale i na krajské úrovni,“ řekl historik.

Postoje studentů během pražského jara i protesty proti okupaci v srpnu 1969 pak z vysokoškolských studentů znovu udělaly významný předmět zájmu StB. „Ta je chtěla chránit před vlivem domácí opozice, zahraniční ‚ideologické diverze‘ nebo před ovlivněním západním způsobem života. V krajním případě jim hrozilo i vyloučení ze studia. V listopadu 1989 se ovšem ukázalo, že režimu se podřídit a ovládnout studenty nepodařilo,“ doplnil Bárta.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}

Share.