Nová studie se pokusila rekonstruovat nacistické snahy o získání atomové zbraně. Podle vědců Německu chyběly dva klíčové zdroje, bez nichž se obávaná puma nedala vytvořit.
Když se Američané dozvěděli, že Hitlerovo Německo pracuje na atomové zbrani schopné vymazat ze zemského povrchu celá města, zpanikařili. Věděli moc dobře, že nacisté mají k dispozici nejen ty nejlepší vědce v tomto oboru, ale také dostatek zdrojů (a hlavně vůle) pro výrobu ničivé bomby. Spustili proto prakticky okamžitě jeden z největších vědeckých projektů v dějinách. Projekt Manhattan dokázal v rekordním čase nejen vymyslet, ale i sestrojit, otestovat a nakonec i rovnou dvakrát použít jaderné zbraně – a otevřel lidstvu atomový věk. Nová studie amerických historiků ale ukazuje, že projekt Manhattan byl v podstatě zbytečný – Berlín totiž dle nich nikdy neměl šanci získat vlastní jadernou bombu.
Když USA spustily v srpnu roku 1942 projekt Manhattan, byl to až druhý pokus o vytvoření jaderné zbraně. Nacisté totiž odstartovali svoji iniciativu ještě dříve. Vyvrcholila roku 1945 vlastním německým reaktorem B8, který vznikl ve městě Haigerloch.
Když ho spojenci, konkrétně speciální americká jednotka Alsos 23. dubna 1945 obsadila, vypadalo to, že je k zažehnutí jaderné reakce nebezpečně blízko. Pár let po válce šéf německého jaderného výzkumu, slavný fyzik Werner Heisenberg, napsal do vědeckého časopisu Nature, že za nespuštění mohlo jen to, že „chybělo jen nepatrně více uranu“. Jak bylo vše doopravdy?
Až doposud se o tom příliš nevědělo – a to z více důvodů současně. Jednak bylo po válce vše ohledně jaderných zbraní přísně utajované, aby se žádná informace nedostala za východní část Železné opony, ale také se spousta pramenů jednoduše ztratila. Teď skupina specialistů prověřila a prozkoumala všechny dostupné materiály, které se jim podařilo najít, přičemž zároveň provedla výzkum přímo v Německu. Závěr jejich studie je překvapivý: Němci nejenže neměli nikdy šanci vyrobit vlastní jadernou zbraň, ale dokonce jim chyběly i zdroje byť jen ke spuštění atomové reakce.
Zdroje nejsou
Nacistům totiž opravdu nescházelo pro projekt nadšení ani chytří lidé – ostatně Werner Heisenberg se pokládá za jednoho z nejlepších fyziků vůbec – a také za „otce“ kvantové teorie. Co ale neměli, byly zdroje, bez nichž atomová reakce zkrátka nemůže proběhnout. Když „jaderní archeologové“, jak autoři nové studie sami sebe označují, rekonstruovali německý reaktor B8 a provedli všechny výpočty, zjistili, že Heisenberg neříkal pravdu, když tvrdil, že chyběla jen „špetka“ uranu.
„Naše nová analýza odhaluje, že reaktor B8 vyžadoval k dosažení kritického množství potřebného pro spuštění reakce přibližně dvojnásobné množství uranu a asi 2,3násobné množství těžké vody, což daleko přesahuje Heisenbergovy odhady,“ uvedli. Takzvanou těžkou vodu (neboli vodu, jejíž molekuly obsahují místo obou atomů vodíku jeho izotop deuterium) nacisté získávali z Norska, z tamního závodu Norsk Hydro v Oslu. Německý uran zase pocházel z českého Jáchymova, kde ho těžila a zpracovávala společnost Degussa. Po válce tam v těžbě pokračovali českoslovenští političtí vězni, z jejichž nedobrovolné práce těžil jaderný arzenál Sovětského svazu.
Německo podle nové studie nemělo ve skutečnosti ani žádnou alternativu, kterou by dokázalo těžkou vodu nahradit. V úvahu by připadal grafit, jenže ten nebyl pro účely reaktoru použitelný. V Německu se totiž vyráběl z uhlí, které přirozeně obsahuje mnohem více nečistot boru pohlcujících neutrony než grafity na bázi ropy dostupné v Americe. USA právě na grafit vsadily – a uspěly.
Strůjcem neúspěchu byl podle autorů odborného pojednání samotný Heisenberg, který zásadním způsobem podcenil množství uranu i těžké vody, které by byly nutné pro zažehnutí reakce. Současně ale archeologové podotýkají, že toto selhání je zcela pochopitelné, protože tehdejší fyzici neměli o jaderných reakcích dostatek informací – zkoumali teprve samotné základy tohoto fenoménu. A to navíc ve válečných podmínkách.
