Konec října 2025. Viktoria Plzeň, outsider ze západu Čech, triumfálně vítězí na jevišti italského obra AS Řím 2:1. První zápas nového trenéra Martina Hyského se západočeským celkem v Evropské lize a hned takový skalp!
Euforie hostů je bezbřehá.
Hráči míří k ostrůvku fanoušků a jdou na oslavu velké výhry do půl těla. Adolf Šádek, výkonný šéf klubu, a kouč Hyský se vzápětí přidávají.
U prvního to nepřekvapuje. Je to boss obouchaný drsnějším prostředí, kde podobné kousky nejsou ničím mimořádným. Ostatně sám vždycky vyhlašoval, že v kabině nechce mít hodné beránky, které by se nechaly požrat, ale pořádné vlky. I když občas vyvedou nějaký ten průšvih.
U Hyského byl poloviční striptýz něco nevídaného. Jako hráč platil ve fotbalové komunitě za slušňáka a po přesunu do role kouče se na jeho pověsti nic nezměnilo. A teď takový odvaz!
Někteří to považovali za důkaz, že by Mirek Dušín mohl nalézt společnou řeč se šatnou, v níž nesedí samí svatoušci, kteří by po tréninku pili jen vodu a nikdy by si nevyhodili z kopýtka.
Nyní už víme, že k souznění dvou kontrastů nedošlo. Naopak se postupně vyostřovaly hroty mezi pamětníky starých plzeňských časů a přistěhovalci, které si přivedl Hyský.
Ten přebíral mužstvo v rozjeté sezoně, a tak se chtěl logicky obklopit lidmi, kteří znají jeho vize i metody a plně jim důvěřují.
Zároveň však musel ostatní přesvědčit o správnosti svého plánu. Leč nepodařilo se mu to. A tak se po necelém roce nuceně rozloučil s angažmá, které mělo potvrdit, že dorostl v trenéra pro nejlepší kluby.
Rozchod posvětil tříbrankový debakl v předkole Evropské ligy na půdě CZ Bělehrad, kde nebylo ze všech plzeňských profesionálů cítit, že by se pro svého kouče vydali ze všech sil.
„Vstup do sezony se nám nepovedl, to nebudeme zastírat. Rozhodující pro nás ale bylo celkové směřování týmu a herní projev, který neodpovídá ambicím Viktorie Plzeň,“ uvedl Šádek, generální ředitel a předseda představenstva klubu, v prohlášení oznamujícím Hyského konec.
Už předtím se však zákulisím neslo, že kdyby mohl Šádek tak jako v minulosti rozhodovat o všem ve Viktorii sám, došlo by k Hyského vyhazovu již dříve.
Ale nejbohatší člověk Česka, multimiliardář Michal Strnad, jenž si plzeňskou fotbalovou firmu koupil, a jeho zástupci v nejvyšším klubovém managementu drželi trenéra nad vodou.
O tom, že viktoriánská jednota byla ostře rozdělená na dva tábory, svědčí pohled na list odvolaných a pokračujících členů Hyského štábu.
Padáka vyfasovali asistent Radim Grussmann, kouč brankářů Václav Winter a kondiční trenéři Petr Hejný a Tomáš Pupkay. Ti všichni následovali Hyského z jeho bývalého působiště v Karviné.
V realizačním týmu naopak zůstali plzeňské klubové legendy: Marek Bakoš, druhý z brankářských trenérů Matúš Kozáčik či videoanalytik Zdeněk Bečka.
Tím je řečeno vše…
Hyský přetahoval z Karviné do Plzně také hráče. Ve finále však na téhle trase přestřelil. Letní akvizice Sebastian Boháč a Filip Prebsl jeho projektu útočného fotbalu nepomohly.
Zejména Prebslův příchod budil rozpaky. Někdejší slávista nikdy neoplýval rychlostí a obratností, přitom současná hra tyto ingredience od obránců vyžaduje. Přesto do Štruncových sadů dorazil.
Jenže po nezdařeném vstupu do této sezony volal Hyský veřejně po dalších příchodech do týmu.
„Možná se musíme zamyslet nad tím, abychom kádr ještě posílili,“ pravil po domácí remíze se Zbrojovkou Brno.
A přidal formulku, že ze své cesty, která budila u plzeňských fanoušků, a nejen u nich, alergii, neustoupí.
Ale zpátky k větě o nutnosti posílení. Tou měl trenér podle informací insiderů pořádně zvednout Šádkovi tlak. Ten si na tiskové konferenci před ligovým startem pochvaloval, jak se viktoriánům podařilo udržet kvalitní kádr pohromadě, včetně reprezentantů z různých zemí, a ještě ho doplnit.
Hyský se neměl čím bránit.
Dostal téměř rok na to, aby byl na týmu patrný jasný rukopis a podpořil ho výsledky. Ovšem dny plynuly a pevné pilíře avizovaného progresivního ofenzivního způsobu hry se ne a ne vyklubat ze země. A bodových ztrát povážlivě přibývalo.
Do toho vázla bezpečnost směrem dozadu. Z průměru 1,3 inkasovaných branek na utkání se nelze odrazit k trofejím. Abyste vyhráli, musíte v takovém případě za zápas vstřelit dva góly.
A to není ve fotbale 21. století žádná hračka ani pro Paris SG, momentálně nejútočnější mužstvo na světě.
Takže už i vlastník se rozhodl přepřáhnout.
Konkurz na uvolněný post se rychle zužoval. Mohly za to úvazky uvažovaných kandidátů v jiných klubech. Ve finálovém výběru si to tak v souboji o atraktivní trenérské místo rozdali dva koučové na volné noze – Tomáš Janotka, strůjce olomouckého návratu do pohárové Evropy, a Radoslav Kováč, jenž byl v létě ukončen ve Slovanu Liberec.
Vítězem se nakonec stal druhý jmenovaný. Proč? „Od trenéra si slibujeme, že dokáže do týmu ihned vlít novou energii a vrátit jej na vítěznou vlnu,“ vysvětlil Šádek.
Otázkou je, jestli vyhrál jeho kůň, anebo favorit majitele a jeho lidí ve vedení Viktorie. Tahle volba totiž v sobě skrývá jedno nezanedbatelné riziko.
Kováč může přinést do týmu energii. Je na první pohled temperamentnější a familiárnější než jeho předchůdce. Má expresivnější slovník, což ho dělá zajímavějším pro média než poněkud suché Hyského fráze.
Tahle výbava mu může pomoci také lépe splynout s plzeňskými starousedlíky, které si ponechal v realizačním týmu. Jak již bylo zmíněno, jedním z jeho asistentů bude Bakoš, na postu trenéra brankářů setrval Kozáčik a v analytickém úseku zůstal i Bečka.
Ale k trvalejšímu probuzení nebude stačit jen mentální injekce. Bude k tomu třeba opravit klíčový problém – chatrnou defenzivní činnost. A v téhle disciplíně nebyl Kováč na předchozích štacích excelentní. Spíš by šlo konstatovat opak.
Před stěhováním do Viktorie trénoval dva ligové kluby a ani v jednom se nedostal pod jednu obdrženou branku na utkání (Liberec 1,16, Pardubice 1,45).
Proto pod Ještědem nesplnil evropské zadání a majitel Ondřej Kania ho propustil, i když s ním měl kamarádský vztah.
Teď byl stejný Kováč najat Plzní, aby ji nakopl k výhrám nejen doma, ale i v Evropě.
Půjde to dohromady?