Izrael má válku za nedokončenou, dokud má Írán vliv na teroristy – Aktuálně.cz

Izrael v říjnu čekají volby do tamního parlamentu Knesetu. Jaká je teď nálada v zemi?
V Izraeli je předvolební nálada. To znamená, že politické rozdíly, které v každé demokratické zemi jsou, vycházejí více najevo a jsou více zdůrazňovány různými politickými stranami. Na druhou stranu v honu na voliče už začíná být vidět, že řada politiků – jak vládních, tak opozičních – říká různé věci, které chce volič slyšet, spíše než ty, které jsou skutečně realistické.

Je někdo v tuto chvíli favoritem voleb? Protože ta situace byla dlouhou dobu patová.
Situace je podle mě pořád patová. V tuto chvíli ve většině průzkumů vychází jako nejsilnější úplně nová strana Jašar generála Gadiho Eisenkota. Nicméně v některých průzkumech stále vede Likud premiéra Netanjahua. Osobně se domnívám, že Likud nakonec vyhraje, byť třeba jen těsně, nad stranou Gadiho Eisenkota. Je to totiž strana, do které si všichni promítají své představy a touhy, jak už se u nových stran stává.

Domnívám se, že ve chvíli, kdy budou lidé u volebních místností, své rozhodnutí více zváží a Eisenkot nakonec dostane o něco méně hlasů, než mu průzkumy předpovídají. Zároveň pro premiéra Netanjahua bude – i kdyby tyto volby vyhrál – velmi těžké sestavit koalici. Z mého pohledu je pravděpodobnější, že vládu bude sestavovat současný opoziční blok.

S arabskými stranami?
Pravděpodobně s jednou z těch dvou arabských stran. Bude hodně záležet na tom, jak volby dopadnou, protože tam se bude počítat každé křeslo. V Izraeli tradičně bývají v Knesetu těsné vládní většiny. Dokonce se domnívám, že je pravděpodobnější, že stejně jako v minulosti žádná arabská strana nebude přímo ve vládě, ale spíše bude podporovat menšinovou vládu.

Volby poznamená válka

Zeptal bych se, jaké největší téma rezonuje v Izraeli. Ale to je asi jasné. Takže co rezonuje více – Hamás, nebo Írán?
Rezonuje bezpečnost. To v zásadě zahrnuje Hamás, Írán i Hizballáh. Když se na to podíváme s větším odstupem, je to v podstatě Írán. Jak Hamás, tak Hizballáh i další milice v okolních zemích jsou prostředníky Íránu a on je ovládá.

Válku, která proběhla letos na jaře, Izraelci považují svým způsobem za nedokončenou. A to nemluvím o politicích, ale o široké veřejnosti. Ne nutně požadovali pád režimu v Íránu, ale pro izraelskou bezpečnost je nesmírně důležité, aby Írán přestal uplatňovat svůj vliv na teroristické organizace, které Izrael obklopují.

A byť se z izraelského pohledu v té válce podařilo dosáhnout hodně – zničit íránský balistický program včetně továren a ještě více poškodit íránský jaderný program – tak vliv Íránu na tyto milice se úplně zničit nepodařilo. Izrael proto předpokládá, že dříve či později bude potřeba válku dokončit.

Počítá se s tím, že pomohou Spojené státy, nebo převládá postoj, že jsou v obklíčení arabských zemí sami?
Arabské země paradoxně vycházejí s Izraelem lépe než kdykoliv dříve – jak ty, které uzavřely Abrahámovské dohody, tak i ty ostatní. Pokud jde o Írán, v současné chvíli a při stavu vztahů se Spojenými státy se domnívám, že by Izrael nezahájil samostatnou vojenskou akci, pokud by nebyl Íránem přímo napaden.

Pokud by ale došlo k útoku na Izrael, žádná vláda by se neodvolávala na Spojené státy a odvetu by provedla okamžitě. Samostatnou vojenskou operaci však nyní Izrael s největší pravděpodobností nezahájí; musela by to být to operace, kterou by zahájily Spojené státy.

Situace v Pásmu Gazy se posune až po volbách

Jaká je vlastně teď situace v Pásmu Gazy a na Západním břehu?
V Pásmu Gazy je od příměří v loni v říjnu situace v zásadě stabilizovaná. Izraelská armáda okupuje asi dvě třetiny Pásma Gazy, většina obyvatelstva je v té zbylé třetině.

Izrael ani Hamás v zásadě neútočí. Izrael pouze likviduje osoby, u kterých zjistí, že se osobně účastnily útoku ze 7. října. Izrael si vyhradil toto právo – v zásadě „oko za oko, zub za zub“. Kdokoliv 7. října 2023 pronikl na izraelské území a páchal bestiální teroristické útoky, bude z izraelského pohledu buď soudně potrestán, pokud byl zajat, nebo zlikvidován.

Rada míru, vycházející z Trumpova plánu, se snaží dojednat další postup. Médii proběhly informace, že premiér Netanjahu odmítl další kroky mírotvorného plánu, což není úplně pravda – je to trochu zjednodušení. Premiér Netanjahu odmítl to, že by se izraelská armáda stáhla z jakékoliv části území Gazy do té doby, než se Hamás odzbrojí. A Hamás své odzbrojení podmiňuje stažením izraelské armády.

Je tam patová situace. Mým názorem je, že během několika měsíců se to nějakým způsobem podaří vyřešit nebo posunout dále, ale nebude to před izraelskými volbami.

Jakým směrem by se to mělo posunout či vyřešit?
Podle mě se Hamás vzdá některých zbraní, které budou verifikovatelným způsobem někde deponovány nebo dopraveny mimo Pásmo Gazy. Pak se IDF (izraelská armáda, pozn. red.) částečně stáhne z oblasti, kterou nyní drží, a posléze se Hamás vzdá dalších zbraní a někteří jeho vůdci odejdou do exilu. Pak tam přijde tzv. technokratická vláda, která je připravena, ale do Pásma Gazy zatím nevkročila a odmítá to udělat, dokud tam má Hamás nějakou moc.

Myslím si, že to půjde tímto směrem, ale před volbami se Izrael touto cestou nevydá. Paradoxně i opozice, která je nalevo od současné vlády, by takové kroky kritizovala z pravicových pozic – že se Izrael vzdává území a oslabuje svou bezpečnost, aniž by Hamás plně odzbrojil.

A bude tohle akceptovatelné i pro Ramalláh a pro Fatah?
S Fatahem a Ramalláhem se teď nikdo moc nebaví. Oni nejsou formálně součástí té technokratické vlády, byť ti technokraté mají často napojení na Fatah. Palestinská samospráva je v zásadě nefunkční, zkorumpovaná a prezident Abbás je již velmi starý. Jejich vliv na dění je menší, než by si přáli. Po 7. říjnu navíc zmeškali příležitost zločiny Hamásu jednoznačně odsoudit, čímž u izraelské společnosti ztratili i ten zbytek kredibility, který měli.

„Dvojstátní řešení by teď byla chyba“

Takže kdyby teď – nebo za půl roku, za rok – přišli s dvojstátním řešením a vznikem státu Palestina, myslíte si, že by pro Izrael neměli relevanci?
Myslím si, že mluvit v tuto chvíli a v příštích několika letech o dvojstátním řešení je chyba. Trauma na obou stranách – jak na izraelské po 7. říjnu, tak na palestinské ze síly izraelské odpovědi a války v Gaze – je tak velké, že je potřeba čas, aby se překonalo.

Každý tlak, který nyní vede k jednání o dvojstátním řešení, podle mého názoru nemůže vést k dobrému cíli. Z mého pohledu je nejlepším řešením tuto situaci zmrazit, hledat pragmatická řešení dílčích problémů a k diskusím o dvojstátním řešení se vrátit s novou vládou – spíše za několik let než za několik měsíců – a ideálně i s novou vládou na palestinských územích.

Když mluvíte o traumatech, vrátil se naplno život do kibuců, které byly obětí útoků ze 7. října?
Dlouho se nevracel, ale nyní lze říct, že už se vrátil v zásadě naplno. Byla jsem se tam podívat mnohokrát po 7. říjnu a i nedávno. Je to ukázka obrovské izraelské odolnosti, že se obyvatelé do kibuců opravdu vracejí.

Kibucy podél hranice s Gazou jsou jedny z posledních pravých kibuců, kde se o každém rozhodnutí hlasuje a rada kibucu musí mít souhlas všech kibucníků s každým krokem. V těchto kibucech se reálně diskutovalo o tom, zda se vrátí na původní místo, nebo zda se přestěhují jinam v rámci Izraele.

Všechny tyto kibucy se ale rozhodly vrátit a ve všech už proběhla nebo probíhá rekonstrukce. Řeší i to, do jaké míry zachovají některé zničené domy jako památku. Někde se rozhodli nechat jen symbolickou památku, někde zanechat celou ulici, která byla nejblíže Gaze a byla nejvíce napadena, a pro obyvatele postavit domy v jiné části kibucu. Život se tam vrátil a z mého pohledu je to dobře.

Vítězství života

Jak to na vás působí, když si vybavíte ty obrázky a vidíte po třech letech, že se tam život normálně vrátil?
Působí to na mě optimisticky. Působí to tak, že obyvatelé kibuců nemohou a nechtějí zapomenout na to, co se stalo, ale chtějí žít další život tam, kde ho žili před útokem. Je to v zásadě vítězství života nad terorem.

Česká republika je považována za jednoho z nejbližších spojenců Izraele. Vnímají to tak obě strany politického tábora v Izraeli?
Domnívám se, že to vnímají, a vnímají to po těchto třech letech války silněji než kdykoliv dříve. U nás proběhla změna vlády a na podpoře Izraele se v zásadě nic nezměnilo. Izrael si uvědomil, že v řadě jiných zemí Evropské unie záleží na tom, kdo zrovna vládne, a podpora se může velmi rychle změnit jedním i druhým směrem. O to více si nyní váží dlouhodobě stabilní a veřejností ve velké míře podporované pozice České republiky.

Myslím si, že se to v příštích několika málo letech projeví i na míře izraelských investic v České republice a na míře spolupráce v nových technologiích, AI a oblastech, kde je Izrael na špičce.

To znamená v obranném a zbrojním průmyslu?
O tom jsem schválně přímo nemluvila, to je separátní část. Ale znamená to samozřejmě i obranný průmysl a možnost například přenesení některé výroby z Izraele do České republiky, případně společnou výrobu některých zbraňových komplexů, což by bylo výhodné jak pro nás, tak pro Izrael.

Bavíme se třeba o systému Iron Dome, o kterém mluví premiér Babiš?
Bavíme se i o systémech protivzdušné obrany. Domnívám se, že pokud jde o nákup nebo spolupráci ve výrobě protivzdušné obrany, jedná se z našeho pohledu spíše o systémy delšího doletu.

Iron Dome (Železná kopule) je takový symbol. Když pan premiér mluví o Iron Domu, myslí tím protivzdušnou obranu obecně – tu dobrou protivzdušnou obranu, kterou Izrael má. Iron Dome slouží proti raketám kratšího doletu, kdežto systémy jako Davidův prak nebo Arrow (Šíp) slouží proti raketám delšího doletu, což jsou v našem případě rakety, které by nás eventuálně ohrožovaly.

Ministr zahraničních věcí Petr Macinka byl nedávno na návštěvě Izraele. Chystá se i další návštěva na úrovni premiéra, prezidenta nebo společné zasedání vlád?
Macinka tam byl dokonce dvakrát. A prezident navštívil Izrael v roce 2024, takže teď by byla řada na izraelském prezidentovi, aby přijel do České republiky. Ta návštěva se ale v nejbližších měsících nepřipravuje – ne proto, že by nebyl zájem, ale oba prezidenti jsou poměrně vytížení. Čas od času si ale telefonují.

Pokud jde o zasedání vlád, to bylo připraveno na 23. března, ale vypukla válka s Íránem, takže se to odložilo. Vzhledem k tomu, že se v Izraeli konají v říjnu volby, nepočítám s tím, že by se společné zasedání vlád konalo ještě před volbami. Až bude po volbách ustavena nová vláda, začneme hledat vhodný termín.

Když mluvíme o termínech: díval jsem se, že příští rok budete čtyři roky velvyslankyní v Izraeli. Čtyři roky je doba, po které se velvyslanci točí. Máte zájem pokračovat v Tel Avivu?
Měla bych určitě zájem zůstat v Izraeli o rok déle, i proto, že jsem tři roky z těch čtyř strávila víceméně v mimořádné situaci, v situaci válečného konfliktu. A tak bych ráda část svého mandátu v Izraeli zažila mírovou situaci, kdy by se daly rozvíjet právě univerzitní a vědecké spolupráce nebo byznys. A ne se soustředit jenom na válku na některé z okolních front.

A mluvila jste o tom i s ministrem Macinkou?
Domnívám se, že to není téma, které by se mělo probírat v médiích.

Jsou signály, že by se mohla v dohledné době nebo během mandátu této vlády stěhovat ambasáda z Tel Avivu do Jeruzaléma?
Odpovídal na to i ministr Macinka, když byl v Izraeli. On říkal, že by rád, aby se to stalo právě ještě za jeho mandátu. Ale zároveň dodáváme, že je potřeba to udělat tak, aby bylo smysluplné, a nikoliv aby to bylo jenom gesto.

Stěhování ambasády, pokud k němu dojde, by mělo posílit vzájemné vztahy, posílit pozici České republiky nejen v Izraeli, ale v zásadě i v regionu, a ne vést k pravému opaku. Čili nastane-li taková situace – a ona klidně může nastat – že dojde k nějakému dalšímu posunu v regionu a Izrael uzavře další mírové smlouvy, tak si myslím, že to by byla vhodná chvíle k přestěhování ambasády.

Nebyla ta vhodná chvíle ve chvíli, kdy to udělaly Spojené státy?
Určitě to byla jedna z možností. Myslím, že právě proto jsme tehdy otevřeli v Jeruzalémě pobočku české ambasády, což je krok, který neučinila žádná jiná země. Jiné země Evropy mají v Jeruzalémě kulturní instituty.

My tam máme také Český dům.
Český dům se stal součástí pobočky české ambasády v Jeruzalémě čili to je opravdu část ambasády. Je to diplomatické zastoupení, sedí tam diplomat, je tam české centrum. Čili to je taková malá ambasáda v Jeruzalémě.

Ale konkrétní kroky stěhování se zatím nepřipravují?
Konkrétní kroky k stěhování ambasády se nepřipravují. Na druhou stranu, kdyby padlo to politické rozhodnutí, a musí to být politické rozhodnutí, tak by to nebylo v zásadě nic složitého. Předpokládám, že v tom případě, stejně jako je to v případě Spojených států, by zůstala působit část ambasády v Tel Avivu a část by se přenesla do Jeruzaléma.

Když jste říkala, že jste prakticky celý svůj mandát strávila ve výjimečném stavu a ve válečné zóně, změnilo to nějak Veroniku Kuchyňovou Šmigalovou?
Nevím, to sama těžko můžu o sobě říct. Nemám pocit, že bych se nějak změnila. Určitě mě to naučilo trochu jinak se dívat na ten „totální mír a pohodu“, kterou máme ve střední Evropě. Na druhou stranu vnímám i to, že v Izraeli je například velmi vysoký index štěstí, v němž se Izrael vždy nachází v první desítce, často v první pětce.

Izrael je také země, která má porodnost 2,9 dítěte na ženu a není to dáno jenom ultraortodoxní nebo arabskou společností. Takže možná jsem se naučila trochu jinak přemýšlet o světě, o střední Evropě, o západním světě, ale předpokládám, že nijak zásadně mě to nezměnilo.