Autoři návrhu, architekti René Dlesk a Tamara Kolaříková ze studia RDTH architekti s.r.o., ukázali pořádnou dávku odvahy a rozhodli se jít proti zažitým představám o bydlení. „Chtěli jsme vytvořit prostor, který nebude svázaný pevnými hranicemi, ale nabídne svobodu a proměnlivost,“ říkají.
Výsledkem je interiér, který se pohybuje na tenké hranici mezi 1+kk a 4+kk. Podle toho, jak ho právě čtete a používáte.
Související
Původní dispozice ustoupila radikálnímu otevření. Z původních prvků byste zde našli jen instalační jádro a světlík, všechno ostatní zmizelo. Nový řád prostoru nepřinesly příčky, jak je běžné, ale centrální nábytkový blok, který lze lehce pootočit a vymezit jím jednotlivé zóny – obývací, pracovní, odpočinkové i servisní.
„Nešlo nám o to vytvořit místnosti v klasickém smyslu. Spíš jsme hledali způsob, jak definovat různé situace v rámci jednoho plynulého prostoru,“ vysvětlují architekti. Byt tak funguje jako otevřený organismus přizpůsobující se každodenním potřebám.
Kontrast mezi syrovostí a jemností
Atmosféru interiéru utváří kontrast mezi syrovostí a jemností. Obnažený betonový skelet domu získal zpět svou přirozenou podobu a doprovází ho omítané stěny, dubové parkety a sklobetonové tvárnice, které propouštějí světlo, ale zachovávají intimitu.
Bílý vestavěný nábytek pak nechává vyniknout struktury materiálů, zatímco závěsy přinášejí měkkost i funkci. „Závěs vnímáme jako plnohodnotný architektonický prvek. Umožňuje okamžitě změnit atmosféru i míru soukromí,“ doplňují autoři.
Celý byt však propojuje jednoduchý, ale promyšlený koncept: světlo. Jeden okruh, digitální ovládání, možnost přizpůsobit atmosféru během vteřiny. Světlo tu neplní jen praktickou roli, ale stává se nástrojem, který modeluje prostor.
Interiér roku
Tato rekonstrukce – spadající pod kategorii Rekonstrukce – je přesně typem projektu, který soutěž s názvem Interiér roku oceňuje. V soutěži se utkají projekty dokončené v předchozím roce z Česka i Slovenska a o vítězích rozhoduje mezinárodní porota odborníků. Jedenáctý ročník je výjimečný cenou vyrobenou z porcelánu.
Intimita jinak
Nečekaným momentem jsou dvě kuchyně. Ta první, umístěná v hlavním obytném prostoru, připomíná spíš domácí kavárnu. Slouží pro rychlé každodenní rituály a v budoucnu může snadno změnit funkci. Druhá, plnohodnotně vybavená, se pak ukrývá v zadní části bytu a navazuje na ni technické zázemí i otevřené regály. Závěs tuto část podle potřeby odhalí nebo skryje. „Byt tak reaguje na různé režimy dne – někdy vaříte naplno, jindy si vystačíte s kávou a otevřeným prostorem,“ říkají architekti.
Netradičně řešené je i hygienické zázemí – částečně ho totiž vymanili z tradičního uzavření. Umyvadlo vystupuje do otevřeného prostoru a získává širší využití než jen čistě hygienické. Jedinou místností s klasickými dveřmi zůstává toaleta, oddělená stěnou ze sklobetonu. Tento přístup posouvá běžné vnímání intimity a funkce a ukazuje, že i takto citlivé části bytu mohou fungovat jinak – přirozeněji a volněji.
Město jako prodloužený obývák
Minimalismus bytu podporuje i jeho kontext. Všechno důležité leží v docházkové vzdálenosti – obchody, kavárny, parky i kultura. Byt tak nemusí suplovat všechny funkce světa venku. „Město vnímáme jako přirozené rozšíření interiéru. Díky tomu si byt může dovolit být velkorysý a nezatížený přebytečnými věcmi,“ vysvětlují architekti.
Takto otevřený prostor nevzniká náhodou. Vyžaduje vědomé rozhodnutí i ochotu žít jinak. A zároveň počítá s budoucností – s možností doplnit nové prvky, upravit dispozici, reagovat na změny.
Byt bez stěn tedy nepředstavuje hotový stav, ale proces. Proměnlivý, svobodný a připravený růst spolu se svými obyvateli.
Zdroj: Interiér roku, RDTH architekti s.r.o.
