Podle iniciátora pamětní desky Rafaela Nasemanna je příběh Dory Richterové příběhem odvahy a ukazuje, že lidé s jinou sexuální orientací či genderovou identitou byli ve společnosti vždy.
„Dora Richterová byla odvážná. Na místě, kde jí odhalujeme pamětní desku, se podrobila operaci, kterou před tím nikdo nedělal. Nemuselo se to podařit a pak by byla ona tou, která by tím trpěla,“ řekl v rozhovoru Nasemann, který působí v queer iniciativě Homolulu Berlin.
„Umožnila tím mnoha, mnoha dalším lidem jít stejnou cestou jako ona a podstoupit tranzici,“ dodal. Podle něj byla rodačka z Čech v pravém slova smyslu průkopnicí.
Dora Richterová se narodila v roce 1892 jako Rudolf Richter v krušnohorské vesnici Ryžovně, jejíž pozůstatky leží na půl cesty mezi Božím Darem a Horní Blatnou v Karlovarském kraji. Od dětství se cítila být děvčetem.
Operace, která přepsala dějiny
Později se připojila k potulné herecké společnosti, následně pracovala jako číšnice v Berlíně. V hlavním městě Německé říše se dostala pod ochranu Magnuse Hirschfelda, lékaře a sexuologa, který v roce 1919 založil Sexuologický ústav. Působila u něj jako posluhovačka.
Hirschfeldův Sexuologický ústav, založený v Berlíně v roce 1919, se zabýval výzkumem sexuality a patřil také k centrům tehdejšího hnutí za práva homosexuálů.
Po nástupu nacistů k moci ústav v květnu 1933 vyplenili studenti spolu s příslušníky SA (Sturmabteilung) a odnesli jeho knihovnu a archiv. Část materiálů byla o několik dní později spálena při veřejném pálení knih na berlínském Operním náměstí. Ústav byl následně nucen ukončit činnost.
První operaci se Richterová podrobila už v roce 1923, v roce 1931 si nechala amputovat penis a následně podstoupila v berlínské nemocnici Am Urban takzvanou vaginoplastiku, čili plastickou operaci pochvy. Stala se tak první známou osobou, která prodělala operativní změnu pohlaví.
Ženou i podle úřadů
Po nástupu nacistů k moci v Německu Richterová utekla do Československa, podle historiků zřejmě pomohla emigrovat i dvěma dalším transgenderovým ženám, herečce Charlotte Charlaqueové a malířce Toni Ebelové. Sama Richterová dosáhla už v roce 1934 toho, že jí československé úřady uznaly jako ženu, a nechaly dokonce změnit zápis v církevní matrice.
Druhou světovou válku přečkala Richterová v Ryžovně, která byla součástí obsazených Sudet. Podle dostupných dokumentů a fotografií si přivydělávala paličkováním krajek. Jako Němka se v roce 1946 dostala do odsunu. Po vyhnání z Československa se usadila v bavorském městě Allersberg, jižně od Norimberku, kde zemřela v roce 1966.
Desku jen tak nezničí
Podle Nasemanna je důležité si osudy lidí, jako byla Dora Richterová, připomínat. „Její příběh mimo jiné ukazuje, že to není žádný nový trend, jak se snaží tvrdit konzervativci nebo krajní pravice. Queer lidé, transgenderoví lidé tu byli vždycky. K Berlínu neodmyslitelně patří už nejméně sto let. A to má ukázat i tahle nová pamětní deska,“ řekl.
Upozornil přitom, že po červencovém islamistickém teroristickém útoku v Berlíně, jehož cílem byla manifestace za práva komunity LGBT+, je viditelnost ještě důležitější.
Na možnost, že se pamětní tabulka stane terčem vandalských útoků, Nasemann myslel, a vědomě proto zvolil materiál, který lze velmi snadno nahradit. „Pokud ji někdo zničí, vytrváme a budeme ji nahrazovat vždy, když to bude možné. Tu tabulku už odsud nikdo nedostane,“ dodal.