Moderní civilizace se opírá o satelity. Předpovídají počasí, pomáhají bezpečnosti, přenášejí klíčová data, sledují každý metr zemského povrchu. V současné době je na nízké oběžné dráze asi třináct tisíc družic a každá z nich usnadňuje lidem život. Ale podle nové studie jsou nečekaně zranitelné. Pokud by někdo na nízké oběžné dráze odpálil jadernou zbraň, vyřadilo by to z provozu většinu satelitů, popsali vědci v nové, zatím nerecenzované studii.
Že by atomová exploze na orbitě způsobila mezi satelity „masakr“, je jasné. Až doposud se studovaly hlavně krátkodobé dopady, teď se vědci podívali na ty dlouhodobější.
Využili údaje o polohách a oběžných drahách více než třinácti tisíc satelitů a poté simulovali jaderný výbuch o síle jedné megatuny ve výšce 500 kilometrů nad jižním Atlantickým oceánem. Následně vypočítali, jak by záření z exploze v průběhu času ovlivnilo satelity. Výsledky podle nich nejsou úplně optimistické.
Těsně po explozi by situace nevypadala nějak tragicky. Samotný výbuch by vyřadil z provozu pouhá tři procenta družic. Jenže mnohem horší by byly následující dny. Radiace by se totiž nevypařila, škodila by na orbitě dál, po jednom dni by vyřadila čtvrtinu družic, po třech dnech 78 procent a po týdnu dokonce 98 procent všech satelitů na orbitě.
To by nastalo, kdyby šlo o současné klasické, a tedy velmi křehké přístroje. Pokud by byly satelity konstruovány jako robustnější a odolnější vůči záření, po týdnu by jich přestalo fungovat „pouze“ 72 procent a po patnácti dnech by jich zaniklo 97 procent.
Radiační pás a letité důsledky
Vědci zjistili, že radioaktivní materiál z výbuchu by uvolňoval elektrony, které by uvázly v zemském magnetickém poli. Tím by kolem planety vznikl nový umělý radiační pás. Pokaždé, když by satelity opakovaně procházely tímto pásem, byly by vystaveny většímu množství záření, což by nakonec vedlo k jejich selhání. „Tento radiační pás by mohl proměnit jediný jaderný výbuch v událost, která by způsobila selhání celé flotily satelitů,“ napsali autoři studie.
Ani to by ale nebylo všechno. Nefunkční satelity by totiž zůstaly na oběžné dráze, neschopné manévrovat tak, aby se vyhnuly srážkám s jinými družicemi a vesmírným odpadem. Podle simulace by došlo asi ke dvěma desítkám srážek, jež by vytvořily husté oblaky odpadu, což by v dalších letech ještě dále zhoršilo podmínky na orbitě pro případné nové družice.
Důsledky by tedy trvaly zřejmě celé roky, než by gravitace stáhla družice níž do atmosféry, kde by shořely. I pak by ale na orbitě zůstala spousta odpadu a radiace, což by znamenalo, že by nová generace družic musela být mnohem odolnější vůči nárazům a radioaktivitě.
Studie představuje varování před přílišnou koncentrací důležité infrastruktury (uvažuje se například i o datacentrech na orbitě) na místech, kde se nedá dobře chránit a kde je snadno zranitelná jediným útokem aktérů se zlovolnými úmysly.
Přísný zákaz
Používání jaderných zbraní na oběžné dráze Země není povolené. Vychází to z mezinárodního kosmického práva, které vznikalo za studené války.
Poprvé se politici tomuto tématu věnovali roku 1963 ve Smlouvě o zákazu jaderných zkoušek. Explicitně se v ní zakazuje provádět jaderné výbuchy v atmosféře, jaderné výbuchy ve vesmíru a také jaderné výbuchy pod vodou.
Klíčová je ale zejména mezinárodní smlouva z roku 1967, jež se věnuje využívání kosmického prostoru, včetně zbraní v něm. V článku IV se státy zavázaly, že nebudou umísťovat na oběžnou dráhu Země žádné objekty nesoucí jaderné zbraně nebo jiné prostředky hromadného ničení a že takové zbraně nenainstalují ani na Měsíci a jiných kosmických tělesech.

