Rostoucí napětí ve světě a ochlazení vztahů s Washingtonem žene Kanadu do náruče Evropské unie. Vzájemné obchodní i bezpečnostní vazby sílí a vyvstala i otázka, zda by se Ottawa mohla v budoucnu k bloku připojit. Někteří experti tvrdí, že Kanada je, co se hodnot a politik týká, ve skutečnosti „evropská“, změny smluv by však byly nutné. Ottawa zatím ideu odmítá, podle průzkumů by ji nicméně zvážila většina Kanaďanů.
Kanada od roku 2022 sdílí pozemní hranici s Unií, konkrétně Dánskem, a to na neobydleném Hansově ostrově v Arktidě, který má rozlohu pouhých 1,3 kilometru čtverečních. Hranice vede podél trhliny na ostrově, která směřuje od severu k jihu.
Spor mezi jinak spřátelenými státy trval téměř půl století. Obě země jsou od ostrova vzdáleny přesně osmnáct kilometrů, což jim umožňuje nárokovat si tuto skálu podle mezinárodního práva, píše server CBC.
„Máme novou pozemní i námořní hranici,“ oznámila před čtyřmi lety tehdejší kanadská ministryně zahraničí Mélanie Jolyová. „Ukončujeme spor, který mnozí nazývali ‚válkou o whisky‘. Myslím, že to byla nejpřátelštější ze všech válek,“ dodala.
Odkazovala tak na situaci, kdy kanadští a dánští vojáci, kteří skalní útvar od sedmdesátých let navštěvovali, odstraňovali vlajky svých rivalů a nahrazovali je buď kanadskou whiskey, či dánským šnapsem, aby zdůraznili své nároky.
Sdílené hodnoty
Kořeny strategického partnerství mezi Ottawou a Bruselem sahají až do roku 1959, kdy byly nastoleny formální vztahy podpisem Dohody o spolupráci při mírovém využívání atomové energie mezi Ottawou a tehdejším Euratomem.
Vztah je podle kanadské vlády „založen na sdílených hodnotách, dlouhé historii úzké spolupráce a silných mezilidských vazbách“. Evropská unie vyzdvihuje „historické, kulturní, politické a ekonomické vazby mezi obyvateli Evropy a Kanady“ a označuje Ottawu za jednoho z nejbližších a nejvíce podobně smýšlejících partnerů.
EU i Kanada dlouhodobě kladou důraz na svobodu, demokracii, právní stát, dodržování lidských práv, volný obchod či mezinárodní řád založený na pravidlech. V obou funguje liberální demokracie a tržní ekonomika. Podobně nastavená je i sociální politika, která mimo jiné klade důraz na silné veřejné služby včetně zdravotní péče, důchodů či sociálního zabezpečení.
V roce 2016 podepsaly klíčovou dohodu o strategickém partnerství (SPA), jež prohloubila spolupráci v environmentální či bezpečnostní politice, ale i v oblasti inovací, vzdělávání či ochraně lidských práv. V témže roce odsouhlasily i hospodářskou a obchodní dohodu (CETA), která zrušila většinu cel, omezila byrokracii a podpořila investice.
Proti dohodě protestovali v minulosti někteří kanadští aktivisté, kteří se obávali mimo jiné privatizace veřejných služeb, ohrožení místního zemědělství a oslabení demokratických standardů. Do ulic vyšli demonstranti i v některých evropských městech včetně Berlína.
Dopady covidu, Ukrajiny a Trumpa
Unii s Ottawou následně sblížila i pandemie covidu. Oba bloky od začátku podnikaly kroky k podpoře mezinárodní solidarity. V květnu 2020 společně uspořádaly konferenci o globální reakci na koronavirus pod vedením Bruselu, přičemž podpořily Světovou zdravotnickou organizaci a snahy o globální reakci na pandemii. Později oba partneři podpořili rovněž přístup k vakcínám i v chudších zemích.
Po plnohodnotné invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 se Unie a Kanada rozhodně postavily na stranu Kyjeva. Na vojenskou agresi ze strany Moskvy zareagovaly pomocí koordinovaných protiruských sankcí a poskytnutím komplexní – bezpečnostní, finanční, materiální a humanitární – podpory Ukrajině.
K prohlubování kanadsko-unijních vazeb vedlo i loňské zhoršení vztahů mezi Ottawou a Washingtonem po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Trumpovy hrozby anexí Kanady a vytvořením 51. státu USA spolu s jeho dvoucifernými cly na určité zboží rozzuřily kanadskou veřejnost a vedly k jasnému vítězství liberála Marka Carneyho ve volbách v roce 2025. Trumpova obliba loni klesla u Kanaďanů na historické minimum, kdy 77 procent dotázaných nevěřilo, že učiní správné kroky v zahraniční politice.
Vztah mezi USA a Kanadou přitom zůstává klíčový – z ekonomických, geopolitických a bezpečnostních důvodů – a je v zájmu obou zemí najít společnou řeč, podotýká server Politico. Spojené státy, Mexiko a Kanada čelí lhůtě do 1. července, kdy musí zahájit formální přezkum své kontinentální obchodní dohody, která v roce 2020 vytvořila zónu volného obchodu.
Jednání ale zatím mají k happy endu daleko. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer nedávno pohrozil „donucovacími opatřeními“ proti pokračujícímu kanadskému zákazu dovozu amerického alkoholu v mnoha provinciích, zatímco ministr obchodu Howard Lutnick o kanadských vyjednavačích prohlásil, že „jsou na nic“, píše Politico s tím, že konec dohody by byl nejspíš pro Kanadu z ekonomického pohledu devastující.
Obchod v rozkvětu
Bilaterální obchod se zbožím a službami mezi Ottawou a Unií mezitím sílí – v roce 2024 dosáhl celkové výše 125 miliard eur (3,1 bilionu korun), loni už 178,6 miliardy eur (4,35 bilionu korun), přičemž EU je pro Kanadu druhým největším obchodním partnerem po USA a Kanada pro sedmadvacítku dvanáctým. Asi čtvrtinu unijního vývozu tvoří stroje, dále pak proudí přes oceán chemické a farmaceutické výrobky.
Opačným směrem to jsou tradičně hlavně nerosty. V Kanadě se nacházejí kritické minerály včetně lithia a vzácných zemin.
Posílení arktické aliance
Carney v posledním roce otevřeně hovoří o přehodnocení vztahů s USA a nutnosti „diverzifikovat“ vojenské a energetické vztahy posílením spolupráce se „spolehlivými spojenci“ v Evropě i jinde, kteří podporují mezinárodní řád založený na pravidlech.
Kvůli rozpínání vlivu Ruska a Číny v Arktidě a nedávným výrokům Trumpa o možné anexi Grónska zesílila snaha o rozšíření strategické spolupráce v rámci severské aliance. V březnu 2026 se v Oslu setkali vedoucí představitelé Kanady a severských zemí Evropy a veřejně se zavázali k prohloubení spolupráce, pravidelnějším schůzkám a mezinárodní spolupráci založené na právním státě.
Lídři zdůraznili nutnost zajištění bezpečnosti Arktidy a hovořili o užší spolupráci v oblasti energetické bezpečnosti, dodavatelských řetězců kritických nerostů a obchodu. Carney také v březnu oznámil investici ve výši 35 miliard dolarů (730 miliard korun) do arktické obrany a severské infrastruktury.
Během loňského summitu Kanady a EU v Bruselu Carney podepsal novou dohodu o partnerství v oblasti obrany a bezpečnosti. Při této příležitosti prohlásil, že Kanada je „nejevropštější z neevropských zemí“. Podle některých komentátorů jde především o politickou rétoriku, která je sociologicky a historicky diskutabilní.
„Je těžké empiricky posoudit, zda je Kanada nejevropštější z neevropských zemí, ale nakonec si můžeme uvědomit, že přiblížení se k Evropské unii a jejím členům je legitimní a nezbytný projekt, bez ohledu na to, zda plně přijímáme rétoriku Carneyho o našem evropství,“ komentoval premiérovy výroky profesor politologie Daniel Béland z institutu pro studium Kanady na McGillově univerzitě.
Výzva francouzského ministra
Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot letos v březnu, zřejmě zčásti v žertu, nadnesl myšlenku, že by se Kanada mohla jednou připojit k Unii. „Devět zemí je dnes formálně kandidáty na vstup do EU. Další by se k nim mohly připojit,“ řekl Barrot. „Island za pár týdnů nebo měsíců. A možná v určitém okamžiku i Kanada,“ prohlásil.
Barrotova poznámka nebyla prezentována jako konkrétní politický návrh, ale spíše jako součást širšího argumentu, že se EU stává „třetí supervelmocí“ schopnou vyvažovat rivalitu mezi Spojenými státy a Čínou, poznamenal server Politico. Rovněž finský prezident Alexander Stubb později navrhl Carneymu, aby vstup do EU „zvážil“.
Kanadský premiér v reakci uvedl, že takový krok neplánuje. „Stručná odpověď zní ne,“ sdělil Carney začátkem dubna. „To není záměr. To není cesta, kterou jdeme,“ zdůraznil.
V Kanadě prosazuje tuto myšlenku třeba bývalý vicepremiér Alberty Thomas Lukaszuk, který je polského původu, jiní politici jsou ale proti, protože se mimo jiné obávají další byrokracie ke stávajícím federálním a provinčním pravidlům, uvádí server Global News.
Za nepřijatelnou v minulosti označila ideu rovněž šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Evropský parlament nicméně v březnu v prohlášení vyzval k prohloubení vztahů s Ottawou.
Řada Kanaďanů je pro
Loňský průzkum YouGov Canada přitom zjistil, že 42 procent Kanaďanů by členství naopak podpořilo. Podle letošní březnové sondáže agentury Spark Advocacy si už většina Kanaďanů myslí, že by země měla zvážit vstup do Unie v době, která je pro geopolitické vztahy napjatá.
Z nejnovější sondáže European Political Monthly navíc vyplynulo, že tento pocit je opětován i na opačné straně Atlantiku. Více než čtyřicet procent dotázaných v pěti největších členských státech EU – Francii, Německu, Itálii, Polsku a Španělsku – uvádí, že by souhlasilo s přijetím Kanady. Nejčastěji by tak učinili Němci (55 procent), dále Španělé (51 procent) a Poláci (46 procent).
V článku 49 Smlouvy o Evropské unii se píše, že „každý evropský stát … může požádat o členství v Unii“. Měl by zároveň respektovat hodnoty EU. Když v roce 1987 požádal o členství jižní soused EU Maroko, jeho žádost byla zamítnuta právě s odůvodněním, že se nejedná o evropský stát. Podle některých komentátorů je jednoduše klíčová geografie, kdy Kanada je a zůstane severoamerickou zemí.
„Evropský“ způsob uvažování
I když je plnohodnotné členství v krátkodobém horizontu nepravděpodobné a zatím nejsou známy žádné konkrétní plány na jeho realizaci, vzhledem k rostoucí geopolitické turbulenci to není nemožné, upozorňuje Politico, které oslovilo odborníky z EU. „Být Evropanem je spíše způsob uvažování,“ míní profesorka externí podpory demokracie EU na Maastrichtské univerzitě Giselle Bosseová.
„Právně a formálně není evropský stát ve skutečnosti definován a při pohledu do minulosti jsme měli evropské státy, které se v jistém smyslu neomezovaly pouze na evropský kontinent,“ upozornila Bosseová, jež poukázala na to, že unijní země mají zámořská území v Karibiku, Tichomoří a Arktidě.
Kanaďany považuje „v jistém smyslu za zvláštní Evropany“, a to z důvodů, jako je jejich víra v sociální stát, jejich politické a právní systémy založené na evropských modelech a kontinentální původ mnoha obyvatel země.
Profesor evropské politologie Frank Schimmelfennig z univerzity ETH Zurich zastává podobný názor. „Kanada by se jistě kvalifikovala,“ řekl webu Politico. Protože je podle něj „v mnoha ohledech pravděpodobně blíže těmto evropským hodnotám, institucím a politikám než mnoho současných kandidátských zemí“.
Rovněž bývalý ekonom Světové banky a výkonný ředitel Globálního fóra pro správu věcí veřejných Augusto Lopez-Claros si myslí, že by idea šla realizovat, avšak vyžadovalo by to určité úpravy Smlouvy o Evropské unii.
Lopez-Claros připomněl, že sedmadvacítka může dokument revidovat na základě jednomyslného souhlasu všech členů. Každá země by pak musela změny ratifikovat ve svém zákonodárném sboru. „Kanada se již chová jako člen institucionálního klubu založeného na hodnotách, což je Evropská unie,“ řekl serveru CBC Lopez-Claros.
Podle něj je Ottawa ve vztahu k USA příliš zranitelná a vstup do EU by posílil její vliv v zahraničí. „Pokud se svět ubírá směrem k regulačním blokům formovaným sdílenými hodnotami… pak se Kanada musí rozhodnout, kde chce sedět u jednacího stolu. V tuto chvíli nesedí u žádného stolu,“ poznamenal ekonom.
David Coletto, generální ředitel kanadské společnosti zaměřené na průzkum trhu a veřejného mínění Abacus Data, sdělil CBC, že v Kanadě zatím neprobíhá nějaká větší kampaň – spíše jde o myšlenku, které by byla řada lidí otevřená, kdyby se brala vážně. V zemi podle něj existuje pocit, že byla zrazena Spojenými státy, které nadále zatěžují kanadskou ekonomiku cly na klíčová odvětví, jako je hliník a ocel, takže podobné úvahy nejsou natolik překvapivé.
Možné negativní dopady
Zástupce ředitele Centra pro evropskou reformu Ian Bond je spíše skeptický. Podle něj by bylo extrémně obtížné prokázat, že Kanada je evropská země. „Kanada by pak musela mezi sebe a USA vymezit celní hranici a uplatňovat cla a předpisy EU na dovoz z USA… Bylo by to neuvěřitelně ekonomicky destruktivní. Převážilo by to jakékoli výhody, které by mohla od členství (v EU) očekávat v průběhu mnoha, mnoha let,“ uvedl pro Politico Bond.
Problém by představovala i nutnost jednomyslného schválení ostatními zeměmi, myslí si Bond. „Jak často francouzští farmáři hlasovali pro volný obchod s jinými částmi světa? … Je pravděpodobnější, že ve snaze tomu zabránit něco zapálí,“ konstatoval.
Na stinné stránky odvážného kroku upozorňují i další experti. „Kanada by ve skutečnosti přestala být suverénním hráčem v obchodních vztazích s ostatními zeměmi. To znamená, že Evropský parlament by řídil a rozhodoval o tom, jaká by byla obchodní politika Kanady. Nebyla by to Kanada,“ obává se bývalá obchodní poradkyně kanadského premiéra Stephena Harpera Meredith Lillyová, která nyní vyučuje mezinárodní hospodářskou politiku na Carletonské univerzitě.
Kanadské zájmy by se v tak velké skupině oslabily a členství v EU by zkomplikovalo hraniční smlouvy a imigrační politiku země, řekla CBC Lillyová. „Museli bychom zaručit volný pohyb Evropanů do Kanady. A to by nutně vedlo k tomu, že by Američané zpřísnili (podmínky na) hranici USA s Kanadou, ať už jde o obchod, cestování nebo turistiku,“ varovala.
Spolupředseda expertní skupiny pro vztahy mezi Ottawou a USA Fen Osler Hampson z Carletonské univerzity uvedl, že členství Kanady v EU je pro něj nepřijatelné. „Je to nejistý politický projekt a není to rychlá ochrana před cly,“ konstatoval Hampson. „Přistoupení je zdlouhavý proces a Kanada by jako neevropská země začínala od nuly,“ poznamenal odborník.
Hampson uvedl, že otázka, na kterou si Ottawa musí odpovědět, není, do kterého klubu by se měla připojit, ale jak zvýšit náklady pro Washington, když „šikanuje“ sousedy cly.
Obnovený zájem Islandu o členství
Kanada není jedinou zemí, kde sílí hlasy po hlubší spolupráci s Bruselem. Nestabilita v transatlantických vztazích i v globální politice způsobila, že o členství v EU začala znovu uvažovat islandská vláda. Podle šéfky tamní diplomacie Thorgerdur Katrin Gunnarsdóttirové ostrov nesmí zůstat „o samotě“.
Severský stát se rozhodl letos v srpnu uspořádat referendum o obnovení rozhovorů o členství v Unii poté, co se stal svědkem konfrontace Washingtonu s Kodaní a EU ohledně Grónska, poznamenal server Euronews. Ačkoli je Island již členem NATO, členství v EU by posílilo ekonomickou bezpečnost země a zároveň by poskytlo další ochranu jejího postavení mezi podobně smýšlejícími státy, míní Gunnarsdóttirová.
Island je členem jednotného trhu prostřednictvím Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) od roku 1970, což znamená, že již funguje v souladu s regulačními standardy bloku. Ostrov je také součástí schengenského prostoru, takže podle islandské vlády by přístupová jednání mohla být dokončena do roku 2028.
Naopak v případě Ukrajiny, která je stále ve válečném stavu, by proces mohl být zdlouhavý. Evropská unie formálně zahájila přístupová jednání s Kyjevem na první mezivládní konferenci v červnu 2024. Země ale musí provést reformy, aby dosáhla souladu s právními předpisy a normami EU. Ta již pracuje na postupné integraci Ukrajiny do svého jednotného trhu a na tom, aby Ukrajinci mohli využívat některých výhod, kterých požívají evropští občané.
Mezi další kandidátské země patří státy západního Balkánu a Moldavsko, které na cestě k EU postupují úspěšně, i když pozvolným tempem. V případě Gruzie a Turecka proces pozastavily obavy Bruselu o právní stát a úpadek demokracie, připomíná Politico.
