Zpráva organizace Fórum pro informace a demokracii (FID) mapuje, jak jednotlivé státy reagují na klimatické a environmentální dezinformace. Kromě členských států EU se zabývá také přístupem dalších zemí, například Austrálie, Brazílie nebo Kanady.
Podle zprávy se klimatické dezinformace stále častěji přesouvají od přímého popírání změny klimatu ke zpochybňování řešení. Tento přístup, označovaný jako „diskurz oddalování“, vykresluje klimatická opatření jako zbytečná, příliš nákladná nebo příliš rychlá.
Dezinformace šíří mimo jiné konspirační komunity a skupiny zaměřené na vyvolávání pobouření. Významnou roli hrají také aktéři, kteří mají zájem na zpomalení ekologické transformace.
Klimatická politika se tak stále častěji stává součástí kulturních válek, které prohlubují rozdělení společnosti a nedůvěru ve vědu i veřejné instituce.
„Klimatické a environmentální dezinformace původně mířily na zpomalení ekologické transformace. Dnes se z nich stal demokratický problém, který prohlubuje polarizaci a zasévá nedůvěru,“ uvedl výkonný ředitel FID Camille Grenier.
Zpráva upozorňuje také na zahraniční informační manipulace, zejména na kampaně spojené s Ruskem. Ty využívají témata Evropské zelené dohody a dekarbonizace k vyvolávání sporů.
Dezinformace se přitom nešíří jen prostřednictvím nepravdivých tvrzení, zpochybňují také důvěryhodnost odborníků.
Šíření usnadňuje umělá inteligence
Dalším rizikem je rozvoj umělé inteligence (AI). Zpráva upozorňuje, že konverzační chatboty mohou šířit zavádějící informace o klimatu a životním prostředí a generativní AI pak napomáhá jejich masové produkci.
Celosvětově je však regulace AI velmi omezená. Unijní Akt o umělé inteligenci, na kterém se podílel i Evropský parlament, zavádí stupňovitý systém podle míry rizika. Nejpřísnější pravidla stanovuje systémům, které považuje za „vysoce rizikové“. Běžné konverzační chatboty do této kategorie nespadají.
Terčem jsou i odborníci a záchranné složky
Dezinformační kampaně mohou podle studie zasahovat také instituce, které během krizí poskytují veřejnosti ověřené informace. Při povodních ve španělské Valencii v roce 2024 čelila útokům například meteorologická agentura AEMET.
Zpráva upozorňuje také na útoky proti klimatickým vědcům a popularizátorům vědy. Pokud se odborníci kvůli výhrůžkám stáhnou z veřejné debaty, mohou dezinformační narativy získat více prostoru.
Ve Francii podle mediálního regulátora Arcom klesl podíl odborníků na životní prostředí ve zpravodajských pořadech z 31 procent na 18 procent v roce 2024.
Současně ubývá prostoru věnovaného klimatu v médiích. Podle Media and Climate Change Observatory kleslo jeho pokrytí v médiích v roce 2025 o 14 procent oproti předchozímu roku a o 38 procent ve srovnání s rokem 2021.
Příčin poklesu mediálního pokrytí klimatu je více. Analýza Institutu pro studium žurnalistiky Reuters poukazuje na odklon od sledování televizního a rozhlasového zpravodajství i na nižší zájem některých starších věkových skupin.
Média ve veřejném zájmu zároveň čelí rozpočtovým škrtům a poklesu návštěvnosti, k němuž přispívá také rozvoj umělé inteligence. Většině zemí chybí systémové financování nezávislé klimatické žurnalistiky.
Problémem je také koncentrace vlastnictví médií. Srovnávací studie zaměřená na Francii, Španělsko, Polsko a Brazílii zjistila, že 85 procent případů klimatických dezinformací v televizním a rozhlasovém vysílání se objevovalo na soukromých stanicích.
Autoři upozorňují, že problémem může být vysoká koncentrace vlastnictví médií, která může dát omezenému počtu soukromých aktérů velký vliv na veřejnou debatu.
Jak reagují státy
Přístupy jednotlivých zemí se liší a vycházejí především z konkrétních hrozeb, kterým čelí. Některé vlády zahrnují do klimatických zákonů a akčních plánů také podporu klimatické gramotnosti, vzdělávání a lepšího přístupu k informacím založeným na vědeckých poznatcích.
Polské Ministerstvo klimatu a životního prostředí vytvořilo Jednotku pro prevenci klimatických dezinformací. Systém DezinfoRADAR umožňuje novinářům a odborníkům sdílet informace o šířících se narativech a analyzovat je. Na systém navazuje projekt DezinfoLAB, který prostřednictvím seminářů pomáhá odborníkům a novinářům rozpoznávat klimatické dezinformace a reagovat na ně.
Kanadské ministerstvo pro životní prostředí a klimatickou změnu přijalo v roce 2026 strategii pro boj s dezinformacemi. Strategie stojí na pěti pilířích: prevenci, odhalování, posuzování, reakci a vyhodnocování účinnosti opatření.
Ve Francii se otázka klimatických dezinformací dostala až před soud. Televize CNews dostala v červenci 2024 pokutu 20 tisíc eur za to, že v pořadu nebylo opraveno tvrzení hosta, který popíral vliv člověka na změnu klimatu. Rozhodnutí následně potvrdila Státní rada, nejvyšší správní soud v zemi.
Zpráva Fóra doporučuje, aby státy začaly řešit klimatické dezinformace jako systémové riziko. To vyžaduje nejen vymahatelnější pravidla pro digitální platformy a přísnější postihy greenwashingu (praktika, kdy se služba nebo produkt pouze tváří jako „zelené“, pozn. red.), ale také cílenou podporu odborníků a nezávislé žurnalistiky a rozvíjení klimatické gramotnosti ve společnosti.
A co na to EU?
Podle Eurobarometru z roku 2025 má 49 procent občanů EU problém rozlišit na sociálních sítích důvěryhodné informace o klimatu od dezinformací. Dalších 52 procent lidí navíc uvedlo, že tradiční média v jejich zemi neposkytují o klimatu srozumitelné informace.
Od února 2025 platí v unii Kodex chování v oblasti dezinformací v rámci unijní směrnice o digitálních službách (DSA). Jeho cílem je mimo jiné zvýšit transparentnost reklamy a omezit příjmy, které získávají šiřitelé dezinformací.
Na začátku roku 2026 odstartovala také kampaň #ClimateFactsMatter. Jejím cílem je pomoci veřejnosti rozpoznávat manipulativní techniky a podpořit debatu založenou na vědeckých faktech.
Ani EU ale nemá úplně čisté svědomí. Podle studie české vědkyně konkrétně Evropský parlament při komunikaci o klimatické změně výrazně pracuje se strachem, což se nemusí z dlouhodobého hlediska vyplatit.