Královský palác v Bruselu láká na opravené sály i výzdobu z krovek brouků

Kvůli rozsáhlé rekonstrukci zůstal palác čtyři roky uzavřený a jeho průčelí dlouhé měsíce zakrývalo lešení. Dělníci obnovili fasádu, vyměnili přibližně 700 oken, opravili kamenné prvky, mozaikové podlahy i osvětlení interiérů.

Bruselský královský palác působí zvenčí možná méně nápadně než slavný Buckinghamský palác, jeho hlavní průčelí je ale dokonce o polovinu delší, uvádí belgický průvodce. Celkovou rozlohou 33.000 metrů čtverečních je však méně než poloviční. Jeho stavba probíhala postupně od 18. století, současnou podobu získal až za vlády Leopolda II. na přelomu 19. a 20. století.

Po vstupu do paláce návštěvníky vítají obří portréty jak krále Philippa, tak královny Mathilde. Hlavní schodiště a vstupní vestibul navrhl dvorní architekt Alphonse Balat, který byl učitelem Victora Horty, nejvýznamnějšího belgického architekta a jednoho z otců secese. Monumentální schodiště působí spíš jako vstup do opery než do úřadu.

Na rozdíl od většiny historických zámků procházejí návštěvníci reprezentačními sály, které dodnes slouží svému původnímu účelu. Právě zde belgický král přijímá zahraniční prezidenty, premiéry nebo nové velvyslance. Nejde tedy jen o muzejní exponáty. Na konci jednoho ze sálů jsou umístěna i tabla s fotografiemi některých hostů, které král v posledních dvou letech přivítal. Je mezi nimi i snímek s českým prezidentem Petrem Pavlem.

Nejreprezentativnější místností paláce je Trůnní sál, který vznikl za vlády Leopolda II. na konci 19. století a je zdoben červenými závěsy a zlacenými ornamenty. Pozornost při prohlídce poutají i desítky monumentálních lustrů. Zdobí téměř každý sál.

Mezi nejzajímavější interiéry, které je nyní možné si projít, patří Zrcadlový sál, ve kterém se často tvoří dlouhé fronty. Každý si chce vyfotit instalaci od belgického výtvarníka Jana Fabrea. Na první pohled jde o modrozelenou třpytivou mozaiku připomínající oblohu, ve skutečnosti se ale jedná o dílo vytvořené z asi 1,5 milionu krovek tropických brouků.

Fabre v mnoha rozhovorech vysvětloval, že kvůli uměleckému dílu žádné brouky nezabil. Krovky pocházely především z Thajska, ale také z Indonésie a Malajsie, kde jsou tito brouci součástí jídelníčku. Po snědení těla ale zůstávají tvrdé krovky jako odpad, který se využívá například při výrobě šperků a dekorací. Fabre je tehdy získal přes univerzity, obchodníky i z místních trhů, popsal v rozhovoru s časopisem Sculpture.

Sbírání potřebného množství krovek trvalo belgickému umělci přibližně tři roky. Samotná instalace v bruselském paláci pak zabrala asi čtyři měsíce. Na stropě pracoval Fabre s 29 asistenty, kteří jednotlivé krovky ručně lepili jednu vedle druhé podle předem připraveného návrhu.

Návštěvníci mohou vidět nejen opravené reprezentační sály, ale i několik nových dočasných výstav. Jedna z nich vypráví o první belgické královně Luise Marii Orleánské.

Vstupné je 10 eur, děti do třinácti let mají vstup zdarma. Na konci prohlídky návštěvníci prochází i částí zahrady, která je běžně veřejnosti nepřístupná, a v malém obchůdku je možné si koupit suvenýry s motivem královské rodiny, fotografie či pohledy a knihy o Belgii a její historii.

Šestašedesátiletý Philippe je sedmým králem od vzniku Belgie v roce 1830. Zemi vládne od 21. července 2013, kdy po 20 letech na trůnu ze zdravotních důvodů abdikoval jeho otec Albert II. S královnou Mathilde, která je o 13 let mladší, mají dcery Elisabeth a Eléonoru a syny Gabriela a Emmanuela.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}