Pracovní prostředí i náplň jednotlivých profesí se mění. A tak může přijít otázka: „Co když povolání, které si vyberu, za pět let zanikne?“ Zeptali jsme se expertů, jak na ni reagovat. A co dělat, aby ani dospělý nezůstal uvězněný v profesi, jejíž hodnota rychle klesá.
Personální ředitel SAP Ladislav Kučera říká, že teenagera, který přemýšlí, zda jeho obor přežije masivní nástup AI, není třeba uklidňovat. „Kdo toto dokáže formulovat v 15 letech, s nejvyšší pravděpodobností přemýšlí správně,“ říká.
Jeho rada je prostá: nevybírat si obor podle toho, zda vypadá „bezpečně“, ale podle toho, o čem je baví přemýšlet a v čem se chtějí rozvíjet. Umělá inteligence podle něj obory výrazně promění, nikoli jednoduše zničí. Výhodu proto budou mít lidé, kteří se umějí adaptovat a pracují na věcech, jež je skutečně zajímají.
V době rychle se měnících technologií je tedy cennější naučit dítě, jak se učit, než mu určovat, co se má naučit. Světové ekonomické fórum ve zprávě Future of Jobs 2025 odhaduje, že do roku 2030 se promění 39 procent klíčových dovedností požadovaných na pracovním trhu.
Z každé stovky zaměstnanců jich bude do té doby potřebovat další vzdělávání 59. Tohle číslo mění představu o tom, co má vzdělání člověku dát. Škola není jednorázová příprava na desítky let práce, ale začátek procesu, který bude pokračovat po celý profesní život.
Junior není učedník na rutinu
Týká se to nejvíc lidí na začátku kariéry. První pracovní kroky kdysi vedly přes úkoly, které nikdo zkušenější dělat nechtěl. Junior připravoval podklady, třídil informace, psal první verze dokumentů, testoval, opravoval, přepisoval.
Dělal chyby, ale zároveň se díval zkušenějším přes rameno. Díky tomu postupně poznával obor a získával profesní úsudek. Jenže generativní AI dokáže velkou část této práce udělat rychleji.
Odstranění této fáze vytváří problém jak pro absolventy, tak pro samotné podniky. Pokud mladí lidé přestanou dostávat příležitost dělat právě tyto první, zdánlivě banální úkoly, narazí firmy za pár let na problém: nebude z koho vychovat další generaci zkušených specialistů.
„Firmy proto budou muset mnohem více investovat do řízeného rozvoje mladých zaměstnanců,“ říká ekonomka Veronika Linhartová z Ambis Univerzity.
Neznamená to vracet jim uměle práci, kterou už hravě zvládne software. Spíše je brzy po nástupu zapojit do řešení problémů, projektové práce, kontaktu s klienty nebo rozhodování a zároveň pracovat po boku zkušenějších kolegů.
„Umělá inteligence nahrazuje rutinní úkoly, které jsou s juniorními rolemi spojené, ne samotné juniory,“ připomíná Kučera. SAP například ve svém programu pro stážisty kombinuje konkrétní zadání s měřitelnými cíli, vlastního mentora a práci na reálných projektech.
„Program je navržený jako příprava na reálnou roli a funguje jako prodloužené výběrové řízení,“ říká Kučera. Podobně i ve škole: Zvládne-li stroj vypracovat první verzi úkolu, nestačí žáka zkoušet pouze z výsledku. Učitel musí častěji zjišťovat, jestli student rozumí tomu, co odevzdal.
Vědět, na co se ptát
Část expertů se domnívá, že na budoucím trhu práce nejvíc uspějí lidé se širokými znalostmi. Někdy to ale nemusí stačit. Šéf personální agentury Randstad Martin Jánský upozorňuje, že AI potřebuje lidi, kteří dané problematice hluboce rozumějí a dokážou její výstupy usměrňovat.
Nestačí umět zadat prompt. Kdo nezná problematiku, jen obtížně pozná, že mu stroj vrací nesmysl, byť přesvědčivě napsaný.
„Naučit experta ovládat AI nástroje je otázkou týdnů či měsíců, ale vychovat člověka, který svému oboru opravdu dokonale rozumí, trvá roky,“ říká
Kučera dodává, že pro děti je důležité učit se pracovat s nejistotou. „Kdo je psychicky a kognitivně vybavený pro práci v podmínkách, kde ‚nevím‘ není selhání, ale výchozí bod, bude to mít o poznání jednodušší,“ vysvětluje.
Čím dál důležitější je umět se správně ptát. Formulovat otázku tak, aby vedla k něčemu novému, hodnotnému. Neplatí to jen pro komunikaci s AI. Dobrá otázka představuje způsob, jak člověk strukturuje problém.
Linhartová upozorňuje na výsledky posledních mezinárodních srovnávacích testů PISA, podle nichž proti poslednímu testování čeští žáci nejvíce propadli ve čtenářské gramotnosti.
„Patnáctileté dítě bych proto nechala především číst, pracovat s textem, formulovat vlastní myšlenky, argumentovat a samostatně hledat řešení problému,“ říká. Ne proto, že bychom měli AI ze vzdělávání vytlačovat, ale protože některé základní schopnosti si člověk musí nejprve osvojit sám, aby mu je technologie později pomáhala rozvíjet.
Jak takovou hranici poznat? Místo kontroly opisování spíše kontrolovat porozumění. Linhartová navrhuje jednoduchý test: „Dokáže dítě bez AI vysvětlit, jak k výsledku došlo, proč zvolilo právě toto řešení, a obhájit ho?“
Pokud ano, AI pravděpodobně používá jako nástroj. Pokud pouze předloží hotový výstup, kterému samo dostatečně nerozumí a neumí ho vysvětlit, technologie už začíná nahrazovat proces vlastního myšlení.
Nečekat na příležitost
Zakladatel společnosti Aibility a autor knihy Budoucnost (ne)práce Filip Dřímalka doplňuje, že důležitá je i diskuse. „Musí se tomu přizpůsobit role učitele. Méně času věnovat výkladu a více diskusi, společné práci, debatování a hledání různých pohledů,“ říká.
Jaké dovednosti budou do roku 2030 nejrychleji
nabývat na významu
1. Umělá inteligence a big data
2. Sítě a kybernetická bezpečnost
3. Technologická gramotnost
4. Kreativní myšlení
5. Odolnost, flexibilita a adaptabilita
6. Zvídavost a celoživotní učení
Zdroj: World Economic Forum, Future of Jobs Report 2025
Je to i praktický návod pro rodiče. Automaticky potomkům AI nezakazovat, ale zeptat se jich třeba na otázky jako: Proč jsi zvolil právě tohle? Čemu v odpovědi věříš? Co je na ní podezřelé? Co bys změnil? Jak bys reagoval na opačný názor?
Dřímalka používá pro nejdůležitější dovednost slovo „agency“: proaktivitu a schopnost převzít odpovědnost.
„Nečekat na příležitost, ale umět si ji vytvořit,“ říká. Mimo jiné i proto, že AI snižuje cenu samotného provedení úkolu. Pokud zaměstnanec během pár minut vytvoří návrh prezentace, analýzy, kódu nebo marketingového textu, hodnota se přesouvá k tomu, kdo dokáže určit, co má vzniknout, pro koho, proč a jak poznáme, že je to dobré.
Zároveň podle Dřímalky může AI urychlit samotné učení. „Zkušenosti a kontrola práce budou dál důležité, ale učící křivka bude výrazně strmější,“ říká. Navíc vznikají nové role a procesy, u kterých může být starý způsob práce spíš zátěží.
„Proto bych mladé lidi nepodceňoval. V naší firmě mnohem méně řešíme, kolik má člověk let praxe. Zajímá nás, co dokáže vytvořit s AI, jestli má vkus, pozná kvalitní výstup a převezme za něj odpovědnost,“ dodává.
Firmy ale podle něj musí mladým nabídnout zajímavou práci a moderní nástroje. Jinak k nim nepřijdou a nikdy nedostanou šanci vyrůst v seniory.