Od našeho zpravodaje na Ukrajině – Letošní zima byla na Ukrajině nebývale krutá. Teploty v některých městech padaly i pod -20 stupňů Celsia, na vytápění domů i továren tak bylo potřeba mnohem víc energie než za běžného stavu. K tomu Rusové od podzimu masivně bombardovali ukrajinskou energetickou infrastrukturu a síť tak kolabovala. Bez horké vody či elektřiny byly statisíce lidí.
V době návštěvy reportéra Aktuálně.cz v Oděské oblasti na přelomu července a srpna se lidé koupali na plážích Černého moře, teplota místy přesahovala třicítku a všechno vypadalo – dopadům dronů a raket navzdory – poměrně klidně.
Jenže zima se blíží a během pár měsíců teplota znovu klesne. Rusové to vědí a na infrastrukturu napadené země nadále útočí. Proto se Ukrajinci snaží na další možnou krutou zimu připravit.
A protože obnova zničených velkých elektráren je velmi složitá a centralizované zdroje jsou výhodné do doby, než je zasáhne raketa, z východoevropské země se pomalu stává gigant v překvapivém odvětví.
Spoustu nových zdrojů totiž patří mezi tzv. „zelené“.
Cvrček a mravenec
Přípravy na nadcházející topnou sezonu se pro Ukrajinu staly otázkou národního přežití.
„Vláda označila za klíčové priority přípravy na topnou sezonu 2026/27 ochranu energetické infrastruktury, urychlený nákup zařízení a materiálů pro opravy, rozvoj decentralizované výroby energie, rozsáhlou údržbovou kampaň a vytváření zásob zemního plynu,“ píše v červencové analýze ukrajinský think-tank Razumkov Centre.
Součástí tohoto masivního úsilí je dodání tisíců kusů vybavení od spojeneckých zemí. Podle aktuálních dat bylo na Ukrajinu doručeno 3209 kusů energetických zařízení, včetně více než dvou tisíc generátorů a 153 modulárních kotelen a kogeneračních jednotek.
První fáze ochranných prací na kritických objektech sice skončila v červnu, ale finanční nároky jsou závratné. Celkové náklady na plány odolnosti přesahují 278 miliard hřiven (zhruba 130 miliard Kč).
Ani hlavní město Kyjev není schopno tyto výdaje pokrýt z vlastního rozpočtu – z potřebných 61,6 miliardy hřiven dokáže uvolnit pouze šestinu.
Solární boom v panelácích
Tváří v tvář nejistým dodávkám ze sítě se Ukrajinci masivně obracejí k obnovitelným zdrojům. Z východoevropské země se tak stává překvapivý gigant v oblasti „zelené“ energie. Solární panely se už nemontují jen na rodinné domy, ale stávají se běžnou součástí výškových budov ve městech.
„Kvůli výpadkům proudu se solární systémy velmi často montují přímo na obytné výškové budovy v bytových komplexech,“ popisuje situaci v terénu jeden z expertů na instalace Nikita Vinogradov.
Díky grantům si jednotlivá společenství vlastníků instalují panely na střechy a baterie do sklepů. „Díky tomu funguje osvětlení ve vchodech a výtahy i během blackoutu,“ dodává Vinogradov s tím, že přebytky mohou domy dokonce prodávat do sítě.
Motivace je čistě praktická a ekonomická. Zatímco dříve firmy platily za provoz na naftové generátory až 24 hřiven za kilowatthodinu, vlastní solární zdroj s baterií sráží náklady na polovinu.
„V Mykolajivu jsme dělali instalaci na dům, který má v přízemí čtyři obchody. Tyto obchody přebytky ze střechy odkupují pro svůj provoz,“ vysvětluje energetický expert.
Technologický pokrok naráží na limity
I když je na Ukrajině více slunce než v Česku, zimní výkon je výrazně nižší. Na jihu země navíc instalace ohrožuje extrémní vítr. „Měli jsme případ, kdy vítr převrátil i 2,5tunový kontejner na poli, na kterém byly namontované dvě řady panelů,“ varuje Nikita Vinogradov.
Přesto lidé do technologií investují vlastní prostředky. „Mám známého v Mykolajivu, který bydlí v 7. patře paneláku. Do bytu si pořídil baterie s kapacitou 32 kWh. Může mít zapnutou ledničku, počítač i světla a funguje zcela nezávisle na síti,“ popisuje míru odhodlání k energetické autonomii.
Vesnice sázejí na dřevo a železo
Zatímco města řeší solární panely a střídače, v odlehlejších oblastech je situace horší. Matouš Bláha, ředitel organizace Koridor UA, která se podílí na humanitární pomoci v Oděské oblasti, upozorňuje, že ruské útoky se soustředí zejména na teplárenskou infrastrukturu, jejíž obnova je nejsložitější.
„V roce 2024 jsme v Oděse zaznamenali, že z jedenácti rozvoden fungovala v jednu chvíli jen jedna,“ vzpomíná Bláha.
Jeho organizace se proto zaměřuje na malé vesnice, které jsou daleko od centrálních rozvodů. „Snažíme se diferencovat zdroje buď solárními elektrárnami, nebo velkokapacitními generátory. Ale v mnohých vesnicích distribuujeme pevná paliva a kamna,“ vysvětluje Bláha strategii pro nejhorší scénáře.
Kamna jsou totiž jedinou jistotou nezávislou na naftě či elektřině. Specifikem jihu Ukrajiny je však nedostatek dřeva. „Tady není moc lesů, dřevo je na západě a je drahé ho sem dovézt. Paradoxně je tu jako stavební materiál levnější železo než dřevo,“ popisuje místní anomálie.
České generátory pro body nezlomnosti
Významnou roli v přípravách hraje mezinárodní pomoc, včetně té české. Ve Fontanské komuně u Oděsy v době návštěvy reportéra Aktuálně.cz instalovali masivní 200kW generátor, který zajistí energii pro klíčové budovy.
„Bude napájet školu, kotelnu, veřejnou studnu a dům kultury,“ vypočítává Andrij Serebrij, šéf Fontanské vesnické rady. Tento konkrétní stroj doručila zmíněná organizace Koridor UA.
Pro místní obyvatele je taková technika zárukou, že nezůstanou v mrazu. Školy a kulturní domy se v zimě mění na takzvané „body nezlomnosti“ – místa, kde se lidé mohou ohřát a nabít si telefony, když jejich vlastní domovy zůstanou bez proudu.
„U nás nebylo světlo dlouhé týdny,“ vzpomíná Serebrij na loňský leden. „Dá-li bůh, bude u nás zima lehká, ale připravujeme se na těžké podmínky. Všechna naše vzdělávací zařízení se musí stát energeticky nezávislými,“ uzavírá šéf rady s tím, že kromě generátorů postupně instalují i solární panely na mateřské školy a úřady.
Státní podpora ve formě bezúročných úvěrů a dotací na nákup plynových turbín, bioplynových stanic a akumulátorů má pomoci překlenout období, kdy se země snaží vymanit z nadvlády velkých, ale zranitelných elektráren.
Jak ale upozorňují analytici z Razumkov Centre, mnohá z těchto opatření přispějí spíše k dlouhodobé odolnosti, zatímco nadcházející zima bude stále především o improvizaci a schopnosti udržet v chodu alespoň základní kritické systémy.