Kapacity systému jsou totiž podle něj dostatečné, problém je spíš v jejich využití. „Některá pracoviště mají příliš omezenou pracovní dobu, pacienty si zvou maximálně do tří hodin odpoledne. Pak zhasnou a jdou domů, což je samozřejmě špatně,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz a dodal: „Pokud už tady máme přístroje, které mohou zachraňovat životy, měly by jet na sto procent. Klidně i v sobotu v osm večer.“ Zdravotníky chce k většímu nasazení motivovat finančně.
V rozhovoru rovněž přibližuje, jestli VZP začne zveřejňovat data o kvalitě péče v jednotlivých zařízeních. Nebo jestli bude chtít po lékařích, aby se povinně očkovali proti chřipce. Mluví i o tom, jak pokračují přípravy na proměnu pražského zdravotnictví po výstavbě nové „supernemocnice“.
Od ledna fungují elektronické žádanky, díky kterým vidíte čekací doby na vyšetření. Už z toho něco vyplynulo?
Prozatím ne. Máme sice nějaká data z interního šetření, nemáme je ale ještě vyhodnocená.
Kdy by měla být vyhodnocena?
Do konce roku, to už bude hotová také takzvaná zpráva o stavu sítě zdravotnických zařízení, na níž pracujeme. Pak bude možné konečně dělat změny, které budou více podložené daty.
Už teď ale víme, že budeme určitě tlačit na zkrácení čekacích dob na magnetické rezonance. V různých částech republiky se totiž situace liší, v některých regionech je s tím opravdu velký problém. Vytyčili jsme si proto ambiciózní plán: pacienti s podezřením na rakovinu nebudou čekat déle než 72 hodin. Přes to nepojede vlak.
Budete to umět zařídit?
Myslím, že ano. Kolegové se sice na začátku trochu vyděsili, ale nakonec potvrdili, že to půjde. Kapacity systému jsou totiž podle nás dostatečné, problém je spíš v jejich využití. Třeba některá pracoviště mají příliš omezenou pracovní dobu, pacienty si zvou maximálně do tří hodin odpoledne. Pak zhasnou a jdou domů, což je samozřejmě špatně. Když už tady máme přístroje, které mohou zachraňovat životy, měly by jet na sto procent. Klidně i v sobotu v osm večer.
Jak to chcete udělat?
Chceme zdravotníky motivovat finančně. Čím dříve pacienta objednají a vyšetří, tím větší peníze dostanou. Budou si moct polepšit i o desítky procent oproti standardní platbě. Současně rozvolníme jakékoliv limity – pojišťovna zaplatí každé opodstatněné vyšetření. Troufám si tvrdit, že je to přiměje k většímu nasazení.
Chystáte se motivovat i samostatné ambulance? Například zubaře, kde se čekací doby taky v některých regionech pohybují i v řádu měsíců?
U zubařů, stejně jako u praktiků, jdeme trochu jinou cestou. Pokud někde odborník chybí, snažíme se ho „ulovit“ na bonusy. Praktikům pro dospělé a zubařům nabízíme 800 tisíc korun navíc – jako bonus do začátku. Pediatrům v žádoucí oblasti dáme ke smlouvě až milion. Celkem to funguje, už jsme takto podpořili asi 150 ordinací.
V posledních týdnech se mluví o nové pražské supernemocnici, která má stát nakonec na Vinohradech. Už víte, jak se kvůli tomu promění síť ostatních nemocnic?
Už na tom samozřejmě pracujeme. Předpoklad je takový, že do se do nové supernemocnice přestěhují tři současné pražské špitály – Bulovka, Vinohrady a Všeobecná fakultní nemocnice. Stávající pražské nemocnice se navíc zásadně promění. Jak konkrétně to bude, to právě s kolegy modelujeme. Cíl je takový, že by měly do roku 2030 zmizet z pražského zdravotnictví všechny dosavadní duplicity a triplicity – specializované nemocniční pracoviště bude vždy jen jedno, zato ale špičkové.
Nejlepší motivací jsou peníze
Předpokládám, že stávající nemocnice z toho nadšené nejsou…
To si úplně nemyslím. Společně pracujeme na motivačním programu. Za to, že s námi budou na restrukturalizaci spolupracovat a nebudou se jí bránit, dostanou garantované peníze. Každý rok s nimi budou moct počítat. Budou za to v podstatně bonifikované.
Podobně ostatně postupujeme i v jiných regionech. Například když potřebujeme, aby se část nějaké menší regionální nemocnice přeměnila na zařízení pro dlouhodobě nemocné. Takové nemocnici zpracujeme konkrétní časový harmonogram, jak by se měla péče postupně měnit, a za ochotu ke spolupráci jí nabídneme bonifikaci. Tedy nějaké výhodné peníze. Taková nemocnice se pak nemusí bát, že bude tratit. Bude mít stále podobné úhrady, i když bude poskytovat jiný typ péče.
Kolik peněz na takovou motivaci vydáte?
Teď pro ně máme nějakých 200 milionů korun.
To mi připomíná ještě jednu věc, která se v poslední době řeší – menší špitály si stěžují, že berou za stejnou práci mnohem méně peněz než velké fakultní nemocnice. Vyrovnáte jim platby?
Ano. Tento týden jsme to projednávali a rozhodli. Skokové navýšení to sice nebude, během následujících tří až čtyř let se ale budou platby postupně narovnávat. V praxi to bude vypadat tak, že zatímco velkým fakultním nemocnicím budou jejich platby stát, malým se budou navyšovat. Musí to mít ale i nějaký balanc a kvalitu.
Zohledňovat budeme i rizikovost pacientů. Pokud bude chtít přidat i fakultní nemocnice, bude muset nabídnou velmi dobré služby a povinně přijímat složité a rizikové pacienty s přidruženými chorobami.
Tím se dostáváme ke kvalitě péče. Několikrát jste řekl, že ji chcete při platbách lékařům a nemocnicím zohledňovat. Jak konkrétně to bude vypadat?
Nemocnice už nebudou dostávat peníze jen za počty provedených výkonů, protože to je motivuje k plýtvání. Současný systém je tlačí k tomu, aby pojišťovně vykázaly co nejvíce péče, a to bez ohledu na výsledek léčby. To chceme změnit. A to mimo jiné i tím, že nastavíme takzvané balíčkové ceny. Nemocnice dostane předem stanovenou platbu v případě, že splní určité požadavky na kvalitu.
Jinými slovy: Pokud bude nemocnice léčit komplexně a bez komplikací, budou pro ni tyto úhrady výhodné. Vydělá na nich mnohem více než na klasické platbě podle úhradové vyhlášky. Pokud se ale zdravotní stav pacienta zhorší kvůli chybnému postupu lékaře či infekci, půjdou všechny vícenáklady na vrub nemocnice.
Kvalitu budeme zohledňovat i u praktiků. Jejich úhrada se rozdělí na dvě části – pevnou a flexibilní. Tu druhou získají jen takové ordinace, které splní vybrané indikátory kvality.
Co v nich bude?
To teď ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví tvoříme. Pokud bych ale měl uvést konkrétní příklad, tak v Belgii se třeba sleduje to, jaké má praktik výsledky v prevenci. Tedy kolik procent svých pacientů přiměje ke screeningovému vyšetření na rakovinu střeva nebo kolik lidí během roku proočkuje. Čím je v tom úspěšnější, tím větší úhrady má.
Budete zohledňovat i to, jestli se nechají naočkovat sami zdravotníci? Bude to součástí indikátorů kvality?
To se sice chvíli diskutovalo, protože to chtěla Společnost infekčního lékařství, ale asi ne. Nedokážu si představit, že napíšu řediteli nemocnice do podmínek úhrady to, že musí naočkovat devadesát procent personálu. Hodně lidí by se proti tomu vzbouřilo. Už teď nám poslanec Jan Síla z SPD vytýká, že chceme vydat na očkování proti chřipce z fondu prevence kolem 390 milionů korun ročně.
Data o kvalitě péče zveřejníme
A kolik dáváte na léčbu lidí, kteří se naočkovat nenechali?
Třeba během chřipkové sezony 2024 až 2025 jsme zaplatili 227,6 milionu korun. U praktických lékařů a v ambulantních se náklady na léčení chřipky pohybovaly okolo 105,5 milionu korun, za pacienty hospitalizované v nemocnicích to bylo zhruba 122 milionů korun.
Dozví se tom, jak kvalitně léčí jeho doktor, i pacient? Plánujete výsledky zveřejňovat?
Ano. Tohle v již zmiňované Belgii taky dělají. Zveřejňují data o tom, jak si jednotlivá zařízení vedou, čímž lékaře motivují. Pokud totiž někdo vidí, že má oproti ostatním horší výsledky, určitě z toho nemá dobrý pocit. Vodítko je to samozřejmě i pro pacienty.
Ještě bych chtěla probrat věc, která s kvalitou péče souvisí. Část lékařů a lékárníků nenahlíží do lékového záznamu pacienta. Klidně předepíšou recept, aniž by si ověřili, jestli už pacient daný medikament neužívá pod jiným názvem nebo jestli se „nepere“ s dalšími léky. Podle analýzy, kterou mám k dispozici, narostl počet duplicitně předepsaných léčiv za dva roky o pětinu. Máte taky takové zkušenosti?
Musím přiznat, že tímto jsme se prozatím nezabývali. Můžeme to ale prověřit. A pokud to tak skutečně je, nejjednodušší bude zabránit takovým případům relativně jednoduchým digitálním nástrojem, který všechny duplicity a kontraindikace s pomocí umělé inteligence odhalí.
Problém je i s předepisováním léků, které způsobují závislost. Třeba zolpidemů. Ty se v Česku nadužívají, jejich předepisování přitom nikdo nekontroluje. Vím o ženě, která si během roku a půl nechala oficiálně vystavit recepty na 800 balení. Měla to v lékovém záznamu, ale nikdo si ničeho divného nevšiml. Pak skončila na léčení v Bohnicích…
Je pravda, že tohle je velké téma. Zolpidemy se pravidelně objevují i ve vládní Souhrnné zprávě o závislostech v České republice. Určitě by se to kontrolovat mělo. Měl by být i nějaký mechanismus, jak zabránit nadlimitnímu předepisování a vydáváním těchto přípravků. Podle mě by to ale měli hlídat především lékaři a lékárníci. Je to jejich práce. Pokud to nedělají, nepostupují podle schváleného doporučeného postupu.
