Společně s Radkem Vondráčkem a Davidem Pražákem z ANO a Marií Pošarovou ze SPD předložil Turek v úterý ve sněmovně novelu zákona o střetu zájmů, známého jako lex Babiš. Podle nich má lépe zacílit na situace, kde skutečně hrozí střet zájmů, a prý odstranit sporné výklady, které původní zákon provázejí od jeho přijetí.
Jenže právě tady začíná kontroverze a názory se rozcházejí. Advokát a odborník na správní právo Aleš Rozehnal patří mezi ty, kteří návrh hodnotí výrazně kritičtěji. Podle něj nejde jen o technické zpřesnění, ale o změnu zasahující do samotné logiky současného zákona.
„Novela nepředstavuje pouze zpřesnění současné úpravy, ale v podstatné části vede k vyprázdnění samotné myšlenky systémového střetu zájmů,“ řekl Aktuálně.cz.
Podle něj současný zákon stojí na jednoduchém principu – problémem nemusí být jen konkrétní rozhodnutí politika ve prospěch vlastní firmy, ale už samotné propojení velké politické a ekonomické moci v rukou jednoho člověka.
„Ve vyspělých demokraciích se již dávno nevychází z představy, že riziko vzniká pouze tehdy, když politik osobně podepíše rozhodnutí ve prospěch svého podnikání,“ upozornil Rozehnal.
„Navrhované změny jsou faktickou likvidací lexu Babiš,“ odpověděl na otázku, zda lze novelu chápat jako určité prolomení legislativy o střetu zájmů.
„Rozhodují společně, ne izolovaně“
Největší změna se v návrhu týká dotací a veřejných zakázek. Dnes platí, že firma člena vlády nesmí čerpat státní dotace ani získávat veřejné zakázky. Nově by zákaz dopadal pouze na úřad, který daný politik přímo řídí.
Zjednodušeně – pokud by např. ministr zemědělství vlastnil zemědělský podnik, na podporu od vlastního resortu by nedosáhl. O peníze z jiných ministerstev by se ale podle nového návrhu ucházet mohl.
Právě to Rozehnal považuje za jeden z nejproblematičtějších zásahů. Autoři novely argumentují, že ministr ani člen vlády nemají reálnou možnost ovlivňovat rozhodování ostatních resortů. Podle právníka ale takto vlády ve skutečnosti nefungují.
„Vláda není soubor izolovaných úřadů, ale kolektivní politický orgán. Její členové společně rozhodují o státním rozpočtu, legislativních prioritách, personálním obsazení řady funkcí i strategickém směřování jednotlivých politik státu,“ říká.
Právě proto podle něj původní zákon byl psán více široce a neměl bránit jen situaci, kdy ministr přímo podepíše dotaci pro vlastní firmu, ale jeho smyslem bylo zabránit tomu, aby vrcholný politik byl významný příjemce veřejných peněz.
Skutečný majitel
A tím změny nekončí. Novela nahrazuje pojem „ovládající osoba“ pojmem „skutečný majitel“. Na první pohled technická úprava, podle Rozehnala ale další významné zúžení pravidel.
Pojem skutečný majitel je totiž užší než dosavadní pojem ovládající osoba. Jinými slovy – mohou existovat lidé, kteří budou mít na firmu významný, nebo dokonce rozhodující vliv, ale nová omezení se na ně vztahovat nebudou. „Nejde tedy o jednu změnu, ale o souběh několika změn, které všechny směřují stejným směrem,“ shrnuje právník.
Právník upozorňuje, že změna by mohla mít i velmi konkrétní důsledky – např. ve vládě. Firmy spojené s premiérem nebo jiným členem kabinetu by podle něj mohly čerpat dotace, investiční pobídky či získávat veřejné zakázky od jiných resortů, aniž by to zákon považoval za střet zájmů.
„Novela vychází z předpokladu, že střet zájmů je především problémem konkrétního rozhodovacího procesu. Moderní pojetí střetu zájmů ale sleduje také širší otázku propojení veřejné moci a soukromých ekonomických zájmů,“ dodal Rozehnal.
Největší Turkův zákon
Pro Filipa Turka, který návrh předkládá společně s třemi dalšími poslanci, jde zřejmě o dosud nejvýznamnější legislativní krok od vstupu do Poslanecké sněmovny. A to i proto, že dosud patřil spíše k méně aktivním zákonodárcům.
Pod návrhem zákona byl dosud podepsán jen jednou – u novely o rozhlasových a televizních poplatcích, kterou předkládal hlavně místopředseda sněmovny Patrik Nacher (ANO). Vedle toho podal sedm pozměňovacích návrhů ke stavebnímu zákonu.
Právě nízká aktivita i docházka mu v minulých měsících vynesly kritiku u koaličních partnerů. Podle aktuálních údajů sněmovny hlasoval zhruba v 69 procentech případů, což znamená, že chyběl přibližně u třetiny všech hlasování.
Ve srovnání s některými dalšími poslanci Motoristů jde o podprůměrný výsledek. Například ministr sportu bez portfeje Boris Šťastný hlasoval v 93,3 procenta případů, poslankyně Gabriela Sedláčková v 94,2 procenta.
Férové je ale dodat, že např. ministr zahraničí Petr Macinka hlasoval jen v 48,5 procenta případů a ministr kultury Oto Klempíř v 55,5 procenta. Na druhou stranu, Turek sice jako vládní zmocněnec pro klima chodí i na jednání kabinetu, ministrem ale není.
Jeho účast komentovala i ministryně financí Alena Schillerová. „Do sněmovny se má chodit, a pokud tam někdo není, tak by to mělo být ze závažných důvodů. Věřím, že prostě do sněmovny chodit bude,“ řekla serveru eXtra.cz.
Turek tehdy kontroval, že jeho docházka není o nic horší než u některých členů vlády. „Proto zodpovědně do sněmovny chodím a mám prakticky stejnou, jen zanedbatelně vyšší účast ve sněmovně než paní vicepremiérka. Úplně nerozumím, co mám řešit,“ uvedl.
