Seriál 30 případů majora Zemana, vysílaný v sedmdesátých letech, promyšleně propojil populární krimi žánr s politickým zadáním, tedy ovlivnit u veřejnosti vnímání poválečných dějin. „Je to typická esence komunistické propagandy,“ poznamenal náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Kamil Nedvědický v pořadu 90’ ČT24 moderovaném Marianou Novotnou. Právě ÚSTR připravil ve spolupráci s Muzeem Police ČR a ČT cyklus přednášek, který poodkrývá kontext „českého Bonda normalizace“.

Seriál líčil profesní i osobní dráhu kriminalisty Jana Zemana, v podání Vladimíra Brabce, na pozadí klíčových událostí československých dějin let 1945–1973. Kombinuje prvky detektivního, špionážního i dobrodružného vyprávění, přičemž prezentuje budování socialismu.

O pouhou televizní zábavu tak majoru Zemanovi nešlo. „Navenek se tváří jako shluk kriminálních případů, který popisuje údajnou situaci v Československu po roce 1945. Fakticky to ale byl vykonstruovaný seriál, vytvořený na zakázku bezpečnostních orgánů, tak aby do podvědomí diváků dostal komunistickou propagandu,“ říká Nedvědický.

Diváci si kromě napětí měli ze sledování odnést, že komunistická strana se snaží o rozvinutí bohaté socialistické společnosti, v čemž jí brání údajní nepřátelé z řad sedláků, příslušníků církví nebo emigrantů.

Idealizovaná SNB naplňuje „zákony po našem“

Výrazným motivem výkladu „třídního boje“ je v seriálu idealizovaná spolupráce mezi jednotlivými složkami Sboru národní bezpečnosti (SNB), zejména mezi Veřejnou bezpečností a Státní bezpečností. Ambiciózní projekt dramatické tvorby vznikal na zakázku federálního ministerstva vnitra.

„Představitelé bezpečnostního aparátu do seriálu zasahovali, posuzovali jednotlivé díly, jednotlivé postavy, dokonce až tak, aby některé z nich, které měly být negativní, nebyly až příliš pozitivní,“ popisuje Nedvědický.

Specialista historických projektů ČT Daniel Růžička označuje za hlavní narativ seriálu repliku: „Bude potřeba zvládnout zákony po našem.“ Zazní v prvním díle, kdy se titulní hrdina Zeman po válce vrací z věznění v koncentračním táboře a přijímá práci u bezpečnosti. „My máme svoji historickou pravdu, my máme bezpečnostní aparát, který slouží socialistické vlasti a chrání ji před nepřáteli jak vnitřními, tak zahraničními, a my vám vlastně budeme teď tu zemi vést,“ interpretuje větu Růžička.

Popularitě pomohlo rozšíření televize i nostalgie

Popularitě seriálu napomáhalo masové rozšíření televizního vysílání a minimální žánrová konkurence. „Sedmdesátá a osmdesátá léta znamenala angažovanou tvorbu. Vykládáte dějiny a svět podle předem schválených komunistických vzorců. Tento seriál navíc historii převracel, manipuloval,“ připomíná Růžička.

Zájem o případy majora Zemana přetrvávající až do současné doby pak podle ÚSTR nesouvisí jen s nostalgií. „Vedle své dobové funkce totiž splňoval i základní podmínky úspěšného vyprávění – silného hrdinu, dramatickou strukturu a žánrovou pestrost,“ podotýká Nedvědický.

Čtyři epizody

Oddělení dramatických a propagandistických vrstev seriálu se věnuje nový cyklus přednášek ÚSTR. První beseda se uskutečnila v dubnu, poslední je v plánu na září. Po obecnějším úvodu historici postupně zanalyzují čtyři vybrané epizody – osvětlí víc o skutečných případech a jejich historickém pozadí a rozeberou související témata.

Probírané epizody se vztahují k době na konci čtyřicátých let, tedy po únorovém komunistickém převratu, v následující dekádě a nakonec v přelomovém roce 1968, po němž v Československu následovala normalizace.

Pražské jaro je v seriálu vykresleno jako výsledek dlouhodobého spiknutí západních tajných služeb, což představuje jednu z nejvýraznějších propagandistických linií celého seriálu. Tento výklad byl přitom zdánlivě v rozporu s tehdejší oficiální tendencí události „krizového vývoje“ spíše potlačovat a nepřipomínat, uvádí ÚSTR.

„Poslední díl se měl původně jmenovat Lišky mění srst a měl být o tom, jak po roce 1968 nastupují na místa osmašedesátníků kariéristé, kteří vůbec nemají zájem, aby byla normalizace v duchu toho, jak to viděla KSČ. Tenhle díl byl vyřazen a natočen nový,“ prozradil Růžička.

Vražda účetní s politickým podtextem

Ze skutečných událostí cyklus zmiňuje vraždu účetní Herty Černínové, jejíž rozplétání začíná nálezem rozčtvrceného těla, nebo zastřelení komunistických funkcionářů ve škole v Babicích, které vedlo k vykonstruovaným obviněním.

30 případů majora Zemana je dnes podle Nedvědického především vhodným výukovým materiálem. „Chceme říct, jak to bylo doopravdy a jak komunistická propaganda byla mnohdy rafinovaně skrytá za příběhy, které jako propaganda na první pohled nevypadají,“ uvedl. A které mohou současným divákům připadat jen jako kriminální případy bez politického aspektu. I když i ty, vzhledem k zastaralosti filmového vyprávění, dávno ztratily původní akčnost a napětí, shodli se hosté pořadu 90’ ČT24.

Share.
Exit mobile version