S mírným zpožděním se na hlavním pódiu rozezněly první tóny úvodní písně. Manson se však na jevišti plném mlhy zatím neukázal. Celý úvodní popěvek zazpíval ze zákulisí a na pódium se nechal patřičně pozvat řvoucím davem. Spolu s ním se pak na pódiu ukázali i hudebníci. Celá show odstartovala písní Not If You Understand z Mansonovy poslední desky.
Zvuk nebyl zrovna nejlepší, ovšem v areálu destilerky, kde se festival konal, není vzhledem k velkému množství betonových ploch a budov ani možné dosáhnout perfektního nazvučení. Je ale třeba dodat, že například narozdíl od kapely Lordi, která hrála dříve tentýž den, byly dobře slyšet všechny nástroje a Mansonovi bylo i bez problémů rozumět.
Setlist se tentokrát skládal především z největších hitů a písní z poslední desky, tak jak to u většiny kapel bývá zvykem. Dobře čitelný a očekávatelný repertoár svědčil i posluchačům, kteří si mohli naživo v plné síle užít hity jako Disposable Teens, This Is The New Shit, The Beautiful People nebo The Nobodies. Vše doplňovaly jednoduché vizuální efekty v podobě svítících dvojitých obrácených křížů, které jsou Mansonovým logem. Ty se do zraku vpalovaly tak, že i když jste zavřeli oči, pořád jste je viděli před sebou, jako by se Mansonovi a jeho šílenství nedalo uniknout.
A vše se slilo v jeden zvuk a hmotu…
Celý koncert se nesl v duchu one-man show. Ačkoliv za Mansonem stála čtyřčlenná kapela, jako by přes něj nebyla vidět. Zpěvák s ní příliš neinteragoval, a navíc byl jako vždy sám poměrně výrazný. Na plátně za stageí ani neběžely žádné vizualizace, protože ačkoliv Marylin Manson na pódiu nepředváděl v podstatě nic převratného, nebylo možné z něj spustit zrak (také proto, že působí až nebezpečně). Cílem celé show bylo působit nelidsky. Jako kreatura, ztělesnění chaosu, hmatatelná forma hudby a magické energie. Pokud jste z koncertu odešli s pocitem, že něco se ve vás změnilo, pak představení splnilo svůj účel. Manson své publikum tvaroval a měnil k obrazu svému, až se vše slilo v jeden zvuk a hmotu.
V druhé polovině koncertu začala kapela hrát intro písničky I Don’t Like The Drugs (But The Drugs Like Me), ale Manson se zhruba uprostřed úvodního refrénu najednou zastavil a pronesl: „Počkejte! Rád bych se opravil. Musím se vám k něčemu přiznat. Měl jsem je rád… miloval jsem drogy, ale ony mě milovaly víc.“ Hystericky se zasmál, přerušenou písničku už nedokončil a zvolna navázal skladbou The Dope Show.
Ačkoli je Manson světová hvězda, je patrné, že si své skladby stále užívá. Všechny písně poctivě odzpíval od začátku až do konce, a to velmi kvalitně. Ve svém slovním projevu vůči publiku byl spíše odměřený a bylo vidět, že by mu lépe sedělo pódium, které lépe zajišťuje fyzický kontakt s publikem. Řeč jeho těla napovídala, že například krátké molo by pohlcující atmosféru ještě více umocnilo. Těžko říct, zda mu tuto nadstavbu pódia neumožnili pořadatelé festivalu, nebo jestli nebyla nikdy v plánu, každopádně je velká škoda, že se Manson nemohl více pohybovat v prostoru.
Přitažlivé nebezpečí o síle sta decibelů
Prostor ale nechyběl jen zpěvákovi. Celý festivalový areál byl neskutečně poddimenzovaný. Málo volného místa, málo toalet, málo míst k odpočinku, o možnostech únikových cest v případě nouze ani nemluvě. Tato skutečnost kazila nejen zážitek z koncertu, ale i celého festivalu. Pokud pořadatelé i nadále plánují růst, budou muset do budoucna areál buď rozšířit, nebo úplně opustit.
Na seznamu skladeb nemohly chybět ani Mansonovy známé covery Sweet Dreams (Are Made Of This) a Personal Jesus, který koncert uzavřel. Celé vystoupení byl prapodivně jedinečný zážitek, o kterém budou posluchači asi ještě dlouho přemýšlet, a to včetně pocitu přitažlivého nebezpečí, jež se z pódia do publika valilo silou sta decibelů. Marilyn Manson tak završil čtyřdenní festival Masters of Rock.
Novodobý Antikrist naposledy v České republice vystoupil 15. listopadu 2025 v pražské Fortuně. Jeho fanoušci se 14. srpna tohoto roku dočkají druhé části alba One Assassination Under God, které vyšlo před dvěmi lety.
