Nejde o to, že by cibule sama o sobě byla „zázračná“. Klíč je jinde: ve způsobu, jakým naše genetika ovlivňuje vnímání chuti a vůně – a tím i naše stravovací návyky.
Vědci analyzovali genetická data téměř půl milionu lidí z britské biobanky UK Biobank. Zaměřili se na více než 1200 genetických variant v genech souvisejících s chutí a čichem. Cílem bylo zjistit, zda genetické rozdíly ovlivňují i potravinové preference.
Vědci takto identifikovali stovky genetických variant spojených s preferencemi potravin. Patřily mezi ně geny pro čichové i chuťové receptory, které ovlivňují například vztah k česneku, grapefruitu nebo křenu. Zvláštní pozornost vzbudil gen OR2T6, který ovlivňuje vnímání typické cibulové vůně.
Překvapivá souvislost se zdravím
Podle analýzy měli nositelé této genetické varianty v průměru nižší systolický i diastolický krevní tlak. Zároveň u nich bylo přibližně o 14 procent nižší riziko rozvoje diabetu 2. typu. Zajímavé je, že se neprojevil vliv na tělesnou hmotnost, hladinu krevních tuků ani krevního cukru. Výsledky tak nelze jednoduše vysvětlit tím, že by šlo obecně o zdravěji žijící skupinu lidí.
„Cibule obsahuje quercetin a další látky s protizánětlivými a kardiovaskulárně příznivými účinky, což nabízí biologicky věrohodné vysvětlení našich zjištění,“ uvedla Danielle Reedová z Monell Chemical Senses Center, spoluautorka studie, která v červnu vyšla v odborném časopise BMC Medicine. Podíleli se na ní odborníci z Monell Chemical Senses Center, Queenslandské univerzity i dalších institucí.
Výzkum zároveň přináší nový pohled na dlouhodobý spor mezi odborníky na výživu. Není totiž snadné určit, zda jsou lidé zdravější díky konkrétní potravině, nebo zda jednoduše vedou zdravější životní styl. Lidé, kteří jedí více zeleniny, často také více sportují, méně kouří a mají vyšší příjmy. To může výsledky podobných studií zkreslovat.
„Dlouhodobé randomizované klinické studie jsou ve výživě prakticky nerealizovatelné a výsledky observačních studií se často nepodaří potvrdit v rozsáhlých klinických testech. Proto jsme využili takzvanou mendelovskou randomizaci, tedy genetickou analýzu,“ vysvětluje Reedová.
Ta využívá skutečnosti, že geny získává člověk náhodně při narození. Na rozdíl od jídelníčku nebo životního stylu je nelze během života změnit. „Geny pro chuť a čich nám nabídly jedinečný nástroj, jak zkoumat vztah mezi stravou a zdravím. Nemusíme se přitom spoléhat na nepřesné vzpomínky lidí na to, co jedli, ani řešit, zda jejich jídelníček změnila nemoc,“ dodala.
Co z toho skutečně vyplývá?
Neznamená to však, že bychom všichni měli začít jíst ve velkém syrovou cibuli – samotná studie ještě nedokazuje, že konzumace cibule automaticky chrání před cukrovkou nebo vysokým tlakem. „Výsledky je potřeba ověřit ve větších a rozmanitějších skupinách lidí, než bude možné vyvozovat klinické závěry,“ upozorňují autoři.
Nová metoda by však mohla pomoci lépe porozumět vztahu mezi stravou a nemocemi než tradiční dotazníkové studie.
VIDEO: Novoroční předsevzetí? Podle výživového poradce Františka Knoblocha si jimi jde i uškodit
Zdroje: Springer Nature, News Medical, ScienceAlert
