Stačí přejet hranice a z obyčejného slova se stane past. Lingvisté takovým slovům výstižně říkají falešní přátelé. V cizím jazyce znějí nebo se píšou skoro stejně jako v češtině, jenže znamenají něco jiného.
Někdy se liší jen trochu, jindy znamenají přesný opak. Termín pochází z francouzského „faux amis“ a překladatelé si na ně dávají pozor víc než na leckterou gramatickou záludnost.
Nejvíc jich číhá v příbuzných slovanských jazycích. Polština, ruština, slovinština i chorvatština vyrostly ze stejného kořene jako čeština, ale každý jazyk si slova během staletí ohnul po svém. Základ zůstal společný, význam se rozešel.
Proto si Čech se Slovákem nebo Polákem často rozumí i bez učení – a právě proto ho pak zaskočí slovo, které zní důvěrně, a přitom znamená něco úplně jiného.
Zrádná umí být i němčina (zejména rakouská, která ze slovanských jazyků převzala nejedno slovíčko) nebo španělština. Turista pak v dobré víře něco pochválí, objedná nebo odmítne, a místní se buď smějí, nebo se urazí.
Horší případ je ten, kdy si chyby nikdo nevšimne a obě strany odcházejí s pocitem, že si skvěle porozuměly a nakonec jsou rozladění, protože ani na jedné straně nic nedopadlo, jak mělo.
Vyzkoušejte, kolik takových pastí prokouknete. Připravili jsme pro vás 20 otázek z různých jazyků. Pozor ale – ne každé podobné slovo musí nutně lhát.