Noční obloha už nikdy nebude jako dřív. Množství družic na oběžné dráze kolem Země je tak velké, že mění pohled na nebe – a zřejmě se to jen tak nezmění, ukazuje britský výzkum.
Kdyby se do současnosti probudil někdo ze začátku dvacátého století, pohled na noční oblohu by ho šokoval. Zatímco on ji znal jako místo s hvězdami, planetami a občas nějakou létavicí (moderně meteorem), dnes jí už dominují uměle vyrobené předměty. Hlavním důvodem je prudký rozvoj satelitních sítí, hlavně projektu Starlink společnosti SpaceX.
Výzkum britské společnosti Accu s názvem The Night Sky Report: How Many Satellites Fly Over Your House? přinesl netradiční pohled na to, jak hustý je dnes provoz na oběžné dráze Země. Autoři analyzovali pohyb aktivních družic nad 186 britskými městy a obcemi a také nad 53 americkými městy. Výsledky ukázaly, že vesmírný provoz je mnohem intenzivnější, než si člověk dokáže při běžném pozorování noční oblohy představit.
Stovky družic nad městem
Podle studie se nad běžným britským městem nachází v kterémkoli okamžiku po setmění přibližně 710 družic, které jsou nad obzorem. Z toho asi 310 se nachází dostatečně vysoko, aby nebyly zakryté okolními budovami nebo stromy. Přibližně 79 družic je pak vysoko na obloze, tedy více než třicet stupňů nad horizontem.
Zajímavé je také číslo vyjadřující celkový provoz během jediné noci. Nad jedním britským městem totiž během noci proletí přibližně 12 891 různých družic. Všechny ale nejsou viditelné pouhýma očima bez pomoci dalekohledu nebo jiného přístroje. Družice totiž nemají vlastní světelné zdroje. Světelný bod, který lidé občas zahlédnou, je ve skutečnosti sluneční světlo odražené od jejich povrchu nebo solárních panelů, jež jim dodávají energii.
Záleží tedy nejen na poloze družice, ale také na tom, jestli je zrovna v daný moment osvětlena Sluncem ve stejný čas, co pozorovatel na Zemi je ve tmě.
Satelity svými jasnými stopami narušují také pozorování vesmíru:
Příčina se jmenuje Musk
Největší změna v podobě noční oblohy nad Zemí nastala podle zprávy roku 2019, kdy společnost SpaceX začala ve velkém vypouštět na oběžnou dráhu družice internetové sítě Starlink. Počet družic této sítě se od té doby téměř zestonásobil – ze 120 satelitů je jich nyní asi 11 200, přičemž asi 1800 satelitů tohoto druhu už zaniklo v atmosféře.
Celkový počet družic na oběžné dráze, včetně neaktivních, vzrostl za tu dobu z 5415 na 20 095. Starlink dnes představuje přibližně sedmdesát procent všech aktivních družic na nízké oběžné dráze Země. Jenže to je stále jen začátek, protože podobnou síť jako Starlink chce spustit rovnou několik dalších velkých hráčů – například čínské sítě Guowang a Qianfan nebo projekt Leo společnosti Amazon.
To znamená, že počet objektů pohybujících se nad našimi hlavami bude s největší pravděpodobností dál růst.
Družice a pozorované družice
Jedním z nejzajímavějších zjištění výzkumu je rozdíl mezi počtem družic na obloze a skutečnými podmínkami pro jejich pozorování. Ukázalo se totiž, že nad velkými městy se pohybuje více družic, ale lidé jich tam vidí méně.
Nejvíce jich vidí lidé na severu Skotska – v některých místech je to až 125 viditelných družic současně. Je to tím, že tam panuje nejmenší světelné znečištění a díky čisté obloze tam lidé pozorují více hvězd i umělých objektů.
Celkem se může nad britským městem za noc objevit až sedm stovek okem pozorovatelných satelitů, což je víc než počet hvězd pozorovatelných pouhým okem. Z centra velkoměst se dá okem totiž zahlédnout jen přibližně padesát nejjasnějších hvězd, z periferie asi dvě až tři stovky. Na běžné vesnici člověk očima uvidí přes dvě tisícovky hvězd.
Jak pozorovat družice
Nejlepší podmínky pro pozorování satelitů jsou podle studie během prvních dvou hodin po západu Slunce anebo těsně před jeho východem. V této době mohou být družice vysoko nad Zemí stále osvětlené slunečními paprsky, přestože na povrchu už panuje tma.
Rostoucí počet družic nepředstavuje pouze zajímavou podívanou pro pozorovatele noční oblohy. Přináší také řadu technických a bezpečnostních problémů. Družice na nízké oběžné dráze obletí Zemi přibližně za devadesát minut. Během každého oběhu opakovaně přecházejí ze slunečního světla do zemského stínu, což znamená značné teplotní výkyvy.
Všechny jejich součásti proto musí odolávat opakovanému zahřívání a ochlazování. To platí i pro zdánlivě drobné komponenty, jako jsou šrouby a upevňovací prvky, které musí udržet jednotlivé části družice bezpečně pohromadě.
Dalším problémem je riziko srážek. Čím více objektů se na oběžné dráze nachází, tím složitější je jejich sledování a předcházení kolizím. Srážka dvou družic může vytvořit tisíce úlomků, které následně ohrožují další objekty. Tento jev může vést až k takzvanému Kesslerovu syndromu – situaci, kdy se množství vesmírného odpadu začne řetězově zvyšovat v důsledku dalších kolizí.

