Ruská invaze na Ukrajinu a v současnosti i blízkovýchodní válka oživily v Evropě kvůli prudkému zdražování energií zájem o jádro. Evropská komise chce podpořit investice a budování malých modulárních reaktorů. Jde ale o běh na dlouhou trať. Po cestě navíc hrozí posílení závislosti na ruských zdrojích i protesty veřejnosti. Kvůli zablokovanému Hormuzskému průlivu mění energetickou strategii také některé asijské země.
Zatímco v 90. letech pocházela až třetina energetického mixu z jádra, v roce 2024 to bylo asi dvanáct procent, nyní je to zhruba patnáct procent. Podle Eurostatu výroba energie z jádra klesla mezi lety 2014 a 2024 o pětinu a mezi lety 2004 a 2024 dokonce o třetinu.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová v březnu na summitu poprvé veřejně označila tento trend za „strategickou chybu“. „Evropa se obrátila zády ke spolehlivému a dosažitelnému zdroji nízkoemisní elektřiny,“ konstatovala Leyenová.
Unijní lídři pak slíbili usilovat o nezávislost a cenově dostupnou energii v Evropě. Ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi při této příležitosti poznamenal, že „všechny podmínky nyní směřují k plné integraci jaderné energie do globálního energetického mixu“.
Odpor vůči jaderné energii na starém kontinentu sílil po celé dekády. Je tak otázkou, zda se nyní politikům podaří uklidnit obavy veřejnosti ohledně bezpečnosti elektráren a likvidace jaderného odpadu, podotýká magazín Foreign Policy (FP).
První ranou se stala už katastrofální havárie v Černobylu v roce 1986, olej do ohně následně přilil incident v Fukušimě po zemětřesení a tsunami v roce 2011. Zatímco v případě Černobylu se jednalo o nejhorší katastrofu v historii jaderné energetiky, jež si vyžádala mnoho mrtvých a kontaminovala široké okolí, u Fukušimy šlo o havárii menšího rozsahu. Řada obětí je spojována se samotnou evakuací a stresem z nuceného opuštění domovů, nikoliv havárií jako takovou.
O ukončení výroby energie z jádra v Německu rozhodla po havárii ve Fukušimě vláda konzervativní kancléřky Angely Merkelové. Poslední tři jaderné elektrárny odpojilo Německo od sítě v roce 2023, energii z jádra tak přestalo vyrábět po více než šedesáti letech.
Německá ministryně hospodářství Katherina Reicheová tento týden podle listu The Financial Times vyzvala k přehodnocení negativního postoje své země k jaderné energii a varovala, že závislost na plynu ji činí zranitelnou vůči energetickým šokům. Kancléř Friedrich Merz návrat ke klasickým elektrárnám neplánuje, ale podporuje nové technologie, včetně malých modulárních reaktorů a jaderné fúze.
Paříž v čele zastánců jádra
Proti využívání jádra se dál staví Vídeň, hlasy volající po změně ale mezi evropskými politiky sílí. Větší podporu prosazuje Slovensko, jež vyrábí asi dvě třetiny své elektřiny z jádra, či Řecko.
Proaktivní je zejména Francie, která produkuje přibližně 69 procent své elektřiny z jádra, a navíc exportuje přebytky. „Jaderná energie je klíčem, jak dosáhnout energetické nezávislosti a zároveň energetické suverenity, dekarbonizace a s tím i uhlíkové neutrality s výhledem k roku 2050 a konkurenceschopnosti a spolu s tím i nových pracovních míst v našem hospodářství,“ zdůraznil francouzský prezident Emmanuel Macron.
Šéf Elysejského paláce usiluje o to, aby jádro patřilo mezi dlouhodobé zelené zdroje v EU. Macron rovněž poukázal na zvýšenou poptávku po energii v souvislosti s rozvojem umělé inteligence a zdůraznil, že francouzská jaderná flotila dala zemi „schopnost otevírat datová centra a budovat výpočetní kapacity“.
Evropská unie aktuálně dováží více než polovinu své energie, většinou spoléhá na fosilní paliva. Evropské domácnosti i průmyslové podniky čelí ve srovnání s USA nebo Čínou trvale vysokým účtům za elektřinu. Ceny energií prudce vzrostly už po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022, kdy Unie potřebovala urychleně omezit spotřebu levných ruských fosilních paliv. Nyní situaci výrazně zhoršila americko-izraelská válka proti Íránu.
Teherán v odvetě útočí na cíle spojené s energetikou v regionu a zablokoval Hormuzský průliv, který je klíčovou ropnou tepnou. Před válkou touto vodní cestou plula pětina tankerů s ropou a plynem. Ceny „černého zlata“ kvůli krizi vystoupaly nad sto dolarů za barel a otřásly globálními energetickými trhy. Zdražování znovu odhalilo značnou zranitelnost Evropy, píše server Euronews.
Podpora malých reaktorů a investic
Von der Leyenová v březnu oznámila, že Brusel chystá zjednodušení a sjednocení pravidel pro jadernou energetiku, podporu zavádění malých modulárních reaktorů (SMR) či fond obsahující 200 milionů eur (4,9 miliardy korun) na záruky za soukromé investice do inovativních jaderných projektů.
Brusel má SMR za flexibilní, nízkouhlíkové řešení, které lze zavést rychleji než tradiční elektrárny. Podle strategie Evropské komise by první bloky mohly být v provozu počátkem 30. let, přičemž kapacita by se do roku 2050 mohla potenciálně zvýšit na 17 až 53 gigawattů.
Tyto kompaktní, továrně vyráběné reaktory jsou považovány za obzvláště vhodné pro splnění potřeb energeticky náročných datových center s umělou inteligencí, průmyslových tepelných aplikací, výroby vodíku a sítí dálkového vytápění, píše server Euronews. Jedenáct členských států EU již schválilo společné prohlášení na podporu této technologie.
Různé přístupy evropských států
Země Unie se přitom ubírají různými cestami, pokud jde o energetickou transformaci. Klíčovou součástí iniciativy jsou evropské tlakovodní reaktory (EPR), což jsou tlakovodní reaktory třetí generace navržené pro zvýšenou bezpečnost a účinnost, které byly vyvinuty ve spolupráci francouzských a německých společností.
Francie nyní pokračuje ve výstavbě šesti nových reaktorů EPR a o osmi dalších uvažuje. V mezičase také pracuje na rozšiřování své kapacity obnovitelných zdrojů energie. Česko nyní připravuje projekt stavby dvou nových jaderných bloků v Dukovanech, které má vybudovat korejská společnost KHNP.
Belgie bojuje o prodloužení životnosti svých stávajících jaderných reaktorů, Itálie připravuje návrhy zákonů na zrušení dlouhodobého zákazu, a dokonce i Řecko, které se vždy obávalo možných dopadů zemětřesení, zahájilo veřejnou debatu o pokročilých konstrukcích reaktorů a malých modulárních SMR, upozorňuje Euronews.
Rumunsko a Španělsko pokrývají zhruba pětinu své spotřeby elektřiny z jaderné energie, u Švédska je to asi čtvrtina, u Finska a Česka přes čtyřicet procent. Případ Finska ukazuje, že může přinést stabilnější a konkurenceschopnější ceny než v zemích, které postupně ukončují výrobu jaderných elektráren, jako je Německo, píše Euronews.
Trnitá cesta zpět k jádru
Rozvoj jaderné energetiky ale podle tohoto serveru brzdí řada překážek – od kritiky veřejnosti, přes nevyřešenou otázku ohledně nakládání s odpady až po nutnost vytvořit jednotnou regulaci v celé Unii.
Investory nadále znepokojují vysoké náklady a vleklá výstavba. Organizace pro ochranu životního prostředí varují, že rozsáhlé investice do jaderné energie by mohly odvést finanční prostředky a politickou pozornost od rychlejšího zavádění obnovitelných zdrojů energie.
Reaktory SMR jsou všeobecně považovány za neověřené v komerčním měřítku a od začátku roku 2026 nebyla v EU udělena žádná stavební povolení. Blok nicméně do roku 2027 vyčlení 330 milionů eur (8,1 miliardy korun) na urychlení výzkumu fúze a podporu jaderných technologií směřujících k jejich případnému připojení k síti, píše Euronews.
„Bude trvat nejméně deset let, než bude možné spustit do provozu jakýkoli významný objem evropských malých modulárních reaktorů, aby byly komerčně životaschopné,“ řekl FP Ben McWilliams, přidružený pracovník společnosti Bruegel.
Obavy z větší závislosti na Rusku
Strategické riziko zvyšuje i skutečnost, že Evropa je stále do značné míry závislá na ruských technologiích a dodávkách uranu a paliva. „Pokud EU a její členské státy nebudou připraveny podstatně investovat do jaderného dodavatelského řetězce – od nákupu paliva až po konverzi a obohacování – nemusí dosáhnout svých stanovených cílů a místo toho zvýší závislost na Rusku, které dominuje většině fází jaderného palivového cyklu,“ píše FP.
Moskva má obrovské zásoby uranu a podílí se na téměř polovině světových kapacit pro obohacování uranu a pětině globálních konverzních zařízení. V roce 2023 evropské společnosti dovezly 23 procent uranu přímo z Ruska a 21 procent z Kazachstánu, kde ruské společnosti drží významný podíl.
Francouzské celní údaje z roku 2025 pak ukázaly, že země loni dovezla z Ruska 39 procent svého obohaceného uranu, upozornila stanice Deutsche Welle.
I když se podaří najít alternativní dodavatele a zásobovací trasy pro získávání uranu, jehož velká ložiska se nacházejí rovněž v Kanadě, Austrálii či některých afrických zemích, blok stále potřebuje značné investice do vybudování jaderné infrastruktury, jako jsou konverzní a obohacovací zařízení, aby byl skutečně nezávislý, podotýká FP.
Kromě toho se v zemích EU nachází devatenáct reaktorů VVER-440 sovětského typu, které jsou navrženy pro provoz na hexagonální jaderné palivo ruské výroby, upozorňuje dále FP. Tyto reaktory vyrábějí více než šedesát procent celkové elektřiny na Slovensku a více než čtyřicet procent v Maďarsku. „Jakékoli narušení dodávek jaderného paliva nebo služeb by mohlo způsobit chaos v Evropě, a to je jeden z hlavních důvodů, proč EU dosud neuvalila sankce na Rosatom, ruskou státní jadernou firmu,“ poznamenal FP.
Důraz na obnovitelné zdroje
Někteří vlivní činitelé opakovaně vyzývají svět, aby se snažil posílit energetickou nezávislost navýšením kapacit obnovitelných zdrojů. Bývalý šéf americké diplomacie John Kerry minulý měsíc listu Guardian řekl, že ropa a plyn představují „bezpečnostní výzvu“, zatímco generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že „naše závislost na fosilních palivech destabilizuje jak klima, tak globální bezpečnost“.
Řada zemí se v poslední době snažila investovat miliardy do podpory obnovitelných zdrojů, které v roce 2024 tvořily asi pětinu energetického mixu v EU. Podle Guardianu jsou tak některé státy nyní lépe připraveny čelit důsledkům blízkovýchodní války díky rozvoji technologií čisté energie.
Například Španělsko a Portugalsko zaznamenaly v posledních týdnech pokles cen elektřiny. „Elektřina vyrobená z větru a slunce je do značné míry izolována od kolísání cen fosilních paliv – jakmile je (zařízení) postaveno, ‚palivo‘ je zdarma,“ řekl britskému listu profesor energetiky na Oxfordské univerzitě Jan Rosenow.
Čelit zdražování paliv pomohly některým zemím i elektromobily. Kupříkladu v Číně tvoří přes polovinu prodaných nových automobilů, v Nepálu je to dokonce sedmdesát procent.
Americko-izraelská válka proti Íránu ale může zkomplikovat i přechod na čistou energii. Teherán blokuje Hormuzský průliv, přes který se tradičně přepravují kovy jako hliník potřebné k výrobě solárních panelů. Blízký východ se také podílí asi devíti procenty na celosvětové produkci hliníku a provozy v regionu často omezují provoz, případně byly uzavřeny.
To by mohlo ztížit budování nových kapacit pro čistou energii. Situaci by mohla zkomplikovat rovněž inflace, jelikož projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie vyžadují značné počáteční investice do výstavby, vybavení a instalace, poznamenal Guardian.
Změna přístupu v Asii
Těžit z války může v krátkodobém horizontu uhelný průmysl. K nejšpinavějšímu z fosilních paliv se už vracejí asijské vlády. Právě Asie totiž nakupuje více než osmdesát procent ropy a zkapalněného zemního plynu proudícího přes Hormuz. Kontinent tak nyní čelí nedostatku pohonných hmot, zakazuje vývoz uhlí a vládní rozpočty jsou kvůli dotacím napjaté k prasknutí, píše magazín Fortune.
Thajská vláda proto znovu spouští dvě uhelné elektrárny, které loni vyřadila z provozu. Jižní Korea zrušila osmdesátiprocentní provozní limit pro výrobu elektřiny z uhlí a Japonsko 27. března potvrdilo, že i ono ruší limity pro výrobu elektřiny z uhlí, což umožňuje starším a méně efektivním elektrárnám plný provoz už od dubna. Na uhlí nyní spoléhá rovněž Bangladéš, kde se dováží 95 procent ropy a třicet procent plynu.
Indie, která čerpá 75 procent své výroby elektřiny z uhlí, požádala své uhelné elektrárny, aby běžely na maximální výkon a vyhnuly se plánovaným odstávkám. Írán nicméně podle serveru India Today povolil průjezd tankerů s ropou a LPG (plynu na vaření) ze „zpřátelené“ Indie přes Hormuz. Navzdory krizi Indie poslala tuny paliva do Bangladéše a na Srí Lanku a zvažuje žádost Malediv. Nové Dillí také pokračuje v nerušených dodávkách do Bhútánu a Nepálu.
Probíhající válka proti Íránu může v Asii stejně jako v Evropě urychlit nukleární plány, píše Fortune. Jihovýchodní Asie aktuálně nemá žádnou funkční jadernou elektrárnu, protože se po havárii ve Fukušimě přiklonila k zemnímu plynu. To se nyní mění.
Tchaj-wan loni vyřadil z provozu svou poslední jadernou elektrárnu. Prezident Laj Čching-te však nedávno oznámil plány na restart dvou uzavřených reaktorů na ostrově. Filipíny si vytyčily cestu k jaderné energii do roku 2032.
Některé asijské země se otevřely jádru už před blízkovýchodní válkou. Vietnam jednal s Ruskem o výstavbě své první jaderné elektrárny; tato dohoda byla dokončena 23. března, kdy Moskva souhlasila s pomocí při výstavbě elektrárny Ninh Thuan 1 s využitím dvou reaktorů ruské konstrukce.
Malajsie také zvažuje jadernou energii pro napájení svého rostoucího odvětví datových center, aniž by se vzdala svých závazků v oblasti nulových čistých emisí. Čína má v současnosti desítky jaderných reaktorů ve výstavbě a několik stovek je stále ve fázi plánování.
Možné „zničení poptávky“
Podle expertů však není jisté, že změny v přístupu k jaderné energii či fosilním palivům setrvají v dlouhodobém horizontu i po skončení současného konfliktu na Blízkém východě. „Kromě hledání alternativních zdrojů energie může hormuzská krize spustit ,zničení poptávky‘, což má za následek nižší celkovou spotřebu energie – jev, kdy vysoké ceny způsobují trvalou změnu v chování spotřebitelů,“ poznamenal Fortune.
Americký prezident Donald Trump tvrdí, že chce přestat válčit do několika týdnů. Po ukončení konfliktu ale nebudou mít Spojené státy podle šéfa Bílého domu „nic společného“ s tím, co se bude dít kolem Hormuzského průlivu. Odpovědnost za udržení této klíčové námořní cesty připadne těm zemím, které jsou na ní závislé, řekl Trump. Dopady na energie tak může svět pociťovat i po skončení války.
