Nejostřejší pohled na naši hvězdu umožnil čtyřmetrový teleskop NSF Inouye Solar Telescope, nejvýkonnější sluneční dalekohled na světě. Zaměřil se na oblast poblíž sluneční skvrny a zachytil detaily menší než 20 kilometrů – vůbec nejmenší struktury, jaké kdy lidé na povrchu Slunce pozorovali. Výsledky zveřejnil prestižní časopis Nature.
Na snímcích se poprvé podařilo jednoznačně potvrdit existenci jevu známého jako Kelvinova-Helmholtzova nestabilita. Jde o drobné víry vznikající ve chvíli, kdy se vrstvy plazmatu pohybují různou rychlostí. Výsledkem jsou spirálovité útvary připomínající víry na mořské hladině.
Podobný jev vědci znají z oceánů, atmosféry Země i z planet jako Jupiter nebo Saturn. Na Slunci se ho však dosud nikdy nepodařilo přímo zachytit. „Jde o snímky Slunce s vůbec nejvyšším prostorovým rozlišením, jaké kdy byly pořízeny,“ uvedl vědec Friedrich Wöger.
Jeho kolega David Kuridze přiznal, že ho výsledky doslova ohromily. „Moje první reakce byla: Páni, jak můžeme na Slunci vidět tak neuvěřitelně drobné struktury? Něco takového jsme při žádném předchozím pozorování nikdy neviděli,“ řekl.
Mohou stát za nejsilnějšími erupcemi
Objev není zajímavý jen kvůli působivým fotografiím. Vědci se domnívají, že právě tyto drobné víry mohou být motorem nejničivějšího vesmírného počasí. Na Slunci totiž neustále vznikají silná magnetická pole. Ta se postupně zamotávají, až se náhle přeskupí a uvolní obrovské množství energie v podobě slunečních erupcí nebo výronů koronální hmoty.
Pokud takový oblak nabitých částic zamíří k Zemi, může narušit provoz satelitů, navigačních systémů GPS, rádiové komunikace nebo dokonce elektrických sítí. Nová pozorování naznačují, že právě malé víry mohou být tím mechanismem, který magnetická pole „splétá“ a připravuje půdu pro mohutné exploze.
Řešení záhady staré půl století?
Výzkum může zároveň objasnit další dlouholetou záhadu. Povrch Slunce má teplotu přibližně 5 500 až 6 000 stupňů Celsia, jeho koróna – tedy vnější atmosféra – však dosahuje milionů stupňů. Proč je vzdálenější vrstva mnohem žhavější než samotný povrch, vědci dosud nedokázali uspokojivě vysvětlit.
Právě nově objevené víry by podle astronomů mohly energii přenášet do stále menších měřítek, kde se nakonec přemění na teplo. „Tohle by mohlo vyřešit jednu z největších záhad sluneční fyziky za posledních padesát let,“ uvedl Kuridze.
Podle David Boboltz představuje objev „významný krok vpřed v pochopení dynamiky a vývoje slunečního plazmatu“.
Ani samotní autoři ale netvrdí, že mají definitivní odpověď. „Jsme teprve na začátku poznávání toho, jak dalekosáhlý význam má objev Kelvinovy–Helmholtzovy nestability pro naše chápání Slunce,“ uzavřel Wöger.
VIDEO: Kámen, který vesmírný rover svým téměř tunovým tělem mimoděk rozdrtil, skrýval to, co NASA popisuje jako opravdový poklad.
Zdroje: The Guardian, NSO, The Nature
