Byl slunečný srpnový den roku 1628 a stockholmský přístav praskal ve švech. Tisíce lidí, zahraniční diplomaté i královský dvůr sledovali, jak na svou první plavbu vyráží Vasa – nejmonstróznější, nejlépe vyzbrojená a nejbohatěji zdobená válečná loď své doby. Král Gustav II. Adolf z ní chtěl mít plovoucí pevnost, která zajistí švédské koruně absolutní nadvládu nad Baltem.
Místo velkolepého triumfu však přišla fraška, která vešla do dějin.
Přes 50 metrů dlouhý trojstěžník urazil pouhých 1 300 metrů. Aby byla podívaná pro davy na břehu dokonalá, nařídilo velení otevřít všechny střílny pro slavnostní salvy.
Byla to fatální chyba.
V chráněném zálivu se do vysokých plachet opřel silnější poryv větru, nestabilní trup se nebezpečně naklonil a otevřenými otvory se do spodní dělové paluby začala nekontrolovaně valit voda.
Během necelých patnácti minut zmizela pýcha království pod hladinou. Spolu s ní utonulo několik desítek námořníků i jejich rodinných příslušníků, kteří byli na slavnostní defilé přizváni.
Když se stavitelé báli říct pravdu
Za katastrofou nestála nepřátelská léčka ani zlé počasí, ale kombinace panovnické pýchy a strachu podřízených. Král Gustav II. Adolf neustále zasahoval do plánů stavby a požadoval víc než kdokoli před ním: prosadil druhou uzavřenou dělovou palubu a trval na instalaci 64 těžkých bronzových děl.
Konstrukce lodi byla kvůli těmto dodatečným nárokům zoufale nestabilní. Těžiště se posunulo příliš vysoko a v úzkém podpalubí nezbylo dost místa pro potřebné zátěžové kameny.
Při zkoušce stability, kdy pouhých třicet námořníků přeběhlo z jedné strany paluby na druhou, se plavidlo málem převrátilo přímo u mola. Test raději v tichosti zastavili – nikdo nenašel odvahu říct, že jeho kolos je nepoužitelný zmetek.
Následné vyšetřování tragédie skončilo do ztracena. Když soudcům došlo, že hlavní odpovědnost za nereálné konstrukční požadavky nese panovník, případ byl v tichosti zameten pod koberec a žádný z vysokých důstojníků ani stavitelů nebyl potrestán.
Sedmdesát let od objevu
Ostudu švédského námořnictva pohltilo na více než tři sta let bahno na dně zálivu. Právě to se ukázalo jako paradoxní štěstí. Chladná a málo slaná voda Baltského moře spolu s vrstvou sedimentů dřevo dokonale zakonzervovala. Škůdce sášeň lodní, který v teplejších mořích dřevěné vraky během desetiletí zlikviduje, v Baltu nepřežije.
25. srpna 1956 – přesně před 70 lety – amatérský archeolog Anders Franzén po pětiletém pátrání vrak v hloubce 32 metrů lokalizoval. Našel neporušenou časovou kapsli ze 17. století.
Vyzvednutí lodi nad hladinu v dubnu 1961 se stalo milníkem světové podmořské archeologie. Tisíce vyřezávaných soch, zbraně, dobové nářadí i samotný dubový trup musely projít dekádami náročné konzervace speciálními roztoky, aby dřevo na vzduchu nepopraskalo.
Dnes je Vasa jedinou dochovanou plachetnicí ze 17. století na světě a jejím domovem je speciálně navržené muzeum na stockholmském ostrově Djurgarden. Z největšího vojenského trapasu se stala nejvýnosnější kulturní památka Švédska, kterou ročně navštíví přes 1,5 milionu lidí.
Video: Objevil českého dinosaura: Výhra v loterii, jeho kost byla paleontologická superstar
Zdroj: ČTK