Jaké jsou tedy dnes čekací lhůty u specialistů?
To je různé podle oborů. Z našeho posledního průzkumu ale vyplynulo, že skoro tři čtvrtiny lidí čekají na vyšetření déle než měsíc. Každý třetí pak dokonce víc než čtvrt roku. Situace se přitom nadále zhoršuje. Populace totiž stárne a péči specialistů potřebuje stále víc lidí. Lékařů, kteří by se o ně měli postarat, naopak ubývá. Rovněž stárnou a odcházejí do důchodu. Není je přitom kým nahradit.
Ve kterých oborech je situace nejdramatičtější?
Kromě dětské psychiatrie, o které se mluví už léta, je obrovský problém i v alergologii, klinické imunologii, logopedii, kardiologii nebo revmatologii. V těchto oborech už vás do dvou týdnů neobjedná prakticky nikdo. Platí to i ve velkých městech, kde ještě před pár lety takový problém nebyl. Třeba v alergologii už to dospělo dokonce tak daleko, že když potřebujete odborníka, tak ho v řadě míst seženete až na další sezonu.
Říkáte, že ještě před pár lety takový problém nebyl. Jak rychle se dostupnost snižuje a které regiony jsou na tom nejhůř?
Zhoršuje se to rychle, navíc všude. Třeba když porovnáme výsledky našeho průzkumu z roku 2024 a 2025, vidíme, že už se problémy přenesly i do velkých měst. Sehnat specialistu už začíná být potíž i v Praze, Brně a Ostravě. Já mám například kardiologickou ambulanci v Praze a ta je naprosto plná. Další kapacity už nemáme. Denně musíme odmítat pacienty, kteří potřebují převést do péče. Podobně to mají i další kolegové.
Je to velmi nebezpečný trend, na který může řada pacientů doplatit. Zvlášť v kardiologii. Pokud se totiž nezaléčí včas, jejich srdeční selhání se zhorší. V některých případech to může dopadnout opravdu špatně.
Máte nějaký příklad z praxe?
Ano, mám. Nedávno jsme řešili případ čtyřicetileté ženy, které náhle natekla pravá noha. Nijak zásadně ji to neobtěžovalo ani nebolelo, měla to jen za drobný problém. Přes elektronický systém se objednala ke kolegovi angiologovi a čekala. Termín dostala za dva měsíce.
Jenomže po měsíci se její stav zhoršil. Začalo se jí hůř dýchat, byla slabá. Rodina ji proto přesvědčila, aby zašla na urgentní příjem v nemocnici. Tam se ukázalo že má plicní embolii, tedy že je v ohrožení života. V lýtku totiž měla sraženinu, která se utrhla a doputovala až do plic, kde se vklínila do tepny. Žena tedy skončila v nemocnici a podstoupila poměrně komplikovanou a drahou léčbu. Přitom kdyby se dostala k angiologovi dřív, mohlo se tomu předejít.
Objednání přes elektronický systém? Chyba
Není v takových případech možné čekací dobu zkrátit?
Teoreticky je, ale to by se nesměla objednat přes elektronický systém. Ten totiž jakýkoliv individuální přístup komplikuje. Pacient s nikým nemluví, jen si vybere volný termín a odklikne ho. Pokud by se naopak objednávala po telefonu, sestra by se jí určitě na pár věcí zeptala. Chtěla by vědět, jaké problémy ji k návštěvě vedou, co má za příznaky a jak se cítí. Podle toho by s největší pravděpodobností vyhodnotila, že je to akutní, a zalarmovala by rychlou pomoc. Je na to trénovaná.
Proto se mi nelíbí, že se dnes elektronické objednávací systémy tolik propagují. Tlačí na ně i pojišťovny, které za jejich použití lékaře bonifikují. Podle mě je to ale chyba. My sami jsme si to v ordinaci před časem vyzkoušeli a raději jsme od toho nakonec ustoupili.
Když jsme u elektronického objednávání… Vedení resortu zdravotnictví tvrdí, že čekání na lékaře pomohou zkrátit e-žádanky. Konečně se totiž ukáže, kde jsou čekací doby nejdelší. Pojišťovny tak budou moci stavy lékařů v daném regionu posílit…
Tomuhle tvrzení já vůbec nevěřím. To, kde jsou jaké čekací lhůty, se totiž dávno ví. Pojišťovny ta data mají, jenom s nimi z nějakého důvodu nepracují.
Pojišťovny ale tvrdí, že tato data nevidí…
Vidí je. Už nejméně sedm let je pojišťovnám posíláme. Když vykazujeme jakoukoliv péči o pacienta, tak dokládáme, jestli to byla péče „jedničková“, nebo „šestková“. Pokud byla „jedničková“, znamená to, že už je daný pacient nějakou dobu v naší péči. Pokud byla „šestková“, tak přišel poprvé a měl žádanku.
Datum této žádanky pak zaznamenáváme do výkazu. Zapisujeme tam, kdy byla vystavená i kdy proběhlo reálné vyšetření. Pokud by tedy pojišťovny chtěly, tak by si z toho čekací doby odvodily. Měly by dokonalý přehled, s jakými lhůtami pracujeme.
Omlazení přijde nejdříve za pět let
Další opatření, které ministerstvo zdravotnictví chystá, je posílení lékařských fakult. Už letos prý ze škol vyjde o třetinu víc absolventů medicíny, než tomu bylo v předchozích letech. Tohle podle vás pomůže?
To nevím. Strašně bude záležet na tom, jakým směrem se mladí lékaři rozhodnou jít. V posledních letech se totiž největší část absolventů hrne spíš do ordinací praktických lékařů, nikoliv do ambulancí specialistů. Jako praktici totiž nemusí podstupovat tak dlouhé a náročné předatestační vzdělávání, mohou začít pracovat dřív.
Navíc pokud letos vyšly z fakult první posílené ročníky, tak to znamená, že se do praxe plnohodnotně zapojí nejdříve za pět až šest let. Do té doby je čeká právě to dlouhé předatestační vzdělávání, během kterého budou fungovat jen částečně a pod dohledem nějakého školitele.
I kdyby se rozšířily jen řady praktiků, neuleví to specialistům? Ministr Adam Vojtěch tvrdí, že mají praktici přebírat část péče o chronické pacienty – mají si vzít na starosti méně složité případy. Specialisté už se tak budou moci soustředit jen na ty těžší a komplikovanější. Praktici také nově mohou předepisovat větší spektrum léků…
Ano, to je dobrá myšlenka. I tady je ale jeden háček. Kromě toho, co jste popsala, by se nám měly upravit i úhrady. Měly by zohlednit právě to, že už máme léčit jenom ty těžké a komplikované případy. Ty jsou totiž logicky daleko nákladnější, jejích léčba stojí v průměru čtyřikrát víc. Jenomže to se neděje. Úhrady zůstávají stejné, pojišťovny nám je už druhý rok odmítají zvednout.
Výsledkem je to, že někteří kolegové začínají bojovat o přežití. Ta změna na ně dolehla. Nedávno jsem třeba řešil případ internisty, který postupoval přesně podle pokynů pojišťovny, přesto s úhradami nevyšel. Podobně jsou na tom i další kolegové, začíná to být celkem hromadný jev. Řada ordinací tak bude velmi brzy řešit to, jestli nezavřou. Celý systém se pak rozpadne. Druhou možností je to, že se začnou v rámci pudu sebezáchovy chovat jinak, než by si ministerstvo a pojišťovny přály.
„Úhrady neodpovídají“
To znamená co?
Nebudou se třeba zapojovat do preventivních programů, které mají pojišťovnám šetřit peníze. Uvedu příklad: Zmíněný internista doplatil na to, že se zapojil do speciálního programu, který pojišťovna vyhlásila pro pacienty s hypertenzí. Tento program po lékaři chce, aby komplikovaného pacienta s vysokým krevním tlakem zkontroloval alespoň dvakrát ročně. To je v pořádku. Jenomže úhrady tomu neodpovídají, nakonec na tom tratil.
V minulosti jste řekl, že část specialistů uvažuje i o tom, že začne ordinovat jen za hotové. Děje se to?
Ano, částečně už se to děje. Stoprocentně sice nikdo na „cash“ platby nepřejde, protože by se tím zbavil možnosti doporučovat jiná vyšetření a předepisovat recepty, cesty pro finanční přilepšení ale řada kolegů hledá.
Jak? Za co vybírají peníze?
Za výkony, které nemají nasmlouvané s pojišťovnou. Pořídili si třeba přístrojové vybavení, o jehož využití pojišťovny nemají zájem, a tak tyto výkony nabízejí za přímou platbu. Jde například o elektromyografii, se kterou lze lépe odhalit poškození nervů. Nebo některé nehrazené rehabilitační techniky.
Další možností je vybírat peníze za objednání na dobu mimo běžné ordinační hodiny. Třeba když má lékař ve smlouvě s pojišťovnou to, že musí ordinovat 6,5 hodiny denně, tak si tuto dobu prodlouží. Ve večerních hodinách pak přijímá pacienty za poplatek. Tedy v nestandardním režimu. Samozřejmě platí, že s tím musí pacient souhlasit a že nesmí být do ničeho nucen – lékař mu musí nabídnout i vyšetření v běžné ordinační době „na pojišťovnu“.
Nenaráží to na nevoli pojišťoven? V poslední době se hodně řeší nelegální platby u lékaře…
Nenaráží. Sdružení ambulantních specialistů kvůli tomu sepsalo jakousi „kuchařku“, kterou průběžně konzultuje i se zdravotními pojišťovnami – právě proto, abychom se v něčem nedostali do sporu. Pokud se jí lékař řídí, mělo by to být v pořádku. Může si podle ní své služby doplnit.
A co pacienti? Akceptují to?
Na to nemám žádnou statistiku. Řekl bych ale, že ano. Pokud byl někdy s něčím problém, tak se nakonec ukázalo, že daný lékař nectil některé ze základních pravidel – tedy že pacienta o platbě předem neinformoval nebo že mu nevysvětlil význam daného vyšetření.