Írán v reakci na protivládní protesty a vypuknutí války spustil nebývalou vlnu represí a poprav. Teherán se tak snaží chudnoucí obyvatelstvo odradit od nepokojů, míní kritici. Podle expertky na Blízký východ Lenky Martínkové režim postupuje preventivně jako v případě hrozící infekce. Soudní procesy nahradily justiční vraždy a objevují se i svědectví o mučení obžalovaných. Hlavní roli hraje výpověď bezpečnostních složek.
Podle organizace Iran Human Rights (IHR) se sídlem v Oslu byl hrdelní trest vykonán od začátku roku v nejméně čtyř stech případech, včetně mladistvých, cizinců, demonstrantů a bývalých politických vězňů. Už loni islámská republika podle IHR popravila 1639 lidí, což je nejvíc od roku 1989. Většina je oběšena za obvinění související s drogami nebo za vraždu.
Teokratický režim ale letos zesílil represe v souvislosti s lednovými protirežimními protesty a americko-izraelskou válkou proti Íránu, která začala 28. února. Někteří Íránci se obávají, že pokračující konflikt povede k dalšímu pronásledování a zabíjení. Sedmdesát lidí v současné době čeká na šibenici v jediné věznici – Dastgerd v Isfahánu.
„Íránský režim, podkopaný politickými, ekonomickými, společenskými a bezpečnostními krizemi, se dokázal udržet u moci pouze díky neustálému spoléhání se na teror. Bezohledné používání smrtící síly proti lidovým protestům a systematické uplatňování trestu smrti jsou dvěma pilíři strategie zaměřené na trvalé vyvolávání strachu mezi obyvatelstvem,“ napsal v příspěvku pro Le Monde íránský expert Faríd Vahíd.
Represe a popravy se konají v zemi dlouhodobě, ale dříve nebyly tak masové, řekla ČT24 expertka na Blízký východ Lenka Martínková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. „Režim první vlnu masových poprav provedl už na začátku roku, potom docela dlouho váhal s politickými vězni a měl je jako páku na zbytek společnosti, ale ukázalo se, že se neuklidnila, protože je tam poměrně problematická ekonomická situace. Ten hlavní dopad absorbují domácnosti a v tuhle chvíli je pod hranicí chudoby už více než 35 procent lidí, mladí mají problém najít práci,“ upozornila expertka.
Likvidace „infekce“ ve společnosti
Tito Íránci často nemají co ztratit a represe včetně zatýkání na ně už jako odstrašující prostředek tolik nefungovaly, a tak režim urychlil popravy, uvedla Martínková s tím, že jde i o jakousi formu prevence. „Postupně likvidujete jakoukoli budoucí ,infekci‘. Pokud berete režim jako tělo, které detekuje buňky nebo část náchylnou k tomu způsobit problémy do budoucna, tak je lepší ji vyříznout a úplně se jí zbavit,“ konstatovala expertka s tím, že to navíc stále funguje jako odstrašení pro ty méně odvážné nebo Íránce, kteří ještě „netrpí tolik“, aby o vzdoru ani neuvažovali.
Řada obyvatel islámské republiky nyní čelí obvinění ze členství v zakázaných organizacích a z napomáhání Washingtonu či Jeruzalému. Jeden z dvojice popravených začátkem srpna Omíd Behzád podle íránské agentury Mízán předával izraelské tajné službě souřadnice poloh objektů a zařízení ozbrojených a bezpečnostních složek, které se později staly cílem vzdušných úderů.
Púrjá Safót se měl zase dopustit špionáže mimo jiné i tím, že posílal fotografie a videa exilové televizní stanici Iran International, kterou Mízán označila za propojenou s izraelskou tajnou službou Mosad. I tyto předané informace údajně umožnily následné bombardování lokalit, kde působily íránské vojenské a bezpečnostní složky.
Koncem minulého měsíce byli v Isfahánu veřejně popraveni oběšením na jeřábech dva mladí muži Abólfazl Sepahí a Amír-Hosejn Safarí odsouzení za útoky na policisty během protestů. Dvojice čelila mimo jiné obvinění z „války proti bohu“ a šíření korupce.
Protest během veřejné popravy
Před svítáním 29. července se v centru města shromáždili obyvatelé, kteří se pokoušeli vykonání trestu zabránit, napsal server The New Arab s tím, že se jednalo o poměrně ojedinělý projev veřejného nesouhlasu. Íránce vyprovokovala veřejně sdílená videa zachycující stavbu šibenic. Bezpečnostní složky ale davy rozehnaly a několik osob zadržely.
„Protesty proti popravám v Isfahánu mají velký význam. Úřady daly jasně najevo, že jsou ochotny zabíjet lidi za to, že protestují. To znamená, že ti, kteří vyšli do ulic, riskovali vlastní životy. Protesty jasně ukazují, že relativní klid v íránských ulicích, který panoval od lednového masakru a uprostřed války, by neměl být zaměňován za smíření se s vládou,“ poznamenala Bahar Ghandehariová z newyorského centra pro lidská práva v Íránu (CHRI).
Protestní hnutí začalo na konci loňského prosince kvůli vysokým životním nákladům a postupně přerostlo v rozsáhlé protivládní demonstrace, které vyvrcholily 8. a 9. ledna. Úřady tvrdí, že při nepokojích zemřely přes tři tisíce lidí, přičemž násilí přičítají teroristickým činům podporovaným USA a Izraelem.
Zahraniční organizace na ochranu lidských práv naopak tvrdí, že bezpečnostní složky proti demonstrantům brutálně zasáhly, a hovoří o násobně vyšším počtu obětí. Následovala vlna zatýkání a tvrdých trestů pod rouškou války, kterou chtěly Izrael a USA paradoxně pomoci vytvořit íránskému lidu podmínky pro svržení krutého režimu.
To se ale nestalo a po zabití nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího se ujal vlády jeho syn spolu s revolučními gardami, kteří ještě přitvrdili. Modžtaba Chameneí jmenoval začátkem července Gholámhosejna Mohseního Edžeího do čela justice. Ten opakovaně vyzýval prokurátory v různých provinciích, aby případy osob zatčených v lednu a během války řešili „co nejrychleji“ a neprojevovali „žádnou shovívavost“.
„Íránské úřady po lednovém lidovém povstání a uprostřed probíhajících útoků amerických a izraelských sil rozpoutávají děsivou vlnu poprav a trestů smrti, aby potrestaly a potlačily disent a prezentovaly obraz síly a absolutní kontroly,“ varovala Hiba Murájifová, regionální ředitelka Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.
Vysoký představitel OSN pro lidská práva Volker Türk minulý týden prohlásil, že je „znepokojen“ nárůstem počtu poprav v islámské republice. Od března se režim zbavil 56 osob, u nichž se jednalo o obvinění spojená s národní bezpečností, zjistila organizace. Ve 27 případech byli lidé popraveni v souvislosti s demonstracemi z přelomu roku, přičemž další stovce Íránců hrozí poprava na základě podobných obvinění. „Trvalý nedostatek záruk spravedlivého procesu a řádného procesu je hluboce znepokojivý. Doznání byla údajně získávána mučením a jiným špatným zacházením,“ podotkl zástupce OSN.
Mučení a urychlené rozsudky smrti
Šestadvacetiletý Náser Bákerzádeh a osmadvacetiletý Mehráb Abdolláhzádeh se začátkem roku přiznali k závažným trestným činům včetně odesílání fotografií policejních stanic a objektů revolučních gard. Během telefonátů z vězení svým příbuzným a lidskoprávním organizacím ale oba vše popřeli. „Byl jsem vystaven tomu nejkrutějšímu psychickému mučení. Nechávali mě samotného v cele i dvacet dní v kuse,“ řekl Bákerzádeh. „Přicházel jsem o rozum.“
Teherán tvrdí, že všem vězňům v zemi je zajištěno řádné soudní řízení. Podle mnoha lidskoprávních organizací a pozorovatelů ale nelze íránskou justici považovat za nezávislou. Válka navíc poskytla islámské republice krytí pro urychlení vynášení rozsudků smrti a zatajování poprav před rodinami.
Martínková přirovnává současné soudní procesy v Íránu k justičním vraždám v totalitním Československu. „Seberou vás, sepíšou nějaký papír, předají to soudci, ten dá razítko. Neprobíhá tam ani řízení, dotyčný nemusí být ani soudcem předvolán a může být pouze zadržen v cele a přijde mu rozhodnutí, že soudce podepsal, na základě informací, které dostal od bezpečnostních složek, papír s tím, že nad ním byl ve zkráceném řízení vynesen rozsudek,“ popsala expertka.
Podle ní stačí, že bezpečnostní složky chytí dotyčného na místě, předloží fotografii nebo komentář. „Výpověď bezpečnostní složky má největší váhu, není proti tomu obrany. Samozřejmě tam existují lidskoprávní právníci, kteří se snaží tyto případy podchytit, ale (úřady) nemají při zadržení povinnost informovat vaši rodinu nebo právníka. Takže pokud vás třeba někdo nevidí, jak vás zadrželi a nikdo vás není schopen sledovat, natáčet, kam vás odvezli do vězení a co se s vámi děje, aby tam za vámi někoho poslali a někdo vás bránil, tak už vás nikdo nikdy nemusí vidět. Až po popravě je třeba rodina informována, že si může vyzvednout tělo,“ podotkla Martínková.
Několik příbuzných a přátel nedávno obžalovaných Íránců sdělilo televizi ABC News, že režim donutil v případě zabití policistů během demonstrace jejich děti k doznání. Uvedli, že obžalovaní byli několik dní vystaveni různým formám těžkého fyzického a psychického mučení a nebylo jim dovoleno mít právníka dle vlastního výběru. „Mučili je celé dny, aby se přiznali k vraždě,“ řekl člen rodiny.
Rodinní příslušníci a přátelé odsouzených k trestu smrti byli bezpečnostními a zpravodajskými složkami opakovaně varováni, aby nemluvili s médii a aby nekontaktovali rodiny dalších obžalovaných ve stejném případě, jinak by čelili následkům.
Podle agentury AFP rodina Vahída Baníamerijána, 34letého lektora fyziky, nedostala žádné varování. Příbuzný uvedl, že stále čekali na přezkum nejvyšším soudem, když se ve státních médiích začaly objevovat zprávy o jeho bezprostřední popravě. Muž byl následně skutečně popraven spolu s pěti dalšími odsouzenými za údajné členství v zakázané organizaci Lidoví mudžahedíni (MEK).
Baníameriján byl od dětství „laskavý a pokorný člověk“, řekl serveru France24 jeho příbuzný. „Měl smysl pro zodpovědnost. Vždycky chtěl pomáhat. I v nejtěžších chvílích se rozhodl povzbuzovat ostatní, místo aby se poddal strachu,“ dodal. Z vězení propašované video muže ukazuje, jak před popravou zpívá vlasteneckou píseň na vězeňském dvoře.
Některé z poprav v Íránu byly podle Türka vykonány jen několik týdnů po zatčení. „Dvanáct obžalovaných bylo údajně odsouzeno k trestu smrti po jediném tříhodinovém slyšení za zavřenými dveřmi,“ dodal.
Vágní obvinění
Ve zdokumentovaných případech byli ti, kteří byli svévolně popraveni nebo odsouzeni k smrti, usvědčeni na základě vágních obvinění z „nepřátelství vůči Bohu“ a „korupce na zemi“, informovala Amnesty International.
Další zemřeli kvůli údajnému zapojení do žhářství, poškození majetku, blokád silnic nebo narušování veřejného pořádku. „Tyto činy nesplňují podmínky podle mezinárodního práva a standardů pro uplatňování trestu smrti, které omezují jeho použití na ,nejzávažnější trestné činy‘ zahrnující úmyslné zabití,“ upozornila organizace.
Jiní Íránci byli stíháni podle nového zákona o zpřísnění trestů za špionáž a spolupráci se sionistickým režimem a nepřátelskými státy, který byl přijat po 12denní válce v červnu 2025. Legislativa kriminalizuje činy chráněné mezinárodním právem v oblasti lidských práv, jako je pokojná účast na protestech a sdílení informací s mediálními organizacemi, připomíná Amnesty International.
Represe se odehrávají z velké části mimo pozornost zbytku světa. „Bomby dělají hluk a svět se dívá na Írán, ale co to ticho, které každý den zabíjí nevinné lidi?“ řekla nezávislé stanici Iran International se sídlem v Londýně Íránka Ázáde Afsahíová. Represe podle ní prohloubily depresi a trauma mezi přeživšími a rodinami obětí, zatímco mezinárodní pozornost se i nadále soustředí na vojenský konflikt.
Výkonný ředitel Íránského centra pro dokumentaci lidských práv Šáhín Milaní si myslí, že režim vnímá možné lidové povstání jako větší hrozbu pro své přežití než případnou zahraniční invazi ze strany USA. Lednový zásah ukázal, jak vážně úřady vnímají tuto hrozbu. „Nastavili v rámci vlastního režimu nový standard brutality,“ řekl Iran International Milaní.
Podle Afsahíové je přesto řada lidí odhodlána opět protestovat. Martínková se nicméně nedomnívá, že by demonstrace mohly být v tuto chvíli tak masivní jako ty z ledna. „Mohlo by to být, na co je Írán zvyklý, tedy místní protesty před věznicemi, ve městech, které režim potlačí, ale ta země nebude stabilní, nebudou spokojení, systém ale najde způsob, jak být o to represivnější a držet je v nějakých mezích, ale nevěřím tomu, že je tam v tuto chvíli dost kapacit na to, aby vznikly větší protesty, které ovlivní systém,“ míní expertka.
Proti vlně hrdelních trestů se v létě postavili íránští vězni. Asi patnáct set lidí ve věznici Ghezel Hesar v provincii Alborz odsouzených za drogové delikty drží od 13. července hladovku. Protest začal poté, co bylo šest vězňů převezeno do samovazby v rámci přípravy na popravu. Na záběrech sdílených na internetu je vidět, jak sedí na chodbách a drží transparenty se vzkazy: „Ne popravám“ a „Buďte naším hlasem“. Někteří z nich si sešili rty, napsal deník The Guardian.
Další kampaň se šíří na internetu, kdy na sítích ve velkém koluje slogan „Ne popravám“. Téměř sto významných Íránců, včetně umělců a filmařů, už předvolaly bezpečnostní složky nebo soudní orgány poté, co se vyslovili proti nové vlně poprav, zejména proti veřejnému oběšení demonstrantů v Isfahánu, informoval aktivista za občanská práva Mehdí Mahmúdiján.
Mezinárodní kritika a mlčení
Americký prezident Donald Trump dříve varoval Teherán před popravami protestujících. Během nepokojů v lednu tvrdil, že Spojené státy podniknou „velmi rázné kroky“, pokud úřady provedou popravy oběšením, a Íráncům řekl, že „pomoc je na cestě“. Podle obhájců lidských práv ale žádné rázné kroky nepřišly.
V jednom z nejnovějších příspěvků na sítích Trump k popravám napsal: „Divoši!!!“ Jeho podpora íránských disidentů ale spolu s vleklým konfliktem postupně slábla. Když USA a Írán 17. června podepsaly 14bodové memorandum o porozumění, nebyla v něm ani zmínka o protestujících, pronásledovaných disidentech ani o lidských právech, všímá si CNN. V té době už přitom islámská republika zvyšovala počet poprav.
„Zatímco pozornost mezinárodního společenství se soustředila na válku, íránský režim to viděl jako příležitost k popravě politických vězňů, protože za normálních okolností tyto popravy vedou k mezinárodnímu odsouzení a mají vysokou politickou cenu,“ řekl americké stanici ředitel IHR Mahmúd Amirí-Moghaddam.
Americké ministerstvo zahraničí popravy ostře kritizovalo a vyzvalo Teherán k propuštění politických vězňů. Rovněž Türk vyzval íránský režim, aby zastavil všechny popravy a usiloval o zrušení trestu smrti, který označil za neslučitelný s právem na život a neslučitelný s lidskou důstojností. „Takový trest nemá v našem světě místo,“ prohlásil vysoký komisař OSN pro lidská práva.
Amnesty International mezitím kritizuje „mlčení“ mezinárodního společenství. „Členské státy OSN musí podniknout naléhavé koordinované diplomatické kroky, aby donutily íránské úřady k zastavení dalších poprav. Musí zařadit lidská práva a krizi beztrestnosti v Íránu na přední místo svého programu, podpořit vytvoření nezávislého mezinárodního justičního mechanismu pro Írán a naléhat na Radu bezpečnosti OSN, aby situaci postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu,“ apeluje organizace.
