Filmový festival v Karlových Varech si připomíná letos dvě výročí. Koná se jubilejní, šedesátý ročník, současně ale uplyne osmdesát let od konání toho vůbec prvního, tenkrát ještě v Mariánských Lázních. Nesoulad v číslech způsobilo i střídání s přehlídkou v Moskvě. Česká televize se ohlíží za historií KVIFF prostřednictvím deseti témat.
Zahraniční hvězdy před rokem 1989
Historie jednoho z nejstarších filmových festivalů na světě začíná v poválečném roce 1946 v Mariánských Lázních. Po kolonádě se tehdy procházel básník Vítězslav Nezval, loutkoherec Josef Skupa nebo herec Jindřich Plachta. Přehlídka si ale začala zapisovat i první jména zahraničních osobností, které si ji taktéž nenechaly ujít.
Od začátku přijížděly hlavně delegace ze Sovětského svazu, Maďarska, Číny nebo východního Německa. Festivalové dění v padesátých letech popisovaly dobové filmové týdeníky oslavně. Nechyběly ohňostroje a večírky. Komunistický režim využíval kinematografii i festival k propagandě.
Hollywoodské hvězdy se ve Varech objevovaly na začátku let šedesátých. Například herec a producent Henry Fonda popisoval, jak vzniklo soudní drama Dvanáct rozhněvaných mužů, v němž si zahrál také Jiří Voskovec.
Dochovaly se také němé záběry, jak před Grandhotelem Pupp, tehdy Moskva, vítali fotografové i fanoušci italskou hvězdu Claudii Cardinalovou. Natočené už měla v té době snímky Gepard, Osm a půl nebo Růžového pantera. V šedesátých letech stihli dorazit ještě Tony Curtis známý z komedie Někdo to rád horké nebo představitel Vinnetoua Pierre Brice.
V sedmdesátých letech se i na festivalu projevil nástup normalizace. Za železnou oponu se ze Západu i tak podívalo několik evropských i amerických filmařů. Třeba Peter Fonda, který – slovy dobového filmového týdeníku – strhl celý festival na svou stranu svými vyhraněnými stanovisky k problémům války a míru.
Poslední festival v dobách komunistické totality hostily Karlovy Vary v roce 1988, kdy italský režisér Bernardo Bertolucci československému publiku představil devítioscarový historický snímek Poslední císař.
Zahraniční hvězdy po revoluci
První porevoluční ročník se uskutečnil v roce 1990. V rámci tradice zasílaly zahraniční hvězdy omluvné dopisy, komentoval složení hostů dobový magazín o filmu. Některé celebrity ze zahraničí však přece jen dorazily, jako americký herec Robert DeNiro, byť jeho návštěva byla spíše symbolická. Herec proslulý drsnými filmovými postavami se zdržel jen na pár hodin. Zato plnohodnotnou návštěvu a nevšední entrée si připravili čeští filmaři, kteří dobyli Hollywood. Režisér Miloš Forman a výtvarník Theodor Pištěk přijeli z Paříže na kole.
Hvězdné defilé se nekonalo ani na následujícím ročníku v roce 1992. Prestiž festivalu zachránilo nové vedení v čele s Jiřím Bartoškou. V roce 1995 přiváží první velkou hvězdu v porevolučních dějinách přehlídky: Ginu Lollobrigidu.
Hned další rok přijela další filmová legenda – herec Gregory Peck známý z filmů jako Prázdniny v Římě nebo Jako zabít ptáčka. Krátce po převzetí ceny za celoživotní přínos stihl Pecka akutní zánět slepého střeva a kvůli operaci se ve Varech zdržel ještě několik dní po skončení přehlídky.
Tentýž rok do Varů přijeli i Whoopi Goldbergová nebo Alan Alda. Následovaly ročníky mimořádně plodné na zahraniční hosty: Christopher Walken, Salma Hayeková, Steve Buscemi nebo Michael Douglas a Saul Zaentz, tedy filmařská dvojice, která pomohla Formanovi prorazit v Hollywoodu.
Řada hvězd nebrala pobyt ve Varech jen jako profesní povinnost, ale také jako příjemnou kratochvíli. Woody Harrelson na festival přijel dva roky po sobě. Ben Kingsley uspořádal masterclass pro začínající filmaře, herci jako Danny Trejo nebo Morgan Freeman zase s výjimečnou ochotou poskytovali rozhovory médiím. Jiní s oblibou uváděli zvláštní projekce v karlovarském letním kině – mezi nimi třeba Willem Dafoe nebo Richard Gere.
S obrovským nadšením vítali diváci třeba Johna Travoltu, Mela Gibsona a v prvním pocovidovém ročníku také Johnnyho Deppa. Jeho příjezd do Varů však provázely kontroverze kolem soudu s manželkou Amber Heardovou. O to vděčnější byl za festivalové pozvání.
V posledních letech někteří vystřídali pozvánku pro hosta za roli porotce. V porotě tak zasedli třeba Patricia Clarksonová nebo Geoffrey Rush. A velkou vlnu pozornosti na sebe často strhnou i ti, kteří s oficiálními hosty festivalu dorazili jako doprovod. Před třemi lety takto překvapil Michael Fassbender a loni Alexander Skarsgard.
Festival a politika
Když se filmový festival s pátým ročníkem napevno přesunul z Mariánských Lázní do Karlových Varů, už byli v Československu u moci komunisté. Padesátá léta se nesla v budovatelském duchu. V souladu s dobou se přehlídka konala pod heslem „za mír – za nového člověka – za dokonalejší lidstvo“. Festival podléhal politickému dohledu. Přijížděli hlavně hosté ze spřátelených socialistických zemí – a počet cen rostl, aby se dostalo na všechny.
V roce 1956 byla přehlídka sice zařazena do kategorie určené světovým festivalům jako Cannes, Berlín či Benátky, musela se ale začít střídat s tou moskevskou. Festival se tak konal jednou za dva roky. Později se na něm výrazněji objevovali i američtí filmaři. Mezi hosty ale byl také sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv nebo kosmonaut Jurij Gagarin.
Normalizace pak opět přinesla utužování poměrů. Po sametové revoluci se festival ocitl na rozcestí. Měl problém přilákat hosty, kvalitní snímky i diváky, musel hledat novou identitu a také zdroj financí.
V roce 1994 se vedení přehlídky ujali herec Jiří Bartoška a filmová publicistka Eva Zaoralová. Během příprav výročního, třicátého ročníku vyvrcholily spory o to, kde by se měl český festival světových ambicí konat. Konkurence se objevila v podobě pražského Zlatého Golema. Ten ale nakonec po dvou ročnících zanikl.
Vítězné filmy
Politická orientace Československa často ovlivňovala i výběr vítězných filmů. V padesátých letech tak potlesk vstoje patřil sovětské propagandě, když hlavní cenu získal epický snímek Pád Berlína. Nacistického pohlavára Hermana Göringa v něm hrál Jan Werich.
Kvalita promítaných filmů se řešila pořád. K údajně průměrnému programu se v roce 1968 vyjadřoval i herec Miroslav Horníček. „Lamentace na téma ‚letošní festival nestál za nic‘ slýchávám pravidelně, a tak jim nepřikládám důležitost,“ poznamenal.
Některé vítězné filmy z minulosti se ostatně na festival vrátily. Třeba Stíny horkého léta oceněné v roce 1978 Křišťálovým glóbem dostaly před dvěma roky restaurovanou verzi.
Na prvním porevolučním ročníku porota kvůli úrovni soutěže Křišťálový glóbus neudělila. Cenu místo toho dostali režimem pronásledovaní tvůrci. Za všechny ji převzali režiséři Karel Vachek, Vojtěch Jasný a Zdenek Sirový.
S příchodem Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové pak soutěž získávala současnou podobu. Vítězům soutěže na závěrečném ceremoniálu předávají ceny hvězdy světového filmu. Naposledy na pódiu Velkého sálu Thermalu přebíral nejvyšší cenu přehlídky režisér Miro Remo. Uspěl s dokumentem Raději zešílet v divočině.
Oceněné české osobnosti
Vary v roce 2012 zavedly Cenu prezidenta festivalu za přínos české kinematografii. Jako první ji převzal z rukou Jiřího Bartošky herec Josef Somr. O rok později to byl Vojtěch Jasný, režisér mimo jiné dramatu Všichni dobří rodáci. „Jsem šťastný jako malý kluk,“ přiznal.
Dalším držitelem se stal Zdeněk Svěrák, o několik let později si stejnou cenu převzal jeho syn, režisér Jan Svěrák. K laureátům se řadí rovněž režisér Václav Vorlíček, herci Jaromír Hanzlík a Boleslav Polívka či kameraman Vladimír Smutný.
Ivan Trojan byl v roce 2024 posledním, který cenu za přínos českému filmu převzal od Jiřího Bartošky. Rozhodl ještě o ocenění střihače Jiřího Brožka, ocenění už mu ale předat nestihl. Zemřel v květnu 2025.
Historicky první ženou oceněnou prezidentem festivalu byla Iva Janžurová v roce 2015. A následující ročník Bartoška blahopřál Jiřině Bohdalové. Třetí laureátkou se stala Daniela Kolářová a letos tato pocta čeká na Magdu Vášáryovou.
Slavní, které festival „objevil“
K hostům festivalu patřili i tací, které v době návštěvy ještě nebyli tak slavní, ale dnes jsou celosvětově známí. Kupříkladu nepřehlédnutelní tvůrci amerického nezávislého filmu, bratři Joel a Ethan Coenovi, zavítali do Varů pár let předtím, než do kin uvedli černou komedii Fargo a stali se nesmrtelnými díky snímku Big Lebowski.
Mladý Leonardo DiCaprio přijel na festival uvést snímek Co žere Gilberta Grapea, který mu vynesl první nominaci na Oscara. Doprovázeli ho prarodiče. A Scarlett Johanssonové bylo pouhých šestnáct, když do Varů přijela. Potkat mohli návštěvníci festivalu také třeba Keiru Knightleyovou ještě předtím, než ji definitivně proslavila role v sérii Piráti z Karibiku.
Festivalové znělky
Neodmyslitelnou součástí Varů jsou už víc než třicet let festivalové znělky. Historicky první vznikla v roce 1995, kdy přehlídka připomínala sto let české kinematografie a Jiří Bartoška chtěl připomenout první nahou ženu v československém filmu, tedy Hedy Lamarr z Extase.
Znělka se stala tradicí a součástí vizuálu raných ročníků. Každý rok měla být příležitostí pro jiného výrazného režiséra. Ujal se jí Jan Svěrák, David Ondříček nebo Jan Hřebejk.
Přelomový byl třicátý pátý ročník. Festival vstoupil do nového tisíciletí profesionalizovaný a ocenění v podobě skleněné lázeňské oplatky vyměnil za globus v objetí ženy podle návrhu fotografa Tona Stana. Nová ikonografie přehlídky se propsala i do znělky v režii Michala Cabana.
O rok později poprvé režíroval Ivan Zachariáš. Vytvořil celkem osm variant znělky s britským hercem Eddiem Marsanem v roli promítače. „Nebavilo mě, jak se před filmy opakovala vždycky ta samá, tak jsem chtěl udělat takové mikropříběhy,“ vysvětlil.
Na trend více střídajících se znělek Zachariáš navázal v roce 2008. Tehdy se poprvé protagonisty staly osobnosti, které v minulosti obdržely Cenu prezidenta festivalu. Mezi nimi Harvey Keitel. Ten letos do Varů zavítá potřetí.
Co do počtu natočených znělek drží Zachariáš rekord. Natočil jich dvacet tři. Všechny je dávali dohromady se střihačem Filipem Maláskem. „Vzpomínám si třeba, že Johnny Depp se stříhal docela dlouho, protože jak tam byly různý varianty dialogů, to jsme tak nějak pořád přestříhávali a zkracovali,“ prozradil.
Mezi nejznámější patří znělka s Josefem Somrem, v níž Bartoška a Zaoralová herci volají, že dostane festivalovou cenu, on je ale považuje za prodejce hrnců. Sami tvůrci ji vnímají jako jejich nejpovedenější.
Natočit se ji podařilo během jednoho dne. Ale třeba Benicio del Toro si pro natáčení mohl vyhradit pouhé dvě hodiny. „Točil film s Wesem Andersonem, takže jsme si to všechno museli připravit. Točili jsme na nádraží v Berlíně, všechno jsme to nazkoušeli dopředu a pak jsme to s ním prolítli,“ vzpomíná Zachariáš. „Není to teda úplně ideální natáčení, to už bych nechtěl moc opakovat,“ dodává.
Zopakovat se nepodařila ani účast festivalového prezidenta Bartošky v loňské znělce, což Zachariáš plánoval. Jedná se tak o jedinou z dosavadních čtyřiačtyřiceti znělek, ve které nepřevažuje humor.
Proměny vizuálu
Vizuální identita karlovarského festivalu se měnila s dobou. V předrevolučních časech byl film vnímán jako zbraň v boji za mír. Ideologické poslání se odráželo ve znaku přehlídky, kde se objevovaly například mírové holubice. Svěží vítr devadesátých let přinesl třeba motýla a později spolupráci se studiem Aleše Najbrta.
Plakáty byly propojeny s festivalovými znělkami, následovalo období hry s typografií a fotografií a období čistých, minimalistických grafických návrhů, kdy bylo na plakátu čtyřicátého sedmého ročníku jen samotné černé číslo na bílém pozadí.
Emoce mezi návštěvníky festivalu vzbuzovalo logo devětačtyřicátého ročníku, číslice totiž připomínaly prasátko. Letošní vizuální identita využívá motiv červeného koberce, svou roli ale sehrálo i zelené plátno. Animovaný plakát se v průběhu kulatého ročníku bude měnit. „Pokaždé se snažíme začít od začátku, bez nějakých nánosů,“ říká k vizuální identitě festivalu Najbrt.
Restaurovaný zlatý fond
Premiérou ve Varech se na plátno pravidelně vrací v digitálně restaurovaných verzích snímky ze zlatého fondu české, respektive československé kinematografie. Vůbec prvním takto „opraveným“ titulem z Národního filmového archivu (NFA) bylo historické drama Františka Vláčila Marketa Lazarová.
První diváci viděli ve Varech také v obnovených uvedeních Spalovače mrtvol nebo dva oscarové snímky: Ostře sledované vlaky a Obchod na korze. Letos se od tvůrců druhého z nich Jána Kadára a Elmara Klose bude promítat soudní drama Obžalovaný. Uvedena bude navíc společensky kritická tragikomedie Kopytem sem, kopytem tam v režii Věry Chytilové.
Na digitálním restaurování se podílí soukromí investoři, Státní fond audiovize, Národní filmových archiv a firmy specializované na práci s obrazem i zvukem. „Většina lidí v kině, ať už v Česku, nebo v zahraničí, ten film vidí poprvé. A ukazuje se, že dokáže aktualizovat to, co sděloval kdysi, takže dnešní publikum na to reaguje třeba trochu jinak, ale vždycky živě,“ dodává ředitel NFA Michal Bregant.
Festivalová místa
Festival sice začínal v roce 1946 v Mariánských Lázních, už první ročník filmového festivalu ale zasáhl i do Karlových Varů. Tehdy se ve městě promítalo pouze v přírodním kině. Naplno se přehlídka přesunula s pátým ročníkem, jejím centrem se stal Grandhotel Pupp, o rok později přejmenovaný na Grandhotel Moskva. Původní letní kino prošlo v padesátých letech proměnou, nově mohlo hostit až tři a půl tisíce diváků. A jako první biograf v Československu bylo vybaveno projekcí na široké plátno.
Kromě hotelů a promítacích sálů našla své využití v době festivalu také třeba sportoviště. Hrál se tenis, golf či fotbal. Současné festivalové centrum, hotel Thermal, začalo vznikat v šedesátých letech a mělo vyřešit dosavadní nedostatečné zázemí přehlídky. Brutalistní stavba podle návrhu Věry a Vladimíra Machoninových nahradila řadu domů, včetně staré školy.
Stavba se zdržela, budova byla otevřena až v roce 1977. Thermal zůstal jedním ze symbolů festivalu i města – a také diskutovaným tématem. Privatizace se nezdařila, hotel ani nezískal památkovou ochranu a rekonstrukce, která začala v roce 2019, byla kritizována mimo jiné potomky architektů Machoninových. Thermal znovu otevřel v roce 2021 a opravy se dočkal i sedm let zavřený venkovní bazén.
