Když si lidé plní své sny, je to krásný pocit. Takhle se jistě cítil i Tommy Wiseau, když v roce 2003 začal točit svůj magnum opus nazvaný The Room (Pokoj). Wiseau, který se vydává za stoprocentního Američana, ačkoliv ho jeho velmi silný východoevropský přízvuk okamžité usvědčí ze lži, natočil The Room na motivy vlastního románu. Ten na rozdíl od filmu ale nikdy nevydal.
Sen za šest milionů
Svoje velkolepé dílo filmař prezentoval jako chytrou černou komedii se společenským přesahem. Pro úspěch byl ochoten udělat cokoliv, takže si založil filmovou společnost (Wiseau Films, stále aktivní), nakoupil velmi drahé vybavení, najal neznámé herce doslova z ulice, zaplatil si štáb a pustil se do práce.
I dnes je stále záhadou, jak se Wiseauovi film, jenž stál údajně až šest milionů dolarů, podařilo zafinancovat. Umělec si tuto informaci nechával pro sebe, což jen nahrávalo různým internetovým teoretikům. Některé spekulace například hovoří o tom, že Wiseau před uměleckou dráhou prodával kožené bundy v Asii nebo že mělo jít o mimosoudní vyrovnání po jakési bouračce, ve které měl být Wiseau obětí.
Johnnymu se rozpadá život
Snímek vypráví o životě bankéře Johnnyho (Tommy Wiseau), který žije v přepychovém domě po boku své nádherné snoubenky Lisy (Juliette Daniellová). Johnnyho navíc s největší pravděpodobností čeká i povýšení, ke kterému mu předem blahopřeje i jeho nejlepší přítel, krasavec atletického vzezření Mark (Greg Sestero). Co by se tak mohlo pokazit, když má Johnny všechno, co si jen muž může přát?
Johnnym hýčkaná Lisa se ovšem z ničeho nic začne chovat jako děvče lehkých mravů a Marka, který se samozřejmě urputně brání, poměrně jednoduše svede. Než to Johnny zjistí, musí se ještě vyrovnat například s Lisinou matkou, jež mu mezi řečí jen tak oznámí, že má rakovinu prsu (což není po zbytek filmu zmíněno už ani jednou), nebo s nebezpečným drogovým dealerem, který si za základnu svých operací z nějakého důvodu vybral střechu Johnnyho domu. The Room je zkrátka směsice všeho, co Wiseau vykradl ze svých oblíbených filmů a bez ladu a skladu to poskládal dohromady. Vše pak vyvrcholí emočně vypjatou scénou, po které nemá zůstat jedno oko suché, tedy alespoň teoreticky.
Všechno je špatně
Wiseau pokazil vše, co se pokazit dalo. Když si snímek vzali na paškál filmoví kritici, nezůstala na panu režisérovi nit suchá. Terčem kritiky byl slaboduchý a přestřelený děj, odstrašující herecké výkony, praštěné dialogy a zoufalá kamera, která je někdy tak roztřesená, že snad ani kameraman v nezáměrně komických situacích nezadržel smích. Všeobecné pobavení vyvolaly i dnes již legendární milostné scény mezi Johnnym a Lisou, které jsou natočené natolik bizarně, že by při nich k penetraci docházelo až někde v oblasti pupíku. Nakonec si snímek v kinech vydělal jen něco okolo dvanácti tisíc dolarů a vypadalo to, že na něj svět zapomene.
The Room měl ale obrovskou výhodu v tom, že jak byl špatný, tak byl divácky neuvěřitelně zábavný. Snímek v tomto ohledu prakticky nemá hluchých míst. Rychle se tak otřepal z ostrých slov kritiků a záhy se stal kultovní záležitostí. Skalní fanoušci si začali říkat Roomians a doráželi na nyní již četné noční produkce v kostýmech svých oblíbených hrdinů, přičemž vykřikovali hlášky z filmu nebo házeli donesené plastové příbory na plátno. To poslední z toho důvodu, že výzdobu Johnnyho filmového bytu tvořila série skutečně podivných obrazů s motivem jídelního náčiní.
Filmu se začalo přezdívat Občan Kane špatných filmů, přičemž se stal etalonem oblíbeného anglického výrazu „so bad it´s good“, tedy „tak špatné, až je to skvělé“. Ačkoliv Wiseaua, jenž celou dobu toužil po živelném dramatu a potoku diváckých slz, tento způsob nahlížení na jeho dílo zpočátku urážel, nakonec svůj názor změnil. Nejspíše poté, co zjistil, že se peníze navzdory prvotnímu nezdaru začaly hrnout. Wiseau tak začal jezdit na večerní produkce svého veledíla, uvádět je a pořádat besedy s fanoušky. Ačkoliv se k filmařině ještě několikrát vrátil, úspěch The Room se už nikdy nezopakoval. Tady by pohádka o nečekaném úspěchu mohla skončit, ale nestalo se.
Pohroma ve filmu i na place
V roce 2013 zájem o legendární snímek znovu ožil, když herec Greg Sestero, představitel svedeného Marka, vydal životopisnou knihu The Disaster Artist (volně přeloženo Umělec pohromy, česky kniha nevyšla), ve které popisuje zážitky z natáčení. Čtenáři se tak dozvěděli například to, jaké měl Wiseau hvězdné manýry, když na place zřídil pouze dva záchody, tedy jeden pro sebe a druhý pro všechny ostatní. Nebo že vždy po natáčecím dni odvážel všechno drahé filmařské vybavení k sobě domů, protože se bál, že mu ho někdo i v tak přísně střeženém areálu ukradne.
V roce 2017 se pak knižní předlohy chytlo hollywoodské kreativní duo James Franco a Seth Rogen. Natočili spolu film The Disaster Artist: Úžasný propadák, který z knihy přímo vychází. Tvůrci si záměrně z The Room dělají legraci, ale zároveň je z filmu cítit určitý obdiv k tomuto kultu. Francovi, který se do role Tommyho/Johnnyho zcela položil, jeho výkon v roce 2018 vynesl Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli.
To, že se Wiseau za ty roky stihl s osudem filmu smířit, ilustruje i fakt, že si v The Disaster Artist: Úžasný propadák zahrál jednu z menších rolí. Ostatně dříve na rozhovory odpovídal v tom smyslu, že pokud ho bude někdo někdy ve filmu hrát, musí to být buď Johnny Depp nebo právě James Franco.
Johnny se vrátil, pro dobrou věc
Uplynulo dalších osm let a o The Room se nyní mluví znovu. Pro spolek podporující umělce Blue Collar a nadaci amfAR, která se věnuje výzkumu AIDS a založila ji herečka Elizabeth Taylorová, vznikl remake. Byl natočen za jediný den v roce 2023 (tedy k 20. výročí vzniku původního filmu), ale jeho premiéra byla pozdržena. Nutno dodat, že snímek The Room Returns! není žádným výsměchem, ale novým nastudováním původního materiálu s profesionálním štábem a zkušenými herci. Tentokrát však schválně snad ještě s menším rozpočtem, než měl originál. Protože jde o projekt pro charitu, i herci v něm účinkovali bez nároku na honorář.
V tomto ohledu jde o skutečně vydařený ansámbl. Hlavní roli bankéře Johnnyho převzal americký herec Bob Odenkirk, kterého si diváci mohou pamatovat například z filmu Nikdo, ale také jako právníka Saula Goodmana ze seriálových hitů Perníkový táta nebo Volejte Saulovi. Sekundují mu australská herečka Bella Heathcotová (Vyměřený čas) jako Lisa nebo Brando Crawford (který snímek zároveň i režíruje) v roli Marka. Zajímavostí je, že Greg Sestero, původní představitel Marka, si v novince zahrál roli onoho nebezpečného dealera ze střechy domu. Film produkoval Mike Flannagan, jenž je coby showrunner podepsaný pod úspěšnými seriály jako Pád domu Usherů nebo Haunting.
Z nedávno zveřejněného traileru je patrné, že všichni zapojení herci přesně vědí, co hrají, a skládání „pocty“ jednomu z paradoxně nejvlivnějších filmů kulturní historie si užívají. The Room Returns! si svou celosvětovou premiéru odbyl 26. června (možná překvapivě) na losangeleském hřbitově Hollywood Forever Cemetery. Vzhledem k popularitě originálu je ale zřejmě jen otázkou času, než bude k vidění i jinde. Do té doby máte příležitost dokoupit si plastové příbory.
