Výcviková hala jednotky protivzdušné obrany „Oberih“ Luhanské pohraniční stráže, pohraničního oddílu brigády „Pomsta“. Vojáci zde nacvičují sestřelování útočných bezpilotních letounů, jako jsou „Šáhed“ a „Gerbera“, vysokorychlostních dronů „Molnija“ a dronů typu FPV. Cvičí zde také operátoři stíhacích dronů. Jak byl do virtuálního výcvikového programu začleněn těžký kulomet Browning „Kanik-2“ a proč operátoři stíhacích dronů typu FPV potřebují sto hodin výcviku na simulátoru – to se dozvíte v této reportáži stanice Suspilne Donbas.
Serhij, voják z luhanské pohraniční jednotky, předvádí simulátor, na kterém nacvičují sestřelování ruských dronů. Podle něj tento program umožňuje uživatelům vybrat si zbraň, terén a různé výcvikové scénáře.
„Můžete si vybrat jakékoli protiletadlové dělo. My jsme se tedy rozhodli pro tento model ‚Kanik‘. Je tu obrovské otevřené pole, městské prostředí a tak dále. Má to spoustu funkcí,“ říká Serhij, voják z jednotky protivzdušné obrany „Oberih“ patřící k brigádě „Pomsta“.
Vysvětluje, že simulátor umožňuje měnit letové podmínky vzdušného cíle a nácvik různých scénářů jeho zásahu.
„Tady bude předměstí města. Tam vidíte samotné město. Pokud se Šáhed dostane příliš blízko, bude létat nízko, takže vpředu je bariéra, která zabrání tomu, aby někdo střílel na budovy. Můžete si zvolit výšku, rychlost cíle – cokoliv. Je to velmi účinný simulátor,“ oceňuje Serhij.
V tréninkové učebně vojenský personál nacvičuje sestřelování vzdušných cílů – od útočných dronů typu „Šáhed“ až po vysokorychlostní drony s přímým přenosem obrazu (FPV).
„Toto je zbraň Browning zvaná Kanik-2. Je určena k sestřelování různých vzdušných cílů. Nabijete a vystřelíte. Je třeba ji vybavit optikou: nočním a denním zaměřovačem. Na tomto simulátoru si můžete procvičit pouze míření, abyste pochopili, jak při střelbě předvídat dráhu letu cíle, protože ty letí různými rychlostmi. Proto tento simulátor potřebujeme,“ vysvětluje voják.
Program poskytuje vojákovi v reálném čase pokyny, kam má mířit, a vypočítává letovou dráhu dronu. Podle Serhije je zapotřebí nejméně 20 hodin tréninku na simulátoru, aby se tyto pohyby staly druhou přirozeností. Dříve takové možnosti výcviku nebyly k dispozici.
„Sloužil jsem v 7. lvovské pohraniční jednotce. Tam jsem trénoval s těmito ‚Kaniky-2‘. Ale tehdy jsme ještě neměli žádný takový program. Vše jsme prováděli na cvičišti v bojových podmínkách. Vypustili nám tam dron s přímým přenosem obrazu (FPV),“ vzpomíná Serhij.
Výcvik operátorů dronů
K dispozici je ještě jeden simulátor určený naopak k výcviku budoucích operátorů dronů. Zde se účastníci kurzu učí to, co interně nazývají „mikroovládáním“ – tedy dovednosti potřebné ke kontrolování dronu a osvojení si ovládacího panelu –, aby i začátečníci mohli stroj ovládat bez rizika havárie drahého bezpilotního letounu.
„Hlavní je naučit se s tím létat. Během výcviku nám řekli, že trvá sto hodin, než se člověk naučí létat tak dobře, aby mohl pilotovat skutečný FPV. Jsou lidé, kteří to zkusí poprvé a do dvou hodin už létají. Pak jsou tu ale i tací, pro které je to těžší,“ říká Valentyn, vedoucí sekce protiletadlových bezpilotních systémů jednotky protivzdušné obrany „Oberih“ v rámci brigády „Pomsta“.
Jednotka „Oberih“ zřídila specializovaný kurz, jehož cílem je zajistit rychlý výcvik nových rekrutů nebo rekvalifikaci vojáků, kteří mění svou specializaci.
„Může se přihlásit třeba dvacetiletý voják, ale nevyjde to – jeho koordinace rukou a očí není dostatečná k tomu, aby mohl pilotovat dron s FPV. Nebo se může přihlásit 59letý muž, který dříve pracoval na jeřábu. Má potřebnou obratnost rukou a prstů, takže to za týden nebo dva zvládne a daří se mu to,“ říká Oleksij, první zástupce vedoucího oddělení protivzdušné obrany pohraniční stráže v luhanské pohraniční jednotce.
Podle Oleksije se vojákům během výcviku neudělují známky. Hlavním měřítkem postupu je jejich výkon v boji.
„Tady si nevedeme žádné deníky. Jediným měřítkem je, když dojde k poškození,“ říká Oleksij.
Pohraniční strážci absolvují trénink na simulátorech za zhruba dva týdny, načež následuje praktický výcvik v reálných bojových podmínkách, kde každou „zkoušku“ absolvují přímo ve vzduchu.
Tento materiál vznikl za podpory projektu Mezinárodního pojišťovacího fondu pro novináře, který implementuje Asociace nezávislých regionálních vydavatelů Ukrajiny, a je součástí programu „Voices of Ukraine / SAFE“, koordinovaného Evropským centrem pro svobodu tisku a médií. Program „Voices of Ukraine / SAFE“ je realizován v rámci iniciativy Hannah Arendtové s podporou německého Spolkového ministerstva zahraničních věcí.
Článek napsala Darja Kurennajaová (Suspilne), poprvé byl publikován 18. července 2026 20:31 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
