Na okruhu má pověst největší ranařky mezi hráčkami WTA. Tenistka s ohromnou silou a agresivitou ve hře.
To je přednost, kterou má v sobě rodačka z Minsku prý odjakživa. Z vyprávění rodičů ví, že zarputilost jí nikdy nechyběla a když něco chtěla, dokázala bít hlavou i rukama do země, aby si to vydupala.
„Byla jsem typický býk. Viděla jsem cíl a musela jsem ho dosáhnout, stůj co stůj. Je to součást mé osobnosti a může mě dohnat k šílenství, když se mi něco nedaří,“ přiznala Sabalenková v rozhovoru pro magazín Vogue.
Přitom právě v tenise prý dlouho narážela na trenéry, kteří jí házeli klacky pod nohy.
„Spousta z nich mi říkala, že jsem hloupá, že jediné, co umím, je pinkat balonek přes síť, že se do stovky nikdy nedostanu,“ popisovala psychickou šikanu mládežnických tenisových trenérů.
Až si jí všiml podnikatel Alexandr Šakutin, který ji finančně podpořil a pomohl k lepšímu tenisovém zázemí a týmu.
„Byl to on, kdo ve mě opravdu věřil, kdo mi pomohl vzhůru,“ uvedla.
Jenže to je také člověk, který má blízko k běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi a jeho režimu v zemi. Sabalenková tvrdí, že už ji se Šakutinem nic nepojí, ale přesto sklízí nenávist některých tenisových fanoušků, zvlášť v době rusko-ukrajinské války.
„Jeden trenér na mě křičel, že v podstatě jsem to já, kdo hází bomby. Přitom je jasné, že chci mír pro všechny. Sport je platforma, kde se můžeme všichni spojit a ne bojovat proti sobě,“ myslí si Běloruska.
Na to, že jí Ukrajinky po zápase nepodávají ruku, už si zvykla, protože jde o jasné gesto směrem k veřejnosti. Vadí jí ale stupňující se nenávist na sociálních sítích.
„Snažím se moc neskrollovat a nesledovat to, ale někdy zahlédnu nějaký ten komentář na Instagramu, TikToku, Threads a ptám se svého manažera: Opravdu mě lidi tolik nenávidí?“ líčí Sabalenková.
V Paříži se od toho ale hodlá oprostit. Loni tu sahala po premiérovém antukovém grandslamu do sbírky a radost jí zkazila Američanka Coco Gauffová. To by ráda napravila.
