Aktual.: 24.04.2026 14:52
Brno – Pravidelně se opakující problém s přemnoženými hraboši plošné rozmetávání jedu Stutox podle přírodovědce Jakuba Hrušky nevyřeší. Za prvotní příčinu považuje strukturální problém české krajiny, kterým jsou příliš rozlehlá pole. Snaha po sedmi letech docílit opětovné možnosti plošné aplikace jedu je jeho přiznáním, řekl vědec z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR – CzechGlobe pro ČTK. Poukázal i na loňskou studii, která prokázala příčinnou souvislost mezi velikostí polí a výskytem hrabošů. Plošně aplikovaný jed je podle Hrušky rizikem jak pro volně žijící býložravce, tak pro predátory hrabošů.
Na studii založené na sedmiletém výzkumu pracoval tým vedený Emilem Tkadlecem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Po výzkumu na mnoha místech Česka došli vědci k závěru, že čím menší rozloha pole s jednou plodinou, tím nižší byl výskyt hraboše, přičemž křivka se dramaticky láme u velikosti deseti hektarů. Pozemky, které měly menší rozlohu, zamořili hraboši násobně méně.
„Ta studie je úžasná v tom, že ukázala na strukturální problém. Mám kolegy zemědělce v Rakousku a když se jich ptám, jestli mají aktuálně problém s hraboši, tak sice pozorují, že jich je více, ale zásadní problém nemají. V Rakousku se trávení hrabošů nepoužívá, což vyplývá z jejich struktury malých polí. Ta jsou oddělená mezemi, pásy stromů či větrolamy. Díky tomu mají predátoři daleko lepší možnosti lovit, než když to mají do pole půl kilometru,“ řekl Hruška. Dodal, že každá monokultura je náchylná k invazím a kalamitám, podobně jako to Česko zažilo se smrkovými monokulturami.
Druhou příčinou, proč se hrabošů tak daří, je klimatická změna. Svědčí jim mírnější zimy a také delší epizody sucha, díky nimž má lepší podmínky pro množení.
Zemědělci mohli jed Stutox naposledy plošně rozhazovat v roce 2019, jinak si mohou žádat o povolení k aplikaci jedu do nor. I tehdy se proti tomu zdvihl značný odpor České společnosti ornitologické, ochránců přírody i části společnosti. Ministerstvo zemědělství však povolení prosadilo a jedním z nejviditelnějších negativních důsledků byl úhyn zhruba 80 zajíců a také bažantů na jihovýchodě Brna a u přilehlých obcí. „Tím, že se jed rozmetá po povrchu, stane se přístupný i pro jiné druhy živočichů. Součást granulí je i vojtěška, takže jsou atraktivní pro řadu jiných zvířat. Typicky právě pro zajíce, ale také bažanty, koroptve a další býložravce, většině to chutná,“ řekl Hruška.
Sekundárně se mohou jedem otrávit predátoři, kteří hraboše loví. Tuto otravu je ale obtížné prokázat. Dravec si mrtvé zvíře odnese a sežere ho jinde. „Otrava není tak rychlá, špatně se to dokladuje, nebezpečí je přitom značné,“ míní Hruška.
Podle něj by zemědělci měli přemýšlet, jak zmírnit strukturální problém, aby hraboše dokázali predátoři likvidovat efektivněji a ten zároveň neměl tak dobré podmínky k množení. Což znamená zmenšit výměru polí s jednou plodinou a vracet do krajiny přirozené předěly mezi nimi. „Hraboš tu byl vždy a jeho populace v pravidelných cyklech roste a klesá,“ řekl Hruška. Rychlá, ale jen částečná pomoc je podle něj dávat do polí berličky, na nichž mohou dravci odpočívat, nebo dělit pole biopásy, kde by mohli dravci přebývat. Poměrně bezpečně hraboše likviduje také hluboká orba.
Použití rodenticidů Stutox II a Ratron GW k hubení hrabošů opětovně povolil Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZUZ). Průměrná hodnota populace hraboše v Česku podle ústavu dosáhla v březnu 7,6násobku prahu škodlivosti a hrozí tak vysoké riziko vzniku velkých hospodářských škod.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
