Americká letadlová loď USS Abraham Lincoln, viditelně pokrytá rzí, dorazila spolu s dalšími americkými válečnými loděmi do přístavu na východě Thajska ve středu. Za sebou má Lincoln dlouhé nasazení na Blízkém východě, kde se loď s jaderným pohonem zapojila do americké námořní blokády a bojových operací ve válce s Íránem.
S přibližně pěti tisíci lidmi na palubě strávila loď v dnešní době rekordní počet po sobě jdoucích dnů na moři, uvedla agentura AP. Nasazení amerických válečných lodí obvykle trvá šest až devět měsíců, nikoli však nepřetržitě. V médiích se objevily i zprávy o problémech s duševním zdravím, zhoršujících se podmínkách na palubě a rostoucích stížnostech posádky.
Americký ministr obrany Pete Hegseth se následně vyjádřil, že zprávy o špatných podmínkách byly „zcela zkreslené“. Námořnictvo zároveň uvedlo, že velení průběžně vyhodnocuje psychickou připravenost posádky a že na palubě jsou různé podpůrné služby.
Rušné noci v „městě hříchu“
USS Abraham Lincoln a další plavidla mají znovu odplout 6. září. Očekává se, že kromě Pattaye američtí vojáci vyrazí i do vcelku nedalekého Bangkoku a dalších destinací.
Návštěva už předem vzbudila naděje na ekonomické povzbuzení Pattaye. Zároveň ale připomíná stránku města, které vyrostlo mimo jiné díky americkým vojákům hledajícím během války ve Vietnamu odpočinek, zábavu a sexuální služby.
Město má i přes snahy o změnu a rozšíření své image dlouhodobou pověst destinace sexuálního turismu a kvůli rušnému nočnímu životu bývá přezdíváno také jako „město hříchu“. Přestože je v Thajsku prostituce nelegální, sexuální průmysl funguje v turistických centrech země vcelku otevřeně, píše například stanice ABC.
Související
Thajská vláda se snaží problémům předcházet a oznámila, že vojáci nesmějí vstoupit do nechvalně známé čtvrti červených luceren Soi 6. I nadále ale mohou do bouřlivé Walking Street. Minulý týden pak policie ve městě podnikla také razie a zásahy, při kterých zadržela desítky lidí kvůli podezření z prostituce. Město posílilo i policejní hlídky v ulicích, uvedla agentura Reuters.
Předcházení rizikům
Média citují také Pipatponga Fakfareho, odborníka na cestovní ruch z Bangkocké univerzity, který varoval před zvýšeným rizikem sexuálního vykořisťování a šíření pohlavně přenosných infekcí.
Možným problémům chce předcházet i americké námořnictvo. Vojenská pravidla zakazují námořníkům například platit za sex nebo užívat marihuanu. Zakázány jsou také některé rizikové aktivity, například vodní sporty, bungee jumping či box.
Například britský list The Guardian nicméně popisuje, že pro mnoho námořníků je návštěva souše velkou úlevou už jen kvůli maličkostem. Mohou si například koupit nové ponožky, dát si dobré jídlo nebo zajít na pedikúru.
Podle starosty města Porameta Ngampicheta by pobyt námořníků mohl ekonomice města teoreticky přinést pět až 15 milionů bahtů (kolem tří až devíti milionů korun) denně.
Z rybářské vesnice centrum sexuální turistiky
Vojenské spojení mezi USA a Pattayou sahá nejméně do období války ve Vietnamu. V době jejího vrcholu bylo v Thajsku rozmístěno až 50 tisíc amerických vojáků. Americké základny byly rozeseté po celé zemi a kolem nich vznikala infrastruktura zábavy pro vojáky.
V Thajsku zákon o zábavních podnicích z roku 1966 zároveň vytvořil právní šedou zónu, která umožnila sexuálnímu průmyslu fungovat napůl otevřeně v barech a masážních salonech – do určité míry jako soukromá dohoda mezi zákazníkem a zaměstnancem – přestože prostituce zůstala oficiálně nelegální.
Velké ekonomické rozdíly přivedly do původně rybářské vesnice Pattayi mnoho mladých žen a mužů z chudého severovýchodního regionu Isan. V místním sektoru služeb a noční zábavy mohli vydělávat výrazně více než na venkově a posílat peníze i svým rodinám.
Dnes už USA v zemi vlastní stálé základny nemají, s thajskou armádou ale úzce spolupracují a pravidelně využívají její zařízení. Pattaya se v poslední době pokouší změnit svou pověst a prezentovat se jako destinace vhodná i pro rodiny. Infrastruktura spojená s nočním životem ale městu zůstala.
Američtí vojáci po sobě v Asii zanechali také tisíce dětí. Přesný počet takzvaných Amerasiatů – lidí s americkým otcem a asijskou matkou – není znám. Už v 80. letech odhadovala nadace známé spisovatelky Pearl S. Buckové, která se těmto dětem věnovala, jejich počet v Asii až na 250 tisíc. Šlo však o velmi hrubý odhad.
Na Filipínách, kde mají Američané po desetiletí významné vojenské základny, se v různých současných zdrojích objevují odhady až v řádu stovek tisíc lidí s americkým otcem.