Už mistrovská Slavia nastoupila v Hradci se sedmi změnami v základní sestavě. V průběhu zápasu vyběhli i dva úplní nováčci, dorostenci Jakub Kolísek a Dan Kohout, který dokonce skóroval. Nechci však mluvit o Slavii, složením dost hýbou i jiná mužstva, která mají pozici jistou.

Znovu se objevuje otázka, jestli má nadstavba i z tohoto pohledu smysl. Nikdy jsem nebyl jejím příznivcem, pořád zastávám názor, že každé kolo má stejnou tříbodovou hodnotu, ať na začátku podzimu, nebo při závěru soutěže.

Stávalo se sice, že i v tradičním dvoukolovém formátu už se některý tým na konci sezony také nemohl v tabulce posunout a míchal se sestavou, v nadstavbě je to ovšem mnohem výraznější.

Dva úplní nováčci jsou dost neobvyklým tahem. Příležitost nedostali členové kádru, kteří se s ním po celou sezonu připravovali. Mohli by to brát jako odměnu či poděkování, možnost ukázat se.

Trenér Jindřich Trpišovský ale měl k jejich zařazení určitě nějaký důvod. Znovu však zdůrazňuju, že je to neobvyklé.

Jediný Hradec má z prvoligových účastníků se Slavií příznivější bilanci. Dvakrát ji porazil, na podzim v Edenu remizoval.

Názory, že to na vládce naší ligy speciálně umí, moc neberu, spíš se to sešlo. Já raději ocením Hradec jako klub, který jde kupředu po všech směrech.

Trenér David Horejš pokračuje ve vynikající práci, vnímám ho jako člověka, který je velkým příslibem pro hradeckou budoucnost.

Konečné umístění na čtvrté příčce, která zajišťuje vystoupení na evropské scéně, nepovažuju za jednosezonní nahodilý úspěch.

Hradec se zařazuje mezi naše přední týmy. Sice nejspíš nebude úplně konkurovat Slavii, Spartě a Plzni, ale sportovně jim dokáže vzdorovat.

Hodně se mluví o přínosu Vladimíra Daridy. Nerad vyzvedávám jednotlivce, ve fotbale je pod úspěchy či nezdary vždycky podepsaný kolektiv, ale on viditelnou zásluhu na hradeckém vzestupu má.

Rozhodl se pro tento klub, cítí se v něm dobře, drží pomyslný prapor. Osobnosti jsou v týmu nesmírně důležité.

Hradec, v jehož dresu jsem končil vrcholnou kariéru a mám k němu vřelý vztah, se po třiceti letech probojoval do evropské soutěže. Důkaz, že se vydal správnou cestou.

Nejde jen o hráče a trenéra, ale i vedení klubu, v němž výraznou roli hraje odchovanec a bývalý reprezentant Ivo Ulich. Významná je i podpora města, na tu se nesmí zapomínat.

Klub má vynikající zázemí, buduje mužstvo, a to se ještě neprojevily finanční možnosti, které deklaruje. Ještě nezačal zásadně investovat do posil, to nejspíš přijde, a hradecký fanoušek se tedy má na co těšit.

Naopak můj Jablonec mi přináší poslední dobou zklamání. Jel jsem se podívat do Plzně, doufal jsem, že po vysoké porážce na Slavii 1:5 uvidím odhodlanou jedenáctku, která udělá všechno, aby tuhle blamáž napravila. A není důležité, jestli nastoupí členové základní sestavy, nebo náhradníci.

Já však v prvním poločase neviděl vůbec nic, jen ostudu v podobě čtyř inkasovaných gólů. A brzy po přestávce přišel pátý.

Před Jabloncem stojí velká výzva, finále domácího poháru. Vítězství zajišťuje podzimní účast v základní skupině Konferenční ligy.

Chápu, že se k tomuto zápasu celý klub upíná. Když se povede, porážky 1:5 a 0:5 už se nebudou moc řešit, i když vstoupí do kroniky jako nehezký zápis.

Je tu však nepříjemná otázka: co když to nevyjde? Najednou je celý ročník, kdy tým dokonce atakoval druhou příčku, vysloveně neúspěšný. Bez evropské odměny.

Nechci nic přivolávat, ale žádná záruka není. V jednom utkání se může přihodit cokoli. Sázka na jednu kartu je velice ošidná.

O sestupu rozhodne přímý souboj, rozdají si to natvrdo Dukla s Ostravou. Slýchám názory, že pád jednoho z těchto klubů je pro český fotbal špatně. Že Baník musí v soutěži zůstat vzhledem k tradici, nabízí velkou fanouškovskou základnou a slavnou historii.

Tu ovšem má rovněž Dukla, k tomu může přidat tři pražská sledovaná derby. Ale tak to je, někdo dolů musí. A druhý jde do baráže, kde také nemá nic jistého.

Po prohře v Teplicích se trenér pražského týmu Pavel Šustr dost rozohnil, obul se do rozhodčích a VAR, že cíleně Duklu poškodili. Zastal se ho i majitel klubu Matěj Turek. Je to jejich názor, na který mají právo. Ale vstupovat do těchto spekulací nehodlám.

Jen vítám, že po těchto mediálních výstupech bude utkání pod přísnou kontrolou a příslušné instituce k němu přistoupí s největší odpovědností.

Milan Fukal

  • Někdejší důrazný stoper. Narodil se 16. května 1975.

  • Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil šest sezon. Nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Hrál i za Bohemians, Jablonec a Hradec Králové.

  • V české nejvyšší soutěži odehrál 197 utkání a vstřelil 20 gólů, v německé bundeslize nasbíral 109 střetnutí a devět branek.

  • Za českou reprezentaci nastoupil k 19 zápasům.

Share.
Exit mobile version