Planeta nese název LHS 3844 b, nebo také Kua’kua, což je slovo pro motýla v domorodém jazyce na Kostarice. Obíhá kolem hvězdy menší a s nižší zářivostí než Slunce, vzdálené od Země asi 49 světelných let (464 bilionů kilometrů).
„Tato planeta není hezké místo,“ citovala agentura Reuters astronomku Lauru Kreidbergovou, výkonnou ředitelku německého Max-Planckova institutu pro astronomii a hlavní autorku studie, zveřejněné tento týden v časopise Nature Astronomy. „Je to pekelná, neúrodná skála – podobá se mnohem víc Merkuru než Zemi. Nejsou tam stopy atmosféry. Místo toho vidíme tmavý povrch, pravděpodobně starý. Představte si holou skálu, řítící se miliardy let vesmírem. Tam byste se nechtěli vydat,“ dodala.
Pozorování svědčí o prastarém planetárním povrchu pokrytém ztmavlým regolitem – sypkým, roztříštěným horninovým materiálem, jenž pokrývá pevné podloží a vznikl v důsledku věky trvajícího bombardování mikrometeority a vystavení hvězdnému záření.
Webbův dalekohled, který NASA vypustila na oběžnou dráhu v roce 2021 a provoz zahájil rok nato, umožnil revoluční pokrok při studiu exoplanet. Díky výkonným infračerveným pozorovacím schopnostem dokáže odhalit chemické složení a vnitřní dynamiku atmosfér exoplanet a dokonce ukázat, jaké druhy mraků se v nich vyskytují.
Díky teleskopu nyní astronomové mohou přímo studovat geologii a složení povrchu exoplanet, uvedl astronom a hlavní autor studie Sebastian Zieba z astrofyzikálního centra Harvard & Smithsonian v Massachusetts. „Před spuštěním teleskopu Jamese Webba to pro nás bylo náročné. Ten však nyní staví Zemi a Sluneční soustavu jako celek do širšího kontextu a umožňuje nám ověřit, zda jsou procesy nebo složení povrchu, které známe ze Sluneční soustavy, běžné i u jiných hvězd,“ řekl Zieba.
„Je to, jako bychom si najednou vyčistili brýle a poprvé viděli planety jasně,“ dodala Kreidbergová.
