Těmi nejslabšími výjimečně nemyslím děti. Zanedbávané, týrané, sexuálně zneužívané v rodinách, které jim takto berou budoucnost hned po narození. A sexuální predátoři odcházejí od soudu s podmínkou, pokud se je vůbec podaří k němu dostat. Mluvím o jiném selhání českého státu.
Komunální volby jsou pro kandidáty vždy ideální příležitostí zvednout téma bezdomovectví. Možná by bylo správné napsat objevit téma, protože do té doby se v něm většina z nich nijak neangažovala.
O to víc mají v kampani nápadů – pošlete je do pracovních táborů, vystěhujte je do obce, kde mají trvalé bydliště, obnovte domovské právo a domovské obce, nařiďte jim veřejně prospěšné práce, dejte rozkaz měšťákům, ať je každý den vyhánějí z veřejných prostranství, přidělejte na lavičky kovové rozdělovníky, aby se na nich nedalo ležet. Někteří občané by je nejraději poslali do vězení a někteří politici na ně mrkají, že by to vlastně také chtěli, jen se to „nesmí“ říkat nahlas.
Soužití s bezdomovci není snadné. Převážně jsou zanedbaní, páchnou, vypadají nemocně, vybírají koše, sbírají nedopalky, vláčí různé tašky, spí na lavičkách. Statistiky se různí, ale zcela jistě je v České republice několik desítek tisíc bezdomovců. Mnoho z nich ztratilo střechu nad hlavou, aniž by na tom nesli hlavní vinu – připravili je o ni příbuzní, nemoci, exekutorská mafie, lichváři. Někdy i určitá mentální zaostalost.
Nespokojení občané to však obvykle nevědí, ani je to nezajímá. Chtějí, aby veřejná prostranství, parky, okolí nádraží nebo stanic metra byla bezpečná a čistá. Nesnaží se odlišit skutečné bezdomovce od narkomanů a místních opilců, kteří zatím mají po celodenní pařbě kam odejít spát. Není důvod jim to vyčítat, bezpečné obce chceme mít všichni.
Politici na všech úrovních, kteří by se chtěli těmto problémům seriózně věnovat, by museli řešit nejméně dvě věci naráz – jak udržet veřejný pořádek a jak aspoň části bezdomovců pomoci se získáním práce a bydlení. Je to těžké agenda s mnoha riziky a mikroskopickou pravděpodobností rychlého úspěchu, kterým by se mohli chlubit na sociálních sítích.
Daleko snazší je natočit video, jak se premiér a jeho kandidát na primátora večer procházejí po Václavském náměstí a využívají přítomnosti několika bezdomovců, narkomanů a prostitutek k útoku na politickou konkurenci.
Víc politických bodů než dlouhodobou péčí o slabé může starostka obce získat, když bude před volbami spílat neziskové organizaci, která „krmí bezďáky“. Úplně nejvíc se národu předvedete, když se vyfotíte na billboard s rukou na srdci a prohlásíte se za garanta bezpečnosti.
Až na výjimky u nás neexistují veřejní činitelé, kteří by se snažili lidem bez domova pomoci vrátit se do života mimo ulici. Provozovat azylové domy, ubytovny nebo startovací byty, z nichž by se sami mohli odrazit do pracovního procesu, leckdo považuje za nepřijatelný levicový extrémismus. Spolupracovat s organizacemi, které se snaží bezdomovce léčit a nabízejí jim základní pomoc, může být označeno za plýtvání penězi, které přece potřebují „našilidi“.
Většinu voličů zajímá jediné – nechtějí tyto svérázné spoluobčany vidět v místech, kde se sami pohybují. Opět platí, že nerozlišují, kdo ten „bordel“ dělá. Je to trochu překvapivé, protože alkoholismus je u nás obecně tolerován. Zatímco abstinent je považován za podivína, který v práci a ve společnosti „kazí zábavu“, alkoholik, který ničí rodinu a terorizuje sousedy, bývá omlouván, že prostě u nás lidi pijou. Ještě se při tom pochlubíme svým prvenstvím ve spotřebě piva na hlavu a bronzovou medailí v pití jako takovém.
S alkoholem má vážný problém asi jeden a půl milionu Čechů. Někteří každodenní. Přesto se předvolebním tématem stali bezdomovci, nikoli ožralové mezi námi.
Volby končí 10. října, na který připadá Světový den bezdomovectví. Je to ideální chvíle se nad ním zamyslet bez negativních emocí, které do kampaně úmyslně vkládali někteří politici. Nabízí se možnost přispět organizacím, které pomáhají, nebo přímo lidem bez domova, kteří se snaží pracovat, třeba prodejem časopisu Nový prostor nebo u jiných podpůrných organizací.
Samozřejmě nemá cenu propadat iluzím o zázračné síle pomoci. Někteří bezdomovci si tento život zvolili sami a pracovat nikdy nebudou. Neliší se tím od jiných Čechů, kteří žijí ze sociálních dávek a nabídky práce odmítají.
Každý člověk vrácený z ulice či lesa je však výhra – nejen pro něj, ale i pro společnost. Pokud v sobě nemáme dostatek lidskosti a odmítáme se jakkoli zapojit do péče o bližního, můžeme se na věc podívat cynicky z pozice počtáře: každý návrat bezdomovce do normálního života přináší úspory nákladů na zdravotnické výkony v nemocnicích, terénní péči, policii, záchrannou i vězeňskou službu. Snižuje se riziko šíření chorob a také klesá drobná kriminalita. Úspěšné návraty mohou pomoci nasměrovat pryč z ulice další bezdomovce.
Kampaň je za námi. Politici tak mohou na bezdomovce zapomenout a najít si jiné cíle svých útoků.