Objev tábora lovců mamutů v Ústí je naprostý unikát, říká archeolog — ČT24 — Česká televize

Tisíce zvířecích kostí, mezi nimi i pozůstatky asi dvou desítek mamutů. A také spousta důkazů o tom, že tady žili pravěcí lidé schopní lovit tyto obří savce. Když archeologové na podzim roku 2024 narazili v Ústí nad Labem na obrovské množství nečekaně velkých kostí, hned věděli, že tento objev je výjimečný. Současně ale bylo jasné, že až další roky přinesou odpovědi, které vědci potřebovali znát. Právě teď, na podzim 2026, dva roky po samotném objevu, vydali archeologové studii, ve které popsali, jak zásadně nález z Ústí mění pohled na dějiny gravettienu v Česku.

Výzkum vedl Petr Lissek z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech se spoluúčastí Archeologického ústavu v Brně, Akademie věd ČR, na publikaci samotné se podílely vědkyně z Univerzity Hradec Králové a Univerzity ve Vídni. Hlavním autorem studie je brněnský archeolog Dominik Chlachula, který pro ČT24 popsal, co klíčového vlastně vědci zjistili.

Když jste na místě v Ústí nad Labem našli pozůstatky nejméně dvaceti mamutů, co byla vaše úplně první myšlenka?

Bylo to v listopadu 2024, já jsem se tou dobou vracel ze zahraniční cesty, když mi můj vedoucí Martin Novák poslal fotky odkrytých mamutích kostí. Napsal mi, že jde o záchranný výzkum na nějaké stavbě a ptal se, jestli bych měl zájem se na tom podílet. Předpokládal jsem, že je to někde na Moravě v okolí Pálavy nebo Přerova a s účastí jsem souhlasil.

Teprve pak mi napsal, že nás kontaktoval ředitel Ústavu archeologické a památkové péče severozápadních Čech Petr Lissek který při archeologickém dohledu nad stavbou justičního paláce objevil první kosti a artefakty. Tak jsem se s překvapením dozvěděl, že pojedu do Ústí nad Labem. V té době ještě nikdo opravdu netušil, že půjde o tak velkou a výjimečnou lokalitu, přesto se už tehdy jednalo o velice vzácný a důležitý nález, který v Čechách nemá obdoby.

První důkazy o lovcích mamutů z Čech

Vaše studie naznačuje, že lidé mamuty nejen zpracovávali, ale pravděpodobně je i aktivně lovili. Co je pro vás nejsilnějším důkazem lovu?

Nejjistějším důkazem lovu by byl hrot zaražený v mamutí kosti. To zatím sice nemáme, ale je důležité zdůraznit, že podobné věci se nacházejí jen velice vzácně. A to z mnoha důvodů, hrot musí trefit kost a zůstat v ní zalomený a taková situace se musí zachovat po desetitisíciletí. Na polské lokalitě Kraków-Spadzista mají 120 mamutů a jen čtyři hroty v žebrech. Ty je možné také vidět v krakovském přírodovědném muzeu. My máme mamutů jen dvacet, takže si šance na podobný nález můžete snadno dopočítat.

To, co se nám ale zachovalo, je myslím samo o sobě docela výmluvné, máme na jednom místě kosti minimálně dvaceti mamutů, převážně menších mladších jedinců, pár mláďat a pár dospělých kusů. Lidská manipulace s kostmi je zjevná, máme zářezy na kostech a kamenné nástroje se stopami po použití. Mezi kostmi se navíc nacházejí polámané kamenné hroty a čepelky s otupeným bokem, které byly zřejmě zasazené do loveckých zbraní. I na nich jsou stopy použití a některé jsou polámané způsobem typickým pro náraz.

Samozřejmě vždycky existuje možnost, že lidé sem jen nanosili přirozeně uhynulé kusy, ale musíme si uvědomit, že šlo o zvířata, která většinou přežila to nejkritičtější období pro „dětskou úmrtnost“ a staří jedinci nám chybí úplně. Představte si, že jste kriminalista a v lese najdete na jedné hromadě kostry dvaceti povětšinou mladých lidí, v jejich okolí leží nábojnice, projektily a nože. Budete vyšetřovat zločin nebo dvacet náhodných přirozených úmrtí?

Většina mamutů byla podle vaší analýzy ve věku přibližně 13 až 24 let. Co nám takové věkové složení říká o tom, jak pravěcí lidé mamuty lovili? Mohli si vybírat konkrétní zvířata?

Ano, vypadá to tak a dávalo by to smysl. Zatím s jistotou nevíme, jestli se jednalo o jedince, kteří patřili jednomu stádu, ale věková struktura nám naznačuje, že je tomu spíše naopak. Buď mohlo jít o mladší samice oddělené při lovu od stáda, spíše opakovaně při různých loveckých sezonách, nebo naopak o mladé samce, kteří v tomhle věku stádo opouštěli a pro svůj relativně malý vzrůst a nezkušenost mohli být snadným cílem.

Jak vypadal lov

Dokázali byste si na základě nálezů představit samotný okamžik lovu? Kolik lidí mohlo být potřeba k ulovení mamuta a jak taková výprava mohla probíhat?

Pokud by šlo o solitérní mladé samce, pak je, myslím, možné si představit, že by je udolala menší skupina, řekněme do třiceti lidí. Pokud jde ale o útoky na celé stádo, pak je možné, že se na takovém lovu podílelo vícero koordinovaných skupin lovců, kteří se k takové události sešli ze širšího okolí. V dnešní době naštěstí existují metody, které nám pomohou odhalit, jestli někteří jedinci migrovali a zahynuli sami nebo patřili k jednomu stádu. Není to jen DNA, ale i stronciové analýzy, které ukážou migraci, nebo obrus na zubech, který nám řekne, jestli různí jedinci v okamžik smrti spásali stejnou stravu. Na jejich výsledky i na určení pohlaví zvířat si ale musíme ještě pár let počkat.

Co se samotného lovu týče, lokalita se nachází v údolí na soutoku několika vodotečí. Místo bylo zřejmě strategicky vybrané, lidé mohli využít úzkého migračního koridoru a místy podmáčeného terénu.

Na místě jsou stopy po řezání, zpracování kůže, možné hroty používané jako projektily, ohniště a další nástroje. Co se podle vás na místě dělo bezprostředně poté, co byl mamut uloven?

Čerstvou kořist bylo nutné co nejdříve zpracovat, část masa možná nějakým způsobem zakonzervovat. Naporcovat mamuta kamennými nástroji musela být sama o sobě náročná činnost. Lidé museli nástroje v průběhu činnosti opravovat, zahazovat, případně narychlo naštípat nové čepele, mohli si u toho z různých důvodů rozdělat oheň. Lidé se na místo mohli pravidelně vracet i po lovu a prvotním zpracování, pro kosti jako topivo, nebo v průběhu zimy, aby z nich dostali morek. Nezdá se, že by přímo na místě žili, jejich sídliště ale zřejmě nebylo daleko.

Proč pravěcí lidé některé mamutí kosti překryli velkými čedičovými kameny a proč se pod kostmi objevuje červené okrové barvivo? Může to mít praktický, nebo dokonce rituální význam?

Čedičové bloky, které jsme našli, mohli mít různý účel od rozbíjení kostí po sezení. Na kosti se mohly dostat čistě jen kvůli manipulaci s nimi. Červené barvivo bývá často spojované s rituály a symbolismem, ale i to má své praktické využití, například při činění kůží. Každodenní praktické činnosti a duchovní svět mohly být velice úzce propojené a v tomto ohledu můžeme nad skutečnými záměry a účely spíše jen spekulovat. Pokud ale měly čedičové bloky nějaké praktické využití, tak stále existuje možnost, že se ho podaří odhalit.

Našli jste také přívěsek vyrobený z mamutoviny. Co nám tento jediný předmět může říct o lidech, kteří zde žili – a můžeme z něj vůbec usuzovat něco o jejich symbolickém nebo duchovním světě?

Jde o jediný umělecký předmět, který jsme na lokalitě zatím našli. Měl zlomené ouško a možná už tehdy nemohl být nošený. Jako jediný předmět byl ale postavený vertikálně, skoro jako by jej někdo schválně zapíchnul do země. Opět to samozřejmě může být jen náhoda, ale dává to prostor pro spekulace. Co nám ale přívěšek a umělecké předměty z této doby obecně připomínají a na co občas naše moderní „civilizovaná“ společnost ráda zapomíná, je skutečnost, že v žádném případě nešlo o živořící primitivy. Byli to lidé se vším všudy, s estetickým a uměleckým cítěním a měli prostor, čas a energii se zdobit, vytvářet předměty, které dnes můžeme považovat za umělecké.

Proč je nález z Ústí nad Labem geograficky tak důležitý? Mění představu o tom, kde se lidé v době gravettienu pohybovali a kde lovili mamuty?

Na Moravě jsou paleolitické skládky mamutích kostí známé už zhruba sto padesát let. V Čechách jde ale o první takovou lokalitu. Důležité také je, že po dlouhé době máme možnost studovat téměř kompletně vykopanou mamutí skládku moderními metodami.

Jak důležitá byla oblast severních Čech

Co nám tento nález říká o krajině, ve které tehdejší lidé žili? Bylo okolí dnešního Ústí nad Labem místem, kam se lidé vraceli, nebo šlo spíše o krátkodobé zastavení po úspěšném lovu?

Myslím, že na tyto závěry je ještě trochu brzy. Severní Čechy se doposud zdály být spíše okrajovým územím pro tehdejší společnosti. V tom jsme se ale nejspíše velice spletli.

Kdybyste se mohl k nálezu vrátit o 27 tisíc let zpátky a jednu jedinou věc na místě pozorovat vlastníma očima, co byste chtěl vidět?

Asi překvapivě by to nebyl lov samotný. Myslím, že by bylo mnohem zajímavější sledovat co se dělo potom… Zpracování kořisti, kolik lidí a jak se na tom podílí, co dělají staří, mladí, ženy, muži, děti. Je jich dost, aby kořist spořádali sami? Musejí ji konzervovat? Pokud ano, jak? Je to jedna skupina, nebo se sešlo vícero lidí z okolí? Jak ji mezi sebou dělí? Je léto, nebo začátek zimy, kterou jim mamutí maso pomůže přežít? Používají při vaření kopr? Každý detail z této scény by nám možná řekl o tehdejší společnosti mnohem víc než lovecká taktika a strategie.