Albánský premiér Edi Rama vystavuje na prestižní přehlídce Art Basel, vnímané jako největší mezinárodní veletrh současného umění. Dříve než politikem byl totiž Rama umělcem a maluje často i během „premiérování“. Kritici dlouholetého předsedy vlády se nicméně ptají, jestli si – zvláště ve světle aktuálních protestů – vystavováním v zahraničí hlavně nezlepšuje image.
Během pracovních schůzek a telefonátů zaplňuje Rama úřední dokumenty spontánními kresbami. Časový harmonogram jednání nebo suchá procenta tak mizí pod výraznými odstíny modré, žluté či růžové.
Vznikají v proudu vědomí a prolíná se v nich umělecká intuice s politickým životem, poznamenává k premiérovým malůvkám berlínská galerie Société, která albánského premiéra coby umělce zastupuje. A vytištěné úřednické zprávy a e-maily vylepšené o barevné abstrakce nabízí.
Malířství studoval Rama na akademii v Tiraně, kde později i vyučoval. Výtvarný talent zdědil po otci, prominentním sochaři, který vytvořil řadu památníků v éře komunistického diktátora Envera Hodži. Ten zavrhoval moderní umění, autoři odchylující se od estetiky sociálního realismu tak nezřídka končili ve vězení.
Od loňska slouží Hodžova vila v centru Tirany coby residence pro umělce. „Tento prostor bude využit ke všemu, co se Enveru Hodžovi hnusilo… Natolik, že se bude muset v hrobě obracet,“ uvedl při té příležitosti Rama. „Přesně taková bude tato vila duchů dnes: dům ‚modernistické degenerace‘,“ dodal s odkazem na slovník, který používala tehdejší diktatura k diskreditaci umělců.
Dvoumetrová houba
On sám využil po politických změnách v Albánii v devadesátých letech možnosti otevřených hranic a odjel na nějaký čas za uměním do Paříže. Pak se ale do rodné země vrátil, aby zde od roku 1998 zastával funkci ministra kultury. Poté byl tiranským starostou a od roku 2013 se mu daří udržet se v křesle premiéra.
Právě skici „načmárané“ Ramou při zasedáních albánské vlády se staly předobrazem pro bronzovou plastiku, která Ramovu tvorbu prezentuje na veletrhu současného umění Art Basel.
Socha u jednoho z basilejských mostů se podobně jako kresby v ministerských papírech vyznačuje biomorfním tvarem – připomíná dva metry vysokou houbu. Trojrozměrnost čarám na papíře dodal 3D tisk a následné odlití do bronzu. Projekt Bez názvu doplňuje ještě výstava kreseb.
„Politika je bitva každodenního života. A umění je jako modlitba,“ zní Ramova myšlenka, kterou cituje berlínská galerie. Podle galerie jde v případě albánského premiéra o dva neoddělitelné světy – jeho tvorba totiž „spočívá v improvizovaném dialogu mezi politickým životem a tvůrčí praxí“.
Nabarvil fasády
Ostatně podnětem k barevným „mentálním krajinám“, jak galerie označuje Ramovy spontánní kresby při úřadování, se staly fixy, které ještě jako starosta Tirany vzal do ruky, aby v architektonických plánech vystihl, jakými barvami zpestří šedé fasády. Barevná geometrie byla součástí Ramova ambiciózního programu na proměnu chátrajících budov z komunistické éry. Nevynechal ani ponuré chodby ministerstva kultury, které mu připomínaly zámek ze stejnojmenného románu Franze Kafky.
„Je to velmi důležité z psychologického hlediska,“ uvedl tehdy Rama k renovování vládních budov. „Je to znak naděje pro lidi. Když je vidí, mají pocit, že něco začalo,“ vysvětloval. V čele albánské metropole stanul v časech, kdy ve městě započal stavební boom.
Opoziční Demokratická strana, která řídila Tiranu předchozí dekádu, označovala Ramu za autokrata. „Ramovy reformy se týkají akorát velmi nákladných maleb,“ tvrdil jeho ministerský předchůdce Teodor Laco. Kritici mluvili rovněž o možné korupci při udělování městských zakázek, Rama ale úplatky označoval za minulost, která zmizela s komunistickým režimem. „Věci mohou změnit jen silné osobnosti,“ prohlašoval.
Rama měl ve své politické kariéře podporu Socialistické strany, jejímž lídrem se v roce 2005 i stal a dodnes zůstává. Opakované vítězství této partaje mu loni zajistilo už počtvrté premiérskou funkci.
Duše umělce versus sebepropagace
Nerezignoval ani na umění. Samostatné výstavy mu připravily v minulých letech galerie v Neapoli, Rostocku, Athénách či Paříži. Aktuálně jsou jeho díla k vidění kromě Basileje i v Berlíně. Albánská veřejnoprávní stanice RTSH tvrdí, že Art Basel dává mezinárodnímu publiku příležitost objevit Ramovo umění.
Ramovi oponenti ovšem v premiérově umění vidí spíš snahu, jak si vylepšit veřejný obraz, všímá si britský list The Times. PR zástěrka má odvést pozornost od Ramových – podle nich – problematických kroků v domácí politice. A podobná kritika nezaznívá poprvé.
Loni v souvislosti s výstavami v Paříži a Londýně umělec Armando Lulaj tvrdil, že premiér zadržuje peníze pro umělce, kteří s ním nesouhlasí, zatímco sám umění využívá k PR trikům. Před deseti lety se řešilo, jestli Rama neupřednostňuje sebepropagaci před propagováním jiného albánského umění. Premiérův poradce pro kulturu namítal, že „Rama je umělec a v hloubi duše si jím přeje zůstat“.
Resort pro Trumpova zetě
Momentálně v Albánii sílí protesty proti rozsáhlému turistickému projektu na pobřeží Jaderského moře, který je spojován s americkým podnikatelem Jaredem Kushnerem, zetěm prezidenta USA Donalda Trumpa. Odpůrci záměru tvrdí, že výstavba luxusních hotelů, vil a přístavu ohrozí cenné přírodní lokality a migrační trasy ptáků.
Rama projekt hájí s tím, že by mohl zásadně podpořit rozvoj cestovního ruchu a pomoci Albánii proniknout mezi vyhledávané turistické destinace. Argumentuje, že investice v hodnotě čtyř miliard eur (96,7 miliardy korun) zemi pomůže i při vstupu do Evropské unie.
Kdo premiérovi zaplatil kafe?
Nevoli vyvolalo, když se na sociálních sítích objevilo video zachycující Ramu v Basileji. Sdílel ho bývalý policista a whisteblower Dritan Zagani. Ten žije ve Švýcarsku, kde dostal politický azyl poté, co uveřejnil informace o propojení drogové sítě se špičkami albánské politiky. To se dotklo i Ramova politického spojence, exministra vnitra Saimira Tahariho.
Soud ho nakonec shledal vinným ze zneužití úřadu, zprostil ho však obvinění z členství v drogovém gangu. Ze zneužití úřední moci byl před svým útěkem obviněn i Zagani, protože prý prozradil citlivé údaje o policejní razii. Kauza ale neovlivnila popularitu Ramy, který mezitím ve volbách obhájil premiérské křeslo.
K zveřejněnému videu z Basileje připojil Zagani poznámku, že zatímco lidé v Tiraně protestují, albánský premiér si v zahraničí užívá na úkor daňových poplatníků, upozornila například albánská televize Top Channel.
Rama se proti kritice ohradil. „Za téměř tři desetiletí ve veřejné službě jsem nikdy necestoval soukromě za státní peníze a totéž platí i pro mou rodinu,“ reagoval ve vyjádření, z něhož cituje agentura CNA.
„Edi Rama si velmi rád pěstuje image nekonformního umělce a svobodomyslného politika,“ uvádí k situaci v Albánii zahraniční zpravodaj švýcarské stanice SRF. K čemuž patří i vystavování v zahraničí. Dodává, že udržet tuto image je pro albánského premiéra pořád těžší, čím déle je na špičce politické moci – stále častěji je vnímán jako autoritář se snahou ovlivňovat soudnictví nebo média.
Art Basel striktně odděluje při vystavení jeho sochy umění od politiky, uvádí SRF. Pořadatelé vzkázali, že zapojením albánského premiéra do veletrhu nevyjadřuje Art Basel žádné politické stanovisko.
