„Největší riziko není nezaměstnanost, ale rostoucí rozdíly mezi těmi, kdo AI využívají, a těmi, kdo ne,“ říká makroekonom Aleš Maršál. To podle něj povede k ještě větší polarizaci společnosti, než jakou známe dnes.
Nahradí někdy umělá inteligence lidskou práci?
AI není zadarmo. Potřebuje výpočetní výkon, energii, infrastrukturu. Ten „compute“ bude mít vždy nějakou cenu, nikdy neklesne na nulu. Na druhou stranu máte v podstatě neomezený počet možných činností. To znamená, že vždy bude existovat hranice, kde se nevyplatí nasadit stroj a kde bude mít člověk komparativní výhodu. Jinými slovy, prostor pro lidskou práci nezmizí. AI ji může výrazně proměnit, ale úplně ji nenahradí.
Ve své studii ukazujete, že AI výrazně zvyšuje produktivitu. Znamená to automaticky i vyšší mzdy a životní úroveň?
Automaticky určitě ne. To je vidět už dnes. Většina studií, včetně těch mých, se shoduje, že AI zvyšuje produktivitu na úrovni jednotlivých pracovních úkolů. Lidé zvládnou práci rychleji a často i kvalitněji. V našem experimentu v prostředí centrální banky se kvalita výstupů zvýšila zhruba o polovinu a čas potřebný k dokončení klesl asi o pětinu. Největší přínosy jsme viděli u složitějších a odborných činností. Na úrovni celé ekonomiky, tedy makroekonomických dat, je ale obraz mnohem méně výrazný. Studie z Harvardu, která pracovala s dánskými daty zhruba od milionu zaměstnanců, nenašla ani po dvou letech od nástupu ChatGPT, kdy to lidé využívají, výrazný dopad na mzdy ani na odpracovaný čas. Jinými slovy, lidé mohou být produktivnější, aniž by se to okamžitě promítlo do jejich příjmů.
Jak to, že zatím nevidíme vyšší produktivitu v makrodatech?
Každá technologická změna má zpoždění. Když přijde nová technologie, ekonomiku nejprve spíše zpomalí, než se s ní naučíme pracovat. Je to takzvaná J křivka. Nejprve dochází k mírnému poklesu produktivity, protože firmy mění procesy, lidé se učí nové nástroje a organizace práce se přizpůsobuje. Teprve potom přichází výraznější růst. Druhá možnost je, že se zlepšuje hlavně kvalita, ne objem produkce.
Kam se tedy vyšší produktivita přelévá? Do zisků firem?
V tuto chvíli se zdá, že především do zisků firem. Zaměstnanci mohou být díky AI výrazně produktivnější, ale neznamená to automaticky vyšší mzdy. V první fázi nejvíce profitují firmy, zejména ty americké s přístupem k výpočetnímu výkonu. Data Fedu ukazují, že mají v tomto směru náskok. AI na jedné straně pomáhá dorovnávat rozdíly v některých dovednostech, na druhé posiluje ty, kdo vlastní technologie, řídí práci a mají vztah se zákazníkem. To ale nemusí být konečný stav. U parního stroje také nezbohatl jeho vynálezce James Watt, ale ti, kteří ho dokázali využít v praxi. To může být příležitost pro Evropu a další ekonomiky.
Aleš Maršál
Makroekonom a autor dvou nedávných studií o generativní umělé inteligenci, ve kterých zkoumá její vliv na produktivitu a integraci na pracovišti. Dále školí centrální bankéře, ekonomy a vrcholové manažery v praktickém využívání AI. V současné době čerpá tvůrčí volno – sabatikl – v Národní bance Slovenska, kde působí ve výzkumném oddělení, a věnuje se makroekonomickému modelování v Saúdské Arábii.
Historicky platilo, že technologie vytváří nová pracovní místa. Zatím to ale vypadá, že AI je spíše bere. Firmy propouštějí v USA i v Česku.
U některých činností AI skutečně funguje jako náhrada. To je vidět už dnes. Zároveň ale záleží na tom, jak se na práci díváme. Vezměme si třeba zmíněného analytika. Část jeho práce může AI převzít, ale většinu spíše doplňuje. Výsledkem je, že člověk dokáže vytvořit lepší výstup, ne že by celý proces zmizel.
To je ale to, o čem mluví například programátoři. Najednou jich na jeden produkt nemusí být deset. Obecně se mluví o ústupu juniorských pozic. Nebude tedy mizet střední třída?
Největší riziko pro střední třídu není v tom, že by AI masově nahradila dnešní profesionály. Spočívá v tom, že nenápadně odstraní spodní příčky kariérního žebříku, který střední třídu vytvářel. Typická kariéra bílých límečků začínala u jednodušších, rutinnějších úkolů. Psaní prvních verzí textů, kontrola dokumentů, práce s daty, příprava podkladů. Právě na těchto úkolech se lidé učili a postupně se posouvali k složitější práci. Pokud tyto vstupní úkoly převezme AI, firmy nemusí propouštět. Stačí, že přestanou nabírat nové lidi. Problém pak není jen nezaměstnanost, ale to, že se rozpadá systém, který vychovával budoucí odborníky. Doposud lidé mohli do profese vstoupit nedokonalí, učit se za pochodu a stoupat vzhůru.
Pracujete i pro slovenskou národní banku. S čím dnes centrální banky počítají? Že produktivita poroste, ale domácnosti mohou relativně chudnout a firmy bohatnout?
Ten koláč, který si budeme rozdělovat, bude pravděpodobně větší. Jak se ale rozdělí, je otevřená otázka. Hodně bude záležet na tom, kdo si udrží kontrolu nad technologií a kdo ji dokáže nejlépe využít. Zda zisky zůstanou hlavně u firem, které AI vyvíjejí a provozují, jako OpenAI či Anthropic, nebo se rozšíří i k těm, kteří ji dokážou efektivně zapojit do práce. Centrální banky dnes spíše pracují s tím, že produktivita poroste. Mnohem méně jisté je, jak rychle a komu se tyto přínosy promítnou do příjmů. To zatím nevíme.
Co vidíte na reálných datech, co se týče využívání AI?
Když jsme dělali průzkum mezi zaměstnanci Národní banky Slovenska, ČNB a ECB, téměř všichni říkali, že AI znají a používají. Když jsme se ale ptali, jak konkrétně, ukázalo se, že ji většinou využívají jen na jednoduché věci, jako je psaní e-mailů. Na skutečné pracovní úkoly ji zatím zapojují jen omezeně. Podobné závěry ukázala i studie OpenAI na větším vzorku. V některých případech využívání AI v čase dokonce klesalo. Hlavní problém není technologie, ale způsob práce. Firmy často nemají dobře nastavené procesy a zaměstnanci zároveň nevědí, jak AI využít v konkrétních úkolech.
Ve vašem výzkumu se ukazuje, že AI pomáhá všem, ale ne stejně. Kdo na ní vydělá nejvíc?
Záleží na typu práce. U obecných úkolů, jako je psaní textů nebo e-mailů, AI pomáhá prakticky všem bez ohledu na jejich zkušenosti. Rozdíly mezi lidmi se v těchto činnostech zmenšují. U specializovaných úkolů je to jiné. Tam AI výrazně pomáhá hlavně těm, kteří už mají vysokou úroveň znalostí. Například u makroekonomických analýz, kde je potřeba pokročilá ekonometrie, se ukazuje, že průměrným pracovníkům AI příliš nepomůže. Naopak ti nejlepší díky ní posouvají své výsledky ještě dál a ty nůžky se ještě víc rozevírají.
Kdo je dnes tedy AI nejohroženější?
Ten, kdo tu technologii nepřijme a nenaučí se s ní pracovat. Práci vám do budoucna nejspíš nevezme samotná AI, ale spíše kolega, který ji používá. Pokud díky ní dokáže být o desítky procent produktivnější, stává se pro firmu výrazně hodnotnější. Riziko tak není jen v technologii, ale v rozdílech mezi lidmi v tom, jak rychle se ji naučí využívat.
Pomůže AI všem, nebo hlavně těm, kteří už jsou ve svém oboru dobří?
Oba efekty budou fungovat současně, ale celkově to povede spíše k větší polarizaci. AI může výrazně pomoci lidem učit se. Můžete ji požádat o hotový výsledek nebo ji využít jako nástroj, který vám krok za krokem vysvětluje logiku problému. Má jednu zásadní výhodu, je neomezeně trpělivá. Je to trochu jako ve filmu Karate Kid. Hrdina tam trénuje zdánlivě nesmyslné pohyby, které dávají smysl až později. Smyslem není zkratka, ale osvojit si dovednost. A právě tady se lidé začnou rozcházet. Ne každý bude AI používat jako nástroj k učení, řada lidí ji využije spíše jako zkratku. Podobnou paralelu najdeme i ve Star Treku. Kapitán Picard nevyniká tím, že by všechno věděl, ale tím, že dokáže správně komunikovat s počítačem a klást správné otázky.
V čem firmy dělají při implementaci AI největší chybu?
Mnoho firem má přístup k AI nástrojům, ale neumí je využít. Nakoupí licence, ale často nezmění pracovní procesy ani způsob řízení. Nedokážou AI smysluplně zapojit do každodenní práce týmů. V naší studii ukazujeme, že přínosy z reorganizace mohou být značné. Zároveň se podniky na AI často dívají jako na náhradu lidské práce, která jim umožní propouštět, místo aby ji braly jako nástroj, který rozšiřuje schopnosti zaměstnanců. Zkušenost z praxe je, že lidé často nevědí, jak AI ve své práci konkrétně použít. Chybí jim příklady i představivost.
Má Evropa šanci v AI uspět, nebo se výhody soustředí hlavně v USA?
USA dnes vedou ve vývoji nejpokročilejších modelů. Evropa má ale šanci jinde, v tom, jak rychle a efektivně AI zavede do praxe. Evropská příležitost není v tom, předstihnout USA ve vývoji samotné technologie, ale v jejím využití napříč průmyslem a službami. Právě tam se může rozhodnout, kdo z AI skutečně vytěží nejvíc.
Nemůže Evropa doplatit na to, že zaostává v AI technologiích, podobně jako u energetiky nebo obrany?
Částečně ano, ale situace není tak jednoznačná. Existují i otevřené modely, které lze využívat bez vlastního vývoje. Zároveň firmy, které uzavřené modely provozují, potřebují obrovské množství výpočetního výkonu a zákazníků. Jejich byznys stojí na tom, že služby nabízejí globálně, nejen v USA, ale i v Evropě a jinde. Bez tohoto rozsahu by jejich model nefungoval. Z pohledu bezpečnosti je to ale jiná otázka. Pokud by například americké firmy poskytovaly své technologie armádě, může to být strategická výhoda. V tomto smyslu AI skutečně získává i geopolitický rozměr.
Čeho by se lidé měli v souvislosti s AI bát nejvíc – a čeho naopak vůbec ne?
Nemyslím si, že hlavní riziko je, že se lidé ráno probudí a přijdou o práci. Větší riziko je dlouhodobé. Některé firmy a sektory budou AI využívat výrazně lépe než jiné. Pokud člověk zůstane v prostředí, kde se technologie neprosadí, může postupně zaostávat. Rizikem je tedy spíše rostoucí rozdíl mezi těmi, kdo AI využívají, a těmi, kdo ji nevyužívají. A tím i větší polarizace společnosti.
