První živí tvorové, kteří se podívali na hranici vesmíru, byli psi na palubách sovětských raket. Absolutní prvenství patřilo dvojici „voříšků“, kteří se jmenovali Cigan a Dezik. Ti odstartovali 22. července 1951 z kosmodromu Kapustin Jar v raketě, kterou sovětští vědci vyvinuli na základě německé válečné V-2.
Historický let dvou psů byl přísně utajen a podrobnosti o něm včetně skutečných jmen čtyřnohých hrdinů se na veřejnost dostaly až počátkem 90. let minulého století.
Během zhruba čtvrthodinového letu se raketa se psy dostala do zhruba stokilometrové výše, odkud se zase snesla na padáku. Oba voříšci z letu vyvázli prakticky bez následků – Dezikovi nebylo vůbec nic, Cigan během přistávání utrpěl jen povrchové oděrky. Oba psí „kosmonauti“ se nicméně museli vyrovnat nejen se čtyřminutovým stavem beztíže, ale hlavně s pětinásobným přetížením při startu. Nic z toho pro psy, upoutané během letu do speciálních postrojů a sledované řadou přístrojů, ale neznamenalo větší nebezpečí.
Předchůdci Lajky
Sovětští vědci totiž takto vybírali zvířata, kterým příroda dala do vínku odolnost a zdraví – tedy pouliční křížence. Sergej Korolev, přední sovětský raketový inženýr a konstruktér kosmických lodí během vesmírného závodu v 50. letech, se rozhodl vyslat do vesmíru psy, protože věřil, že citová pouta, která si vědci ke psům vytvořili, zajistí dobré odvedení práce lidmi a poslušnost zvířat. A věřil, že volně pobíhající psi z moskevských ulic jsou svým běžným životním stylem už dostatečně dobře adaptovaní na přežití.
Psi pro kosmické lety byli vybíráni podle několika konkrétních kritérií – musely to být feny, aby mohly správně močit ve svých kosmických oblecích, musely vážit mezi šesti a sedmi kilogramy, aby vyhovovaly hmotnostnímu limitu rakety, a musely mít alespoň částečně světlou srst, aby byly dobře viditelné na kameře umístěné na palubě rakety.
Cigan byl huňatý bílý psík, zatímco srst jeho kolegy byla černá s velkými bílými skvrnami. Kosmického průkopníka Dezika ale čekal smutný osud. Při druhém letu se sice také dostal k hranici kosmického prostoru, ale pak návratovému modulu selhal padák a neovladatelná kapsle se roztříštila o zem. Lepší osud pak čekal na druhého člena průkopnické posádky, kterého se ujal tehdejší šéf sovětské vesmírné komise, akademik Anatolij Blagonravov, u kterého žil Cigan spokojeně dalších deset let.
První živou bytostí vyslanou až do vesmíru se stala v roce 1957 fenka Lajka, která ale zahynula už několik hodin po startu na následky stresu a přehřátí organismu. Do historie se také zapsal let sovětské Kosmické lodi 2 (označované i jako Sputnik 5), jež do vesmíru odstartovala v srpnu 1960. Na palubě byly i fenky Bělka a Strelka, které se staly prvními živými bytostmi, které se vrátily z vesmíru na Zemi.
