Vědci, kteří studovali dopady užívání umělých inteligencí (AI) na teenagery a adolescenty, tvrdí, že našli dva klíčové problémy, na něž bude společnost muset reagovat. Přesto našli i celou řadu pozitivních dopadů.

S umělými inteligencemi dnes nějakým způsobem pracuje drtivá většina mladých lidí, využívají je hlavně jako chatboty, s nimiž tráví spoustu času a diskutují s nimi prakticky stejně často jako se svými lidskými vrstevníky. Něco takového se v dějinách člověka ještě nikdy nestalo, je to zcela nová situace, takže se vědci snaží co nejrychleji pochopit, jaké dopady to má na psychologii mladých lidí.

Teenageři a adolescenti se totiž k chatbotům chovají jako lidem, stále častěji se na ně obracejí, aby získali radu ohledně přátelství, rodinných konfliktů, a dokonce i milostných vztahů. Celá řada vědců se obává toho, že tato technologie by mohla narušit, jak se mladí lidé učí orientovat se v mezilidských vztazích. Do hloubky se na to podívali vědci z Arizonské státní univerzity (ASU) v odborném časopisu The Lancet Child & Adolescent Health.

Autoři studie nejsou jednoznačnými kritiky, kteří by chtěli novou technologii šmahem zakázat. Naopak, zdůrazňují řadu výhod, které AI mladým lidem přinášejí: technologie nabízí okamžité, neodsuzující vedení a má potenciál přispět k jejich emocionálnímu rozvoji. Současně ale varují, že bez bezpečnostních opatření a pečlivého návrhu může spoléhání se na tyto systémy připravit mladé lidi o příležitosti rozvíjet klíčové vztahové dovednosti prostřednictvím osobních interakcí.

Příliš rychlé změny

„Tyto technologie se vyvíjejí extrémně rychle. Rychleji, než s nimi jako vědci dokážeme držet krok, a rychleji, než s nimi dokážou držet krok orgány veřejné správy a politika,“ uvedla hlavní autorka studie Thao Haová z ASU. Vědci pod jejím vedením vycházeli z rozhovorů se studenty, kteří AI využívají.

Studenti, kteří se setkali s výzkumníky, popsali, jak oni a jejich vrstevníci často využívají umělou inteligenci k hledání rad ohledně osobních a často citlivých vztahových problémů. A zjistili, že spousta studentů cítí a vnímá problémy s AI velmi podobně jako oni sami.

„Všichni jsme se hlavně báli toho, jak umělá inteligence nahrazuje skutečné lidské vztahy a jak omezuje mnoho lidských potřeb, které nelze nahradit počítačovou umělou inteligencí,“ vysvětluje Haová.

Dospívání je klíčovým obdobím pro osvojování dovedností, jako je regulace emocí, řešení konfliktů, vcítění se do druhých a stanovování hranic, konstatují vědci. Obvykle se to rozvíjí prostřednictvím emocionálně nabitých interakcí s vrstevníky, romantickými partnery a členy rodiny – tak to bylo desítky tisíc generací. Až doposud.

„Lidé si neuvědomují, že učení prostřednictvím vztahů probíhá právě v dospívání a že tyto okamžiky sociálních vazeb jsou malé stavební kameny, z nichž se stávají větší věci, které vám budou přinášet užitek po celý život,“ poznamenala Haová. „Tyto stavební kameny potřebujete, abyste se opravdu naučili dovednosti, které potřebujete k tomu, abyste ve svých vztazích fungovali.“

Čeho je moc, toho je příliš

Autoři zjistili, že až 64 procent amerických adolescentů používá interaktivní umělou inteligenci, 42 procent využilo chatboty s umělou inteligencí pro účely související s přátelstvím a 19 procent pro romantické vztahy. Může to působit jako absurdita: téměř půlka mladých řeší své emoce se strojem, který žádné emoce nemá a nikdy neměl. Vědci tvrdí, že mladí jsou si toho vědomí, ale příliš jim to nevadí.

Teenageři vědcům z ASU také řekli, že vlastně nemají moc volbu. AI jsou už natolik všudypřítomné, že pokud člověk řeší nějaký problém, zákonitě na nějaké rady od umělé inteligence narazí. „Už téměř neexistuje způsob, jak ji nepoužívat,“ řekl jeden z nich. Typickým příkladem je vyhledávání na internetu, kdy se stále častěji objevují rady AI na nejvyšších místech. Studenti současně tvrdí, že současné přístupy k regulaci umělé inteligence, jako je ověřování věku, jsou zcela neúčinné.

Autoři našli v odpovědích teenagerů dvě hlavní rizika. Tím hlavním je něco, čemu vědci říkají „relační vytěsnění“. Jde podle nich o jev, kdy adolescenti nahrazují rozhovory s jinými lidmi interakcemi s umělou inteligencí. Autoři tvrdí, že vyhýbání se obtížným diskusím s přáteli, členy rodiny nebo romantickými partnery může v kriticky důležitém věku omezit příležitosti k rozvoji vztahových dovedností.

A to se může teenagerům a adolescentům vymstít, protože právě tyto dovednosti pomáhají chránit před depresí, úzkostí a osamělostí. Tedy před problémy, jež způsobují celou řadu vážných životních krizí v různých obdobích života. Mladí lidé uváděli ve studii celou řadu příkladů, kdy jim AI pomáhala s úlohami, kde algoritmy nahrazovaly lidi. Šlo například o konzultace po hádkách s partnery, rady s úkoly, kde by mohli pomoci spolužáci, až po hledání nových vztahů. To všechno podle autorů potenciálně snižuje každodenní příležitosti k navazování sociálních kontaktů.

Druhou obavu, kterou vědci vyjadřují, je takzvané „maladaptivní vztahové učení“. Tento možná až zbytečně složitý termín má jednoduché vysvětlení: adolescenti si na základě konverzací s AI vytvářejí nerealistická očekávání ohledně mezilidských vztahů. Protože umělé inteligence poskytují okamžité odpovědi, jsou v diskuzi vždy uctivé a milé, mají tendenci neodporovat, může to u mladých lidí posilovat zcela nezdravé představy o vztazích.

Vědci varují, že mladí lidé, kteří tráví příliš času s chatboty, pak mohou začít očekávat podobné chování i od přátel nebo partnerů. „V průběhu času by to mohlo posílit nezdravé vzorce chování ve vztazích a zvýšit náchylnost k odmítnutí, násilí v partnerských vztazích a problémům s duševním zdravím,“ varují výzkumníci. „Umělá inteligence je naprogramovaná tak, aby vás měla ráda, a ví, co má říkat, aby uspokojila to, co do ní vkládáte,“ argumentují. „Pokud vám něco pořád poskytuje plné uspokojení, nemáte příležitost učit se z výzev nebo překážek.“

Výzkum adolescentů

Vědci ve výzkumu pokračují: teď u tří stovek adolescentů a jejich romantických partnerů. Během osmnácti měsíců je vědci sledovali, aby zjistili, kdy, jak a v jakých kontextech digitální interakce prospívají nebo škodí jejich vztahům, duševnímu zdraví a školním výsledkům.

Se souhlasem studentů vědci využívají i sdílená data z jejich mobilů. Z dosavadních průzkumů vyplývá, že přes veškeré výše uvedené výhrady se nedá AI upřít i pozitivní vliv na mladé. Platí to hlavně u dospívajících, kteří narážejí na překážky v přístupu k tradičním systémům podpory. Dospívající z venkovských oblastí, s postižením, z komunity LGBTQIA+ nebo s omezeným přístupem k poradenství mohou v umělé inteligenci najít dostupné informace a vedení, když nejsou k dispozici jiné zdroje.

„Umělá inteligence je levnější než terapeut a zpřístupňuje informace těm, kteří by jinak možná pomoc nevyhledali,“ zdůrazňují vědci další klíčový argument mladých lidí. Pokud bude umělá inteligence navržena s ohledem na vývojové aspekty, mohla by podle výzkumníků podpořit sebereflexi a nasměrovat dospívající spíše k interakci s lidmi než k nahrazení lidského kontaktu.

Autoři místo toho, aby od používání umělé inteligence zcela odrazovali, vyzývají k dalšímu výzkumu toho, jak interakce s umělou inteligencí v průběhu času ovlivňují vývoj dospívajících. Rovněž vyzývají školy, komunity a politiky, aby investovali do výchovy k mezilidským vztahům, poradenských služeb a příležitostí pro mladé lidi otevřeně diskutovat o vztazích.

„Podpora duševního zdraví adolescentů bude vyžadovat zajištění toho, aby byly systémy umělé inteligence využívány způsobem, který podporuje učení v oblasti mezilidských vztahů,“ dodávají autoři, „a zároveň chránily reálné zkušenosti, díky nimž se mladí lidé učí milovat a starat se o druhé.“

Share.
Exit mobile version