Od masového přílivu před měsícem bylo ve španělské exklávě Ceuta nahlášeno 23 případů sexuálního napadení migrantů. Podle vlády zůstává v Ceutě 760 dívek, z nichž je asi tři sta v komunitních centrech.
Uprostřed chaosu v Ceutě umožnila solidarita místních obyvatel stovkám migrantek – které se před měsícem připlavily z Maroka a od té doby bloudily po ulicích – najít útočiště. Daleko od centra města, ve čtvrti Príncipe Alfonso, nahradily míče na malém fotbalovém hřišti stany, prádlo visící na šňůrách, deky a spousta snů, které se teprve mají splnit. Totéž platí i pro pozemek vedle mešity Sidi Embarek. Dav mladých žen, matek a dcer tam čeká a doufá v nějaké dobré zprávy.
V obou případech jsou to právě dobrovolníci z místních čtvrtí, kteří – s podporou humanitárních organizací, jež darovaly potraviny – přebírají iniciativu při řešení krize, která v uplynulém měsíci v důsledku masového přílivu migrantů přetížila úřady. „Hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli podniknout tuto iniciativu, bylo to, že již během prvních tří dnů tohoto obrovského přílivu jsme si začali uvědomovat, že k nám lidé přicházejí hledat útočiště, protože došlo k vlně sexuálního násilí a sexuálního obtěžování – jaké jsme dosud nikdy nezažili.“
Takto to popisuje Uzman Bersabé, člen Hnutí za sociální spravedlnost a sousedské vztahy v Ceutě a mluvčí okrajových čtvrtí. S RTVE Noticias hovoří vedle velkého stanu, který stojí u mešity a poskytuje útočiště téměř čtyř stům žen a dívek. Muži do něj mají vstup zakázán. „Zřídili jsme tento tábor, kde jsme se my, dobrovolníci z tohoto sousedského hnutí, rozhodli – tváří v tvář nečinnosti jak vlády Ceuty, tak španělské vlády – je chránit, poskytnout jim přístřeší a postarat se o ně,“ zdůrazňuje.
„Jsme prostě sousedské sdružení, které tento tábor zřídilo s tím, že tu budeme tři až pět dní, ale už tu jsme skoro měsíc,“ vysvětluje Ahmed Enfed-Dal, předseda sousedského sdružení Príncipe Alfonso, které má na starosti druhý tábor na sportovním hřišti vedle školy Reina Sofía, kde žije 350 dívek a 190 žen.
Od pondělního rána zde zůstávají pouze nezletilí, poté co byly dospělé ženy – včetně těhotných žen a matek s malými dětmi – přemístěny do přijímacího centra zřízeného úřady a financovaného z veřejných prostředků v blízkosti La Hípica v tomto autonomním městě. „Nyní čekáme na zbývající nezletilé. Uvidíme, co s nimi udělají. Kam je umístí? To nevíme,“ říká jeden z dobrovolníků a místní obyvatel.
Uvádí, že většina žen a dívek, které strávily posledních několik týdnů v tomto provizorním táboře, žila na ulici. Charitativní organizace zpočátku využívala jiné fotbalové hřiště v této oblasti, ale po stížnostech některých místních obyvatel se přestěhovala na současné místo. „A každý den přicházelo více lidí – více žen,“ zdůrazňuje. Ať už je to jakkoli, očekává se, že hřiště bude v nejbližších dnech vyklizeno a že se o nezletilé postará stát. „Toto hřiště patří místním obyvatelům. Hrají si tu děti z okolí. A brzy zase začne škola. Děti si tu musí moci hrát. Musíme ho vyklidit, aby bylo volné pro ostatní děti,“ dodává.
V každodenním životě, jak říká, se stávaly nejrůznější věci. „Byly tu nemoci, mdloby, stres. Vše možné. Stalo se toho hodně. Hádky mezi nimi… a naším úkolem je zajistit, aby byly v pořádku a aby spolu dobře vycházely. Starat se o ně, jak nejlépe umíme, a nic víc, jak jsme to, upřímně řečeno, dělali. Udělali jsme hodně pro to, aby se nestalo nic vážného,“ uzavírá.
Metla sexuálního násilí
Čísla hovoří sama za sebe. Od začátku migrační krize bylo v tomto autonomním městě nahlášeno 23 případů sexuálního napadení migrantů, z nichž devět se týkalo nezletilých ve věku od čtrnácti do sedmnácti let. Podle údajů státního zastupitelství, aktualizovaných k tomuto pondělí, se v pěti z těchto případů jedná o znásilnění. Z osmi identifikovaných údajných pachatelů jsou čtyři Maročané, tři Španělé a jeden Belgičan. Pokud jde o oběti, všechny jsou ženy s výjimkou jednoho muže z komunity LGBTI.
„Musíte si uvědomit, že jsme v pohraničním městě a máme s tím vším dlouholeté zkušenosti. Ale něco takového se ještě nikdy nestalo. Přišly úplně vyděšené. Konkrétně jsme měli tři případy, které jsme samozřejmě okamžitě odvezli do nemocnice, a tam se o všechno postarali. Všechny tři byly nezletilé,“ poznamenává Bersabé.
Ženy, které pobývají v táboře u mešity – kde působí tým dobrovolnic a další tým dobrovolníků, složený z místních obyvatel a dokonce i dalších migrantů – se musí vrátit nejpozději v devět večer, pokud vyjdou ven. „Protože nebezpečí stále existuje. Jediné, co jsme udělali, je, že jsme je dostali z ulic, aby tím nemusely procházet. Ale pokud zůstanou na ulicích, bude se to dál dít,“ argumentuje místní aktivistka.
V táboře vedle školy Reina Sofía se také dozvěděli o dvou případech sexuálního napadení. Dobrovolník uznává, že sousedé mohou hrát důležitou roli při podpoře obětí, varuje však, že oběti potřebují víc než jen to – specializovanou psychologickou pomoc. „Děláme, co můžeme, ale v této oblasti je zapotřebí individuálnější podpory, protože jde o závažný problém.“
„Díky organizacím, jako je ta naše a další, se případů neobjevilo mnohem více. Vezměte si, co se těm dívkám mohlo stát, kdyby zůstaly na ulic,“ říká Enfed-Dal.
Dívky v komunitních centrech i systému sociální péče
Španělská ministryně pro mládež a děti Sira Regová v pondělním projevu před sněmovnou uvedla, že v Ceutě se v současné době nachází 760 dívek, z nichž je přibližně tři sta v místních komunitních centrech a jsou „pod dohledem nebo v policejní péči“. Dalších 360 je již v péči ceutského systému sociální péče. Mezi nimi je 233 dětí mladších 12 let.
Regová označila za „nezbytné“, aby byli na pevnině přijati nezletilí bez doprovodu, kteří vstoupili do Ceuty 30. a 31. srpna, z nichž 1478 zůstává v rámci městského systému ochrany dětí. Ministryně pro rovnost Ana Redondová zase vysvětlila, že o devět nezletilých, kteří se stali oběťmi sexuálního násilí, je postaráno v nepřetržitě fungujícím krizovém centru, které provozuje autonomní město.
Podle Bersabého jsou však vládní údaje o počtu migrantských dětí, které se stále nacházejí ve městě, „zcela nesprávné“. „My, kteří jsme venku na ulicích a víme, co se děje, máme úplně jiná čísla. Faktem však je, že si dokonce uvědomujeme, že jsme tento počet podcenili,“ přiznává a odhaduje počet dětí, které v Ceutě zůstaly, na „přibližně více než čtyři tisíce“. Varuje také, že počet ohrožených žen je vyšší, než se odhadovalo. „Jak se rozkřiklo, že lidé opouštějí naše tábory a odcházejí do míst, která zřizuje vláda, začínáme nyní vídat mnoho žen, o jejichž existenci jsme dosud nevěděli.“
Podle vlády z více než 70 tisíc migrantů, kteří dorazili v posledních dnech července, zůstává v Ceutě přibližně pět tisíc osob poté, co se ostatní vrátili do Maroka. V současné době je v různých dočasných zařízeních k dispozici 3300 míst pro poskytování humanitární pomoci, včetně míst pro ženy s dětmi. Očekává se, že tento počet vzroste na šest tisíc, aby bylo zajištěno, že velký počet lidí, kteří zůstávají na ulicích, bude ubytován ve vhodných zařízeních, zatímco budou projednávány jejich případy s cílem určit, zda jim bude udělen azyl, nebo zda se budou muset vrátit do sousední země.
Na moře s dvěma dětmi
Vzhledem k jejich vysoké zranitelnosti a často tragickým životním osudům není snadné přesvědčit ženy, které tráví své dny v těchto táborech, aby se svěřily se svými příběhy. Osmačtyřicetiletá Fati je jednou z těch, které to udělaly, a vypráví, že se vydala na moře se svými dvěma dětmi. S devítiletým synem na zádech a šestnáctiletou dcerou, která plavala po jejím boku. „A díky Bohu, že jsme to zvládli v pořádku,“ říká.
V jednoduché španělštině vypráví, že žila ve Španělsku téměř třicet let, ale rozhodla se vrátit do Maroka. Později se chtěla vrátit zpět, ale nemohla, a tak zůstala ve své vlastní zemi. Až před měsícem se jí naskytla příležitost zkusit přeplavat moře. „Lidé mě strkali pod vodu. Díky Bohu, že mi podali ruku a vytáhli mě z vody,“ dodává.
„Nechci, aby moje děti v Maroku trpěly. Potřebují budoucnost,“ přiznává. „Raději bych tady zemřela, než abych se vrátila do Maroka,“ prohlašuje.
Další z žen, která si přeje zůstat v anonymitě, rovněž překročila námořní hranici se svými dvěma dětmi. Svou malou dcerku posadila do nafukovacího kruhu a spolu se synem ji tlačili před sebou. O cestu do Španělska se již pokusili během předchozího masového přílivu uprchlíků v roce 2021.
Hlavním důvodem je krevní onemocnění, kterým dívka trpí, protože v Maroku „pokud nemáš peníze, neexistuje žádné řešení“.
Článek napsal Rodrigo García Melero (RTVE), poprvé byl publikován 1. září 2026 v 07:04 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.