Před televizní kamerou se přitom Burešová ocitla souhrou nečekaných náhod. Po studiu na DAMU původně směřovala k herectví. Navštěvovala individuální lekce rétoriky a zúčastnila se castingu na roli Barunky v nerealizované televizní adaptaci Babičky. Její projev zaujal tvůrce z armádní redakce, kteří hledali novou tvář do pořadu Poštovní schránka. V konkurzu uspěla a začala moderovat po boku Eduarda Hrubeše. Po srpnové okupaci v roce 1968 a následné reorganizaci pořadu přešla do hlasatelské směny a postupně do dalších redakcí.
Její profesní záběr byl v průběhu 70. a 80. let poměrně široký. Vedle standardní hlasatelské služby, jež v tehdejší éře vyžadovala perfektní paměť a dokonale čistý projev, se uplatnila v zábavním žánru. S Vladimírem Dvořákem spolumoderovala populární Televarieté a objevovala se i v hudebních či dětských pořadech. Příležitostně odskakovala k herectví – účinkovala např. ve filmu Velká filmová loupež nebo v televizní adaptaci hry Poslední.
Ta, která živě ohlásila vznik samostatné ČR
Mezník v její kariéře představoval přelom let 1992 a 1993, kdy byla pověřena ohlášením vzniku samostatné České republiky v živém novoročním přenosu. V 90. letech, kdy se mediální trh zásadně proměňoval, si udržela profesionální standard i stabilní pozici na obrazovce ČT. Uváděla pořady jako Vstupte, prosím nebo Neznámé osudy známých.
Z pozice televizní hlasatelky odešla v roce 2000 po zavedení nového systému týdenních směn, který byl neslučitelný s jejími dalšími profesními aktivitami. V té době byla již několikanásobnou držitelkou divácké ceny TýTý. Svůj profesní záběr následně rozšířila o práci v rozhlase nebo namlouvání komentářů pro populárně-naučné dokumenty.
Dnes, v době zbrklé, zkratkovité mluvy, nostalgicky vzpomíná na doby, kdy musela mít coby hlasatelka věty perfektně vycizelované a texty se učila nazpaměť do pozdní noci. Kromě bezchybné mluvy se zapsala do povědomí milionů diváků a divaček jako královna stylu. Její účes, úsměv i uvážlivý výběr outfitů inspirovaly ženy u obrazovek už od 70. let. Kdyby v dobách její největší hlasatelské slávy existoval pojem influencer, plným právem by jí náležel.
Nejvýraznějším projektem druhé poloviny její kariéry se stal týdeník Kalendárium, který uvádí od roku 1993. Pořad zaměřený na historická a kulturní výročí staví na přehledné struktuře a kontinuitě. Formát si za více než třicet let vysílání zejména díky přítomnosti Burešové udržel stabilní diváckou základnu v nedělním dopoledním vysílacím čase.
Přes 50 let v jednom manželství
V soukromí Burešová staví nade vše rodinu a tradiční hodnoty. Ačkoliv se na obrazovce vždy prezentovala jako dáma z velkého světa, doma je prý vášnivou kuchařkou, vynikající cukrářkou a nadšenou zahradnicí, jejíž srdce patří pěstování růží a četbě Karla Čapka. Její manžel, režisér Petr Obdržálek, se kterým prožila přes padesát let života a stála po jeho boku až do jeho odchodu v roce 2025, s oblibou říkával, že je jí pro televizi vlastně škoda.
I v pokročilém věku zůstává Burešová profesně aktivní. Vedle moderování Kalendária a rozhlasové tvorby se věnuje charitativním projektům a veřejným vystoupením. Jak sama uvádí, zatímco v osobním životě je pro ni klíčový čas strávený s rodinou a vnučkami, v tom profesním pak přímý kontakt s diváky, kteří na jejím projevu oceňují především kultivovanost.
Právě proto je dnes Saskia Burešová vnímána jako jedna z posledních představitelek klasické české hlasatelské školy, pro niž je charakteristická pečlivá výslovnost, přirozená autorita a věcný odstup od komentovaného obsahu. V dynamickém, přehlceném prostředí současných médií zůstává vzorem toho, že profesionalita a úcta k jazyku mají trvalou hodnotu.
