Štefan Svitek se narodil v roce 1960 ve slovenské Podbrezové v okrese Banská Bystrica do komplikovaného rodinného zázemí, které zásadně ovlivnilo zbytek jeho života. Matka mu předčasně zemřela na následky srdečního onemocnění, zatímco otec se potýkal s těžkou závislostí na alkoholu a sklony k násilí – rysy, které se později projevily i u syna. Otec u něj praktikoval přísnou výchovu a používal tvrdé fyzické tresty.
Problémy ho provázely už během školní docházky. Učivo nezvládal, do školy často vůbec nechodil a o vzdělávání projevoval minimální zájem. Kvůli velkému počtu neomluvených hodin jeho rodičům dokonce hrozilo trestní stíhání. Štefan neměl téměř žádné koníčky, od třinácti let pil alkohol, kouřil až čtyřicet cigaret denně a ve stejném věku měl i první sexuální zkušenost s dcerou sousedů.
Loupeže i zneužívání zvířat
Po dokončení základní školy sice nastoupil na odborné učiliště, kde se učil zedníkem, studium však již po třech měsících ukončil a začal pracovat nejprve na pile a poté v jednotném zemědělském družstvu (JZD) v Brezně.
Už během dospívání se u Svitka začala otevřeně projevovat agresivita a sklony k sadismu. K těm se postupně přidala závislost na lécích a alkoholu či sebepoškozování. V raném věku se také poprvé dostal do rozporu se zákonem a spáchal své první trestné činy. Server Aktuality.sk připomíná, že týral zvířata a když ho týrání omrzelo, začal je dokonce sexuálně zneužívat.
Vězení i protialkoholní léčba
Sadistické chování mladého recidivistu opakovaně přivedlo do vězení, kde dohromady strávil téměř osm let. Trestán byl za krádeže, loupeže, týrání zvířat, únosy, vydírání i znásilnění. Nejtvrdší trest mu byl uložen za únos mentálně retardované ženy, kterou u sebe doma svázanou týral a znásilňoval. Ještě než dovršil 25 let, měl za sebou první protialkoholní léčení a psychiatrickou léčbu. Ty však na jeho chování prakticky nic nezměnily.
Přesto si Svitek nakonec našel partnerku, mladou dívku romského původu Máriu, která do společné domácnosti přivedla svou tehdy dvouletou dceru Annu z předchozího vztahu. Po svatbě se jim narodila dcera Elena a dvojice vzápětí očekávala další přírůstek do rodiny.
Svitek ve své výpovědi označil manželství za bezproblémové. Tvrdil, že nebyl agresivní a že mezi ním a jeho manželkou nedocházelo ke konfliktům, které by přerostly ve fyzické násilí. Tento pohled s ním však rodinné okolí nesdílelo. Podle soudní výpovědi Máriiných rodičů si jejich dcera opakovaně stěžovala na domácí násilí, manželovo opilectví a sadistické sklony, které ve Svitkovi alkohol vyvolával.
Následující text obsahuje explicitní popis násilí.
Brutální vražda rodiny
Agresivní řádění tehdy 27letého recidivisty vyvrcholilo 30. října 1987. Toho dne Svitek od ranních hodin pomáhal svému kamarádovi se dřevem, přičemž práci doprovázela hojná konzumace domácí slivovice a rybízového vína. Cestou domů se navíc zastavil ve dvou podnicích, kde se ještě posilnil dalším alkoholem.
Když se kolem jedenácté hodiny večerní v silně podnapilém stavu vrátil domů, narazil na zamčené dveře. Manželka mu přes ně vzkázala, aby se vrátil tam, odkud přišel. To Svitka rozzuřilo. Vydal se do dřevníku pro sekeru, vyrazil s její pomocí dveře, vtrhl do ložnice a v záchvatu vzteku manželku sekerou ubil k smrti, přičemž jí prakticky oddělil hlavu od těla. Jeho běsnění však probudilo obě děti – šestiletou Annu a čtyřletou Elenu – i ty se tak záhy staly obětí jeho krvelačného řádění.
Opilý agresor se poté vydal do kuchyně pro nůž. Mrtvé Márie strhl šaty z těla, nožem jí rozpáral tělo, uřezal prsy a z břicha jí vytrhl několik orgánů a ani ne čtyřměsíční plod, který následně rozpitval žiletkou. Mrtvé holčičky poté nacpal do pytle s úmyslem ukrýt je v lese. To si však nakonec rozmyslel. Mrtvá těla z pytle vyndal, rozčtvrtil je podobným způsobem jako Márii a sexuálně se nad nimi ukájel.
Za svítání začal panikařit, z místa činu nakonec utekl a několik dní se skrýval. Pokusil se uřezat si varlata tupým nožem, což se mu nepovedlo, a začal silně krvácet. Poté se chtěl oběsit, lano se s ním ale utrhlo. Když cestou potkal auto příslušníků Veřejné bezpečnosti, kteří tehdy už kvůli vraždě prohledávali okolí, sám se jim přihlásil.
Nikdy neprojevil lítost
Podle soudních psychologů šlo o silně agresivní a psychopatickou osobnost se sklonem k sadomasochismu a zoofilii. Jeho patologické chování se navíc ještě stupňovalo pod vlivem alkoholu a v kombinaci se silnými léky.
V dopise z vazby napsal: „Teď se mě ptají, jaký trest bych si zasloužil a jaký čekám. Je mi úplně jedno, jestli mi dají provaz, výkon trestu nebo psychiatrii. Jen ať mě zbaví těch mých hloupých nápadů a myšlenek, které mě už roky pronásledují.“
Nad svým činem však nikdy neprojevil lítost – naopak ho označil za svůj nejsilnější sexuální zážitek. Soudní znalci proto dospěli k závěru, že představuje trvalé nebezpečí pro společnost a jeho náprava je nemožná. Na základě těchto posudků rozhodl soud v Banské Bystrici o trestu smrti. Ten byl vykonán 8. června 1989 v Bratislavě.
V Československu byl trest smrti zrušen s účinností od 1. července 1990, přičemž absolutní tresty vynesené před tímto datem byly zmírněny na doživotní odnětí svobody. V letech 1918–1989 bylo v zemi (mimo období nacistické okupace) popraveno celkem 1 207 lidí. K největšímu počtu exekucí došlo mezi lety 1945 a 1948, kdy bylo vykonáno přibližně 750 rozsudků smrti.
