Rakovinou mozku sice v Česku onemocní ročně „jen“ několik stovek lidí, ale je to přes pokrok v medicíně stále velmi ničivá diagnóza. Pomáhají nejen nové léky, ale také lepší diagnostika a také práce s pacienty.
Dvě různé ženy, dva různé příběhy, ale společná diagnóza. Rakovina mozku. Je to nemoc, kterou ročně lékaři najdou asi osmi stovkám obyvatel Česka, a současně jde o chorobu, která se až příliš často diagnostikuje poměrně pozdě.
Alena
Za typické příznaky rakoviny mozku se považuje urputná bolest hlavy – to ale šestapadesátiletou Alenu nepotkalo. „Hlava mě nikdy nebolela,“ vypráví. „Poprvé jsem si něčeho divného všimla na jaře 2021, kdy jsem měla problémy se zuby. Začala jsem mít trable s řečí, ale myslela jsem si, že je to korunkou,“ pokračuje. Pak se však připojily i problémy s rukou, kdy se jí hůř držely věci v pravé ruce – a nakonec si při čištění zubů všimla, že se jí jazyk stáčí doprava. To stačilo, aby vyhledala lékaře.
„Ženy obecně vyhledají lékaře dříve a častěji než muži,“ doplnila pro ČT24 lékařka Simona Paulíková z Kliniky onkologie a radioterapie Fakultní nemocnice Hradec Králové, která paní Alenu nyní léčí. Projevuje se to podle ní v lepší léčbě žen. Muži až příliš často dorazí do nemocnice ve chvíli, kdy už je nemoc rozšířená tak, že je na léčbu pozdě.
Obvodní lékařka poslala Alenu na neurologii, kde jí doporučili lumbální punkci – jenže by trvalo dlouho, než by se k ní dostala. Proto využila svých osobních kontaktů a díky známosti se dostala téměř okamžitě na magnetickou rezonanci. Ta prozradila, že nejde o otok na mozku ani o jiný menší problém, ale o zhoubný nádor na mozku. Ještě v září téhož roku se tak dostala na operaci mozku, při níž jí nádor odstranili. Ne celý, jen část, lékaři se totiž při této diagnóze snaží, aby odstranění částí mozku pacientovi neublížilo a aby „zůstal sám sebou“. Po zásahu ale dostala Alena studenou sprchu.
„Ptala jsem se lékařů, kolik mi zbývá času. Když mi řekli, že jeden nebo dva roky, zaskočilo mě to. Bylo mi šestapadesát, měla jsem koníčky, práci, vnoučata… Ale rozhodla jsem se to nevzdat, pokračuji v léčbě a přežívám teď už pátý rok,“ říká s hrdostí. „Můj stav je od té doby vlastně pořád stejný, ten nádor tam je, ale neroste. Hůř mluvím, hůř píšu, ale žiju. A doufám, že budu pacientkou doktorky Paulíkové ještě dlouho,“ dodává.
Od podezření k diagnóze
Podle Paulíkové opravdu nemusí být prvním příznakem bolest hlavy. „Většina pacientů říká, že se cítili ještě před diagnózou zkrátka jinak. Prvním příznakem tedy není vždy urputná bolest hlavy, ta se projevuje později.“ Někdy to je třeba i epileptický záchvat. První příznaky proto vidí nejčastěji obvodní lékař, který by měl zajistit, aby se člověk s podezřením dostal do správných rukou. Pokud se diagnóza potvrdí, pak podle Paulíkové pacienta vždy vidí víc lékařů než jen expert z jednoho oboru, prochází spoustou vyšetření mnoha odborníků.
Problém s rakovinami mozku a míchy podle ní spočívá v tom, že věda dodnes nezná přesné příčiny vzniku těchto bujení. Na rozdíl od mnoha jiných druhů rakovin.
„Určitě víme, že existuje vliv ionizujícího záření a pak je silný také vliv dědičnosti,“ potvrzuje Paulíková. „Takové lidi s vyšším rizikem ale český zdravotnický systém dlouhodobě sleduje,“ doplňuje. Naopak se ví, že strava nemá vliv, také na rozdíl od mnoha dalších typů.
Když už nádory vzniknou, tak představují mimořádně závažné a komplexní onemocnění, které zásadním způsobem zasahuje do života pacientů i jejich blízkých. Přestože postihují všechny věkové kategorie, často se vyskytují u dětí do pěti let a také u dospělých nad šedesátých let. Významná část pacientů ale zjistí svou diagnózu v produktivním věku mezi třiceti a padesáti lety, kdy volba léčebného postupu zásadně ovlivňuje nejen samotnou prognózu, ale i další kvalitu života.
Radka
„Jsem ten případ s epileptickým záchvatem,“ popisuje své první zkušenosti s rakovinou Radka, která také žije s nádorem v hlavě. Její zkušenost je ale čerstvější než u paní Aleny. „Vloni v květnu jsem šla na pochod a dostala jsem při něm epileptický záchvat, ze kterého jsem se probrala až v sanitce,“ sdílí svůj příběh. Na CT jí zjistili otok nebo nádor v hlavě, ale bohužel se ukázalo, že to byl nádor. „Operovali mne už v květnu, odstranili větší část nádoru, menší ale museli v hlavě nechat – aby nepoškodili důležitá mozková centra,“ doplňuje.
Zpočátku to vypadalo nadějně, nádor nepokračoval v růstu, ale na začátku letošního roku se na kontrole ukázalo, že opět růst začal. Od té doby má nasazenou novou cílenou léčbu. „Zabíjím Bedřicha, jak svému nádoru říkám,“ zmiňuje Radka. „Cítím se dobře, pracuju, co víc si můžu přát?“
Podle Paulíkové Radka měla štěstí v neštěstí – patří totiž do skupiny, která může užívat nový lék, takzvaný IDH inhibitor, který cílí na jednu z mutací – není to ale léčba pro všechny. „Je to nový typ léčby, která přináší pacientům novou naději. Lék stabilizuje nádor až na 44 měsíců, což je důležité, protože nemocní jsou často v produktivním věku. Lék navíc snižuje epileptické záchvaty,“ dodává doktorka.
Přijetí diagnózy je těžké
Ročně se v Česku diagnostikuje zhruba 850 nových případů nádorů mozku a míchy. Existuje jich přes 140 různých typů. Přibližně polovinu z nich tvoří takzvané gliomy, mezi nimiž je nejčastější velmi agresivní glioblastom. Základem diagnostiky je podrobné neurologické vyšetření a moderní zobrazovací metody, jako jsou MRI, CT či PET/MR.
Rozhodování o náročné léčbě – která zahrnuje neurochirurgické zákroky, radioterapii, chemoterapii či cílenou léčbu nově dostupnou pro pacienty s nízkostupňovým gliomem, musí vždy probíhat pod vedením multidisciplinárního týmu odborníků.
Diagnóza „rakovina mozku“ ale představuje přes veškerý pokrok v léčbě stále pro nové pacienty drtivou zprávu, při jejímž vyslechnutí se jim mnohdy hroutí život. Pacientská organizace Hlas onkologických pacientů teď pro ně připravila nové webové stránky, které popisují detailně nejen možné první varovné signály, ale zejména takzvanou Cestu pacienta, tedy to, jak bude vypadat jeho léčba a případná rekonvalescence.