V září 1935 našli dva chlapci v průmyslové části Clevelandu poblíž rokle Kingsbury Run lidské ostatky. Policisté brzy zjistili, že před nimi leží dvě těla. Jedním z mrtvých byl později identifikován devětadvacetiletý Edward Andrassy, druhý muž zůstal neznámý. Oběma chyběly hlavy a jejich těla byla rozřezána v místech kloubů.
Způsob, jakým pachatel s těly zacházel, vyšetřovatele okamžitě zaujal. Nešlo jen o brutalitu samotnou, ale také o přesnost řezů. Tělo bylo rozděleno tak, jako by pachatel věděl, kde vést nůž nebo jiný nástroj. Policie zatím netušila, zda jde o dílo člověka se zkušenostmi z medicíny, anatomie nebo práce s mrtvými, ale podobná možnost se brzy začala objevovat mezi vyšetřovacími teoriemi.
Vražda Edwarda Andrassyho a neznámého muže přitom zpočátku nemusela působit jako začátek velkého případu. Cleveland měl v té době své vlastní problémy a Kingsbury Run patřilo k místům, kde se snadno ztráceli lidé, kterým většina společnosti nevěnovala příliš pozornosti.
Lidé, kteří mohli zmizet bez povšimnutí
Kingsbury Run byla rokle procházející průmyslovou částí města. V době Velké hospodářské krize se v jejím okolí usazovali lidé bez práce a bez stabilního bydlení. Vznikla tam chudinská osada z provizorních příbytků, v níž žili lidé na okraji společnosti.
Pro policii to znamenalo zásadní problém. Některé oběti neměly rodinu, která by okamžitě oznámila jejich zmizení, a některé nebylo snadné spojit s konkrétním jménem. Pokud se někdo z takového prostředí ztratil, nemuselo se po něm začít pátrat celé dny nebo týdny.
Právě identita mrtvých se proto stala jednou z prvních překážek vyšetřování. Policie potřebovala zjistit, kdo byli lidé, jejichž těla nacházela, protože jejich minulost mohla vést k pachateli. U některých se podařilo najít vodítka, například tetování, u jiných však nepomohly ani pokusy vytvořit posmrtné masky. A zatímco vyšetřovatelé marně hledali odpověď na otázku, kdo jsou první mrtví, začaly přicházet další děsivé nálezy.
Mrtvých přibývalo
V následujících měsících se v Clevelandu objevovala další rozřezaná těla. Postupně bylo stále obtížnější věřit, že jde o náhodu. Podobnosti mezi jednotlivými případy vedly policii k domněnce, že za nimi může stát jediný pachatel. Vyšetřovatelé si začali všímat především způsobu, jakým byla těla upravena. Oběti byly zbavovány hlav a jejich těla rozdělena v kloubech. Pachatel navíc mrtvé zanechával v těžko dostupných místech.
Kdo byl Eliot Ness (1903-1957)
Americký policista, který se proslavil během prohibice v Chicagu. Vedl tým federálních agentů známý jako Untouchables, který bojoval proti pašování alkoholu a organizovanému zločinu. Po odchodu z Chicaga se v roce 1935 stal clevelandským ředitelem veřejné bezpečnosti. Do pátrání po Řezníkovi z Kingsbury Run se zapojil v době, kdy případ začínal přitahovat stále větší pozornost. Přestože policie vytipovala několik podezřelých, vraha se nikdy nepodařilo usvědčit.
Ve městě se začalo mluvit o sérii vražd a noviny hledaly způsob, jak neznámého pachatele pojmenovat. Nakonec se vžil název Mad Butcher of Kingsbury Run, tedy Řezník z Kingsbury Run. Přezdívka zněla děsivě, ale neříkala nic o tom, kdo se za ní skutečně skrývá. Policie stále neměla jistotu, zda hledá muže s lékařskými znalostmi, pracovníka z márnice, řezníka, nebo někoho úplně jiného. Měla před sebou těla, několik vodítek a stále větší počet otázek.
Do případu vstupuje Eliot Ness
V prosinci 1935 se clevelandským ředitelem veřejné bezpečnosti stal Eliot Ness, který si už předtím získal pověst neúnavného bojovníka proti organizovanému zločinu. Během prohibice v Chicagu vedl tým známý jako Untouchables a jeho jméno se později spojilo s pádem Ala Caponeho, byť Capone byl nakonec odsouzen především za daňové úniky.
V Clevelandu však Ness narazil na úplně jiný druh protivníka. Neměl před sebou gang, jehož členové by se dali sledovat, vyslýchat nebo přimět ke spolupráci. „Řezník” po sobě zanechával mrtvé, ale jen minimum použitelných stop. Navíc nebylo vždy možné zjistit ani totožnost obětí.
Ness se proto snažil případ uchopit systematicky a spolupracoval s policisty, koronery, lékaři i dalšími odborníky. Vyšetřovatelé se postupně zaměřili na několik lidí, kteří by mohli odpovídat představě pachatele. Mezi nimi se objevil také lékař Francis E. Sweeney.
Cleveland za Velké hospodářské krize
Kingsbury Run se v době Velké hospodářské krize stalo domovem lidí, kteří přišli o práci nebo neměli vlastní bydlení. V okolí průmyslových podniků a železničních tratí vznikaly provizorní příbytky a žili zde lidé na úplném okraji společnosti. Právě jejich postavení výrazně komplikovalo vyšetřování. Pokud člověk neměl rodinu, stálé bydliště ani práci, jeho zmizení mohlo zůstat dlouho bez povšimnutí. U některých obětí proto policie jen obtížně zjišťovala, komu nalezená těla patří.
Podezřelý, kterého nebylo možné usvědčit
Sweeney měl znalosti anatomie a policie začala prověřovat, zda právě on nemůže být mužem, kterého hledá. Ness ho nechal sledovat a Sweeney nakonec podstoupil i polygrafické testování. Ani to však nepřineslo odpověď, v kterou vyšetřovatelé doufali. Podezření zůstávalo, důkaz ale chyběl. Nic Sweeneyho nedokázalo s dostatečnou jistotou spojit s některou z vražd tak, aby mohl stanout před soudem.
Sweeney tak zůstal mužem, na kterého padlo podezření, nikoli usvědčeným pachatelem. Nikdy nebyl odsouzen a ani dnes nelze s jistotou říct, že právě on byl Řezníkem z Kingsbury Run. Vyšetřování přitom pokračovalo a s každým dalším neúspěchem rostl tlak na Nessa. Z případu, který zpočátku vypadal jako série brutálních vražd, se postupně stal problém, nad nímž policie nedokázala získat kontrolu.
Chudina musela pryč
V roce 1938 se Ness rozhodl zasáhnout přímo v Kingsbury Run. Chudinskou osadu nechal vyklidit a provizorní chatrče zbourat. Místo, které se v předchozích letech stalo symbolem bídy a zároveň jedním z center policejního pátrání, zmizelo. Mohlo by se zdát, že se tím problém vyřešil, ale ne.
V srpnu téhož roku policisté našli další dvě těla, tentokrát nedaleko Nessovy kanceláře, což muselo působit téměř jako provokace policejního sboru. Bylo jasné, že pachatel může udeřit prakticky kdekoli. Potom nálezy ustaly. Nebylo jasné proč. Vraždy skončily, nebo pachatel pouze změnil způsob, jakým své oběti ukrýval?
Finále se nekonalo
Vraždy připisované Řezníkovi z Kingsbury Run po roce 1938 ustaly. Nikdy se však nepodařilo spolehlivě určit, kdo za nimi stál. Sérii z let 1935 až 1938 nejčastěji spojují historici a vyšetřovatelé s dvanácti oběťmi, přičemž některé z nich se nepodařilo jednoznačně identifikovat.
Francis Sweeney zůstal nejčastěji zmiňovaným podezřelým, ale nikdy nebyl usvědčen. Není ani jisté, zda byly všechny vraždy, které se dnes se sérií spojují, skutečně dílem jediného člověka.
Po posledních nálezech už nepřišlo žádné velké finále, žádné přiznání ani soud. Případ jednoduše postupně utichl. Pachatel, pokud všechny vraždy skutečně spáchal jeden člověk, zmizel stejně beze stopy, jako se předtím objevila jeho první oběť.
Řezník z Kingsbury Run tak dodnes zůstává jménem bez jisté tváře. Policie měla podezřelé, měla teorie a nakonec i člověka, kterého považovala za možného pachatele. Nikdy však nenašla důkaz, který by podezření změnil v rozsudek.
Zdroj: clevelandhistorical.org, case.edu, clevelandpolicemuseum.org